Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Zvláštní zápach lidí z metra. Parazit nabízí humor i v situacích, ve kterých by ho nikdo nehledal

Snímek Parazit (2019). Režie: Pon Džun-ho. foto: AEROFILMS

Recenze
CANNES/PRAHA - Černá tragikomedie Parazit, kterou natočil korejský filmař Pon Džun-ho a vyhrál s ní Zlatou palmu na letošním festivalu v Cannes, je víc než jen satirické podobenství nevyhnutelného antagonismu společenských tříd: je to také zábava.
  5:00

Režisér Pon Džun-ho rád své diváky překvapuje, převrací žánrové konvence a společensky závažná témata vkládá do nečekaných forem: dokázal to mimo jiné v komediálním thrilleru Mutant (2006) o vodní příšeře nebo ve sc-fi Ledová archa (2013), kde nechal zamrznout svět kvůli přehnanému boji lidstva proti globálnímu oteplování. Už v roce 2003 slavil úspěch s dramatem Pečeť vraha, jež inspirovaly skutečné případy vražd na přelomu 80. a 90. let, jejichž pachatel nebyl nikdy dopaden. Do mysteriózního thrilleru tehdy také dokázal zakomponovat i satirický komentář k tehdejšímu autoritářskému období.

Snímek Parazit (2019). Režie: Pon Džun-ho.
Snímek Parazit (2019). Režie: Pon Džun-ho.

Když se tedy jeho nový snímek Parazit rozvíjí jako poměrně předvídatelná komediální historka o tom, jak se rodina podvodníčků vetře do bohaté domácnosti v přestrojení za domácí učitele, šoféra a hospodyni, můžeme si být jisti, že u tohoto nápadu nezůstane. Nebylo by fér prozrazovat, koho nebo co přesně označuje název filmu Parazit: tento výraz má ostatně širší význam a týká se obecně situace, v níž se kdosi ubohý snaží týt z bohatství jiných. Je to situace trapná, komická, smutná i nebezpečná – to podle toho, jak na ni nahlížíme a do jaké podoby dospěje.

„V dnešní kapitalistické společnosti existují třídy a kasty, které nejsou okem viditelné. Maskujeme je a skrýváme a plytce pohlížíme na třídní hierarchie jako na pozůstatky minulosti, ale ve skutečnosti hranice mezi třídami, které není možné překračovat, existují. Myslím, že tento film ukazuje, jaké trhliny se nevyhnutelně objeví, když se k sobě v dnešní čím dál polarizovanější společnosti příslušníci různých tříd přiblíží,“ říká o svém díle režisér pro ty, kdo chtějí o Parazitovi uvažovat v té závažnější rovině.

Zamyšlení nad nadějemi

Bohatá rodina Parkových a chudí podvodníčci Kimovi se navzájem pozorují s groteskní nedůvěrou a odtažitostí: rodinka falešných pomocníků filozofuje o tom, že kdyby byli bohatí, byli by také snadno hodní a velkorysí, jako jejich prostoduchá zaměstnavatelka, která s oblibou proplétá své věty špatnou angličtinou. A Parkovi, komičtí a zároveň zranitelní ve svém životním stylu závislém na luxusu, se zase baví o tom, že jejich nový personál nějak divně páchne, tak jako všichni ti lidé, co jezdí metrem. K tomu, aby se křehký smír vybudovaný na vzájemné potřebnosti zhroutil, potom nechybí zase tak mnoho. Spíše než klasický třídní boj se tu však o rozvrat postará válka mezi těmi podobně bídnými. Gradující sled groteskních a absurdních situací vyústí v událost, která všemi otřese, ale ani tím to nekončí: závěr filmu patří posmutnělému zamyšlení na nadějemi, jež se sotva kdy vyplní. Snímek nemá jednoznačné hrdiny ani padouchy; všichni jsou tu ponejvíce oběťmi životních podmínek, které zkreslují jejich pohled na skutečnost a z nichž se z toho či onoho důvodu nemohou vymanit.

Dva těsně sousedící, a přece na hony vzdálené světy Parkových a Kimových našly ve filmu působivé vyjádření skrze příbytky obou rodin, situované navíc symbolicky na vrchu a v údolí. Vila bohaté rodiny navržená význačným architektem kontrastuje se suterénním příbytkem, jemuž dominuje bizarně umístěná toaleta. Prostor prostoupený významem se vrývá do paměti stejně jako výkony představitelů všech zúčastněných postav, z nichž každá má svou osobitost a svůj vlastní groteskní a také dojemný a bolestný rozměr.

Velkou roli v tom, že Parazit okouzlil publikum i porotu na festivalu v Cannes a že je jeho poměrně závažné poselství tak nadšeně přijímáno, hraje skutečnost, že tenhle film dokáže bavit: i v té nejdrastičtější scéně nabídne odzbrojující detail, který shodí tíhu situace a poukáže na směšnost lidských půtek, které jinak moc k smíchu nejsou.

PARAZIT

Jižní Korea 2019

Režie: Pon Džun-ho

Premiéra 3. 10.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...