Nakonec si rodina našla starý mlýn nedaleko původního bydliště, byť ve zcela žalostném stavu s nefunkčním náhonem a zrezlou turbínou, který jim učaroval. Objekt, který se dědil z generace na generaci, posledních dvanáct let pouze chátral. Nebyla tu ani přípojka na elektřinu.
Náhon byl dlouhý 600 metrů a na jeho začátku byl dřevěný jez, který se musel znova vybudovat včetně takzvaného rybochodu.
Poslední úpravy se podle dochovaných záznamů, které se podařilo novým majitelům dohledat, prováděly v letech 1937 až 1939. Rok vzniku usedlosti není známý, ovšem nejstarší nalezený plán datuje žádost o rekonstrukci domu z roku 1868.
Noví majitelé mlýn předělávali několik let, ale s výsledkem jsou spokojeni oni i jejich přátelé, kteří rádi přijíždějí na návštěvu.
Tvrdě odpracovaná idyla
V malebném údolí stojí dům, který příchozí vítá atmosférou téměř idylického venkovského obydlí. Na první pohled se zde podařilo s velkým citem pro detail prolnout genius loci místa a současnou moderní technologii. Autorem interiéru je paní Markéta, technickou a technologickou část měl na starost její manžel.
„Jako první jsme odstartovali rekonstrukci náhonu a turbíny. Bylo to docela složité,“ vzpomíná Markéta Havlíková. Náhon byl dlouhý 600 metrů a na jeho začátku byl dřevěný jez, který se musel znova vybudovat včetně takzvaného rybochodu, aby ryby mohly migrovat po proudu potoka. Než se celé vodní dílo vyprojektovalo a vymyslelo, uběhly skoro dva roky.
„Tím jsme však získali čas na to, abychom si promysleli, co vlastně s domem provedeme. Jedna cesta byla dům zprovoznit k trvalému bydlení, druhá provozovat zde penzion. Nakonec jsme dospěli k určitému kompromisu. Protože máme tři děti, udělali jsme pro ně tři samostatné pokoje s vlastním sociálním zařízením, které, až se děti rozutečou do světa, můžeme později pronajímat.“.
Stavebně bylo nutné přebudovat v podstatě všechno až na nosné zdivo, jehož základy i statika byly v dobrém stavu. Majitelé chtěli za každou cenu zachovat stávající dřevěné trámy, což se povedlo. Ty, které bylo třeba nahradit novými, však nezůstaly nazmar, z jejich dřeva se vyrobily postele, stoly či rámy zrcadel a byly zakomponovány zpět do interiéru.
Jedním z dalších oříšků byla stropní konstrukce, což se podařilo vyřešit pomocí „spřaženého“ stropu, kdy se nad stávající trámy instalovala železobetonová deska, jež musela společně s dřevěným stropem vyhovět staticky.
Chytré technické detaily
Zajímavé technické řešení představuje použitá hydroizolace pomocí cirkulujícího vzduchu, který je nasáván z jedné strany vstupem pod podlahou domu a ústí na druhé straně objektu pod okapem. K vytápění slouží tepelné čerpadlo, které si bere teplo z přilehlé louky, kde je v hloubce 1,2 metru položen registr potrubí v délce jednoho kilometru.
Protože byl dům původně postaven z režného cihelného zdiva, jehož styl se majitelům líbil, ale současně bylo zřejmé, že se musí objekt zateplit, použil se na novou zateplenou fasádu podobný cihelný obklad.
V interiéru najdete řadu industriálních prvků, ale také památky na předchozí majitele.
„Hodně jsme řešili všechny možné detaily a výběr materiálů. Tomu jsme věnovali mnoho času a myslím, že to bavilo i řemeslníky. Třeba v náhonu se našlo staré kamenné kolo, které je dneska zazděné u vchodových dveří. My jsme hlavně chtěli v domě zachovat vše, co se nám líbilo a vytvářelo atmosféru.“
Plně zrekonstruovaná Francisova turbína vyrábí elektřinu, kterou dodává do sítě, ale obratem si dům bere zpět jen to, co reálně spotřebuje. Výkyvy jsou dané tím, jak velké množství vody protéká náhonem. Pitná voda pochází z vlastní studně a nemovitost je samozřejmě vybavena čističkou. V budoucnu chtějí majitelé doplnit zdroj energie o fotovoltaické články.
Interiér pro rodinu
Velkým tématem byla dispozice interiéru, který doznal ve srovnání s původním rozdělením hodně změn včetně rozmístění stavebních otvorů. Záměrem paní Markéty bylo minimalizovat chodby a prostor, který nejde využít.
Přízemí, kde je hlavní vchod, není určeno k bydlení, ale najdeme zde mnoho užitečných místností. Tak například strojovnu s turbínou, do níž se vchází naproti hlavním dveřím.
Vlevo od vchodu je prostorná místnost s krbovými kamny, barem a řadou stolků, všemi členy domácnosti nazývaná „pařírna“. „Tady se odehrává většina oslav a sezení s přáteli, a pokud někdy budeme provozovat penzion, tak zde bude společenská místnost,“ vysvětluje paní Markéta.
Vpravo od vchodu je naopak místo pro relaxaci, což představuje saunu a vířivku s přilehlou šatnou.
Prostorné místnosti s krbovými kamny, barem a řadou stolků říkají všichni členové domácnosti „pařírna“.
Schodištěm se lze dostat do prvního patra, které je rozděleno na dvě části. První část tvoří byt 2+1, kde se odehrává to nejdůležitější v rodinném životě. Ve druhé části bývalé mlýnice je velký společenský sál s dominujícím masivním dubovým stolem a krbem.
Atmosféru venkova dokresluje stylový nábytek a spoustu drobných detailů. V místnosti jsou také velkoryse dimenzované posuvné dveře, kterými se vstupuje na terasu. Na první pohled je patrné, jak do sebe vše dobře zapadá, nejen stylem, ale i barvou.
V druhém patře najdete čtyři útulně zařízené podkrovní pokoje, ve kterých vévodí kompletně přiznaný původní dřevěný krov, ten stylově doplňují mohutné litinové radiátory. Jednotlivé místnosti jsou odděleny sádrokartonovými příčkami.
Monotónnost objektu „narušuje“ dlouhý balkon v prvním patře, orientovaný na východ. „Na balkon jsme opravdu pyšní. Pozdvihl zásadně architekturu domu a hlavně jej skutečně často využíváme. Nejraději na něm snídáme,“ vysvětluje majitelka.
V jeho konstrukci se uplatnily nosné dřevěné trámy dovezené z jiného mlýna. Kombinace tmavého dřeva a cihlového obkladu domu vyloženě sluší.
Důležitým funkčním a současně designérským prvkem umocňujícím charakter domu jsou okna tmavé antracitové barvy (konkrétně Schwarz 100). Jejich výběr podléhal rovněž dlouhým diskusím a přes různá doporučení měla majitelka jasnou představu.
Kombinace tmavého dřeva a cihlového obkladu domu vyloženě sluší.
Líbil se jí industriální charakter původních oken s mřížkou, nalezených v mlýnici, jejichž ráz chtěla zachovat. To byl jeden z důvodů, proč se nerozhodli pro okna plastová, ale hliníková.
V celém domě jsou okenní systémy Schűco AWS 70.HI s izolačním trojsklem, které skvěle vystihující charakter budovy. „Jakmile jsem uviděla profil v showroomu firmy DAFE-Plast, hned jsem věděla, že je to přesně ono. Jeho tvar, subtilní konstrukce i barva odpovídaly naší představě. Samozřejmě jsme chtěli kvalitu a funkčnost, také jsme věděli, že budeme potřebovat velké rozměry, důležité byly i tepelněizolační vlastnosti,“ vysvětluje Markéta.
Vstup z bývalé mlýnice na terasu je řešen bezprahovým velkoformátovým portálem Schűco s tichým a snadným ovládáním. Nad těmito dveřmi je předokenní roleta Plasterax s hliníkovými lamelami, která zajišťuje dodatečnou izolační, bezpečnostní a stínící clonu.
Některá okna osadila společnost Dafe-Plast skleněným zábradlím Schüco, které nijak neruší vnější vzhled budovy, ale přitom plní spolehlivě bezpečnostní funkci. Pouze vstupní dveře do domu jsou celé dřevěné.
„Naším cílem bylo, aby byl dům oázou relaxu. Když je člověk na samotě, aby mu tady bylo hezky, oprostil se od všech starostí, jednoduše odpočíval a prožíval tu hezké chvilky,“ uzavírá Markéta. Přestavba mlýna oslovila nejednoho známého rodiny, což nakonec vedlo k tomu, že se paní Markéta začala věnovat profesionálním návrhům interiérů.
