Pro basketbalové nadšence tenhle přátelák v chicagské hale United Center znamenal především první velký start jedničky draftu Ziona Williamsona. A nejen pro ně. „Těšili se fanoušci i hráči. Vždyť on je hříčka přírody,“ říkal americkým novinářům Tomáš Satoranský.
Williamson potvrdil, jak velké kousky může předvádět devatenáctiletý, ani ne dvoumetrový a stotřicetikilový basketbalista. New Orleans Pelicans pomohl 29 body včetně spektakulární smeče s otočkou o 360 stupňů, domácí Bulls tak prohráli 125:127.
Z českého pohledu bylo logickým tahákem první zařazení Satoranského do sestavy Chicaga. Výsledek? Ten individuální: 11 bodů, osm asistencí a pět doskoků.
Ještě zajímavější je ale ten týmový: zatímco v předchozí sezoně NBA sbírali Bulls v průměru 21,9 asistence na zápas (čtvrtý nejhorší údaj v celé lize) a v první přípravě proti Milwaukee, do níž Čech naskočil jako křídlo, zaznamenali 24 přihrávek, proti New Orleans jich najednou bylo celkem 38!
„Měl jsem na začátku pár ztrát, pořád se některé situace učím,“ líčil Satoranský. „Třeba to, že Zach (LaVine) je tak rychlý, že mu musím dávat míč dříve. Ale celkově jsme zrovna v pohybu míče odvedli dobrou práci. Ukázali jsme, jak bychom chtěli v této sezoně hrát.“
A hvězdný smečař LaVine souhlasil: „On pořád tlačí na naše tempo hry. Tohle je správná cesta. Pokud budu dostávat v rychlém přechodu do útoku takové přihrávky, bude to velká zábava. A mně to hodně pomůže.“
Jak by se nebavil, když proti Pelicans nasbíral 28 bodů. Přesně z těchto důvodů vedení Chicaga dalo 1. července Satoranskému tříletý kontrakt na 10 milionů dolarů ročně. Pohyb, tempo, režie; to vše se od něj bude žádat.
„On i další posily nám přinášejí zkušenost a herní inteligenci,“ chválí kouč Jim Boylen. „Sato je silný na obou koncích hřiště. Nebojí se černé práce, což já obzvlášť oceňuju. Je výborný v komunikaci. Líbí se mi jeho zápal.“
Proti Milwaukee dostal na rozehrávce přednost Kris Dunn. Jak to bude dál, třeba už v přípravách Chicaga v noci na sobotu a na pondělí?
Zach LaVine (8) z Chicaga smečuje do koše New Orleans, sleduje ho spoluhráč Tomáš Satoranský (31).
„Chápu, proč se na to lidi ptají, je to důležité. Ale my chceme hrát trochu jinak a flexibilita a univerzálnost jsou nyní možná ještě důležitější,“ říká Boylen. „Konkurence mezi rozehrávači je zdravá, beru ji jako pozitivní věc pro celý tým. A hlavně budujeme systém, v němž by to měl umět zvládat každý. Sato, Dunn i další mohou nastupovat na pozicích jedna, dvě i tři.“
Dva zápasy jsou pořád příliš malý vzorek. Uvidí se, zda Boylenovi tato strategie (ne)vydrží, pokud by se Satoranským v roli režiséra tým takto dramaticky zlepšil souhru, a tím třeba i počet asistencí.
Sestřih ze zápasu Chicago - New Orleans:
„Zvykám si na spoluhráče,“ říká jediný Čech mezi zámořskou basketbalovou šlechtou. „Hlavně v začátcích zápasu chceme hrát s co největší energií a mojí prací je, aby byli všichni na správném místě tak, abychom tuhle energii mohli společně vyrábět. O to se budu snažit,“ uvedl.
Na první výhru v barvách Bulls to ještě nestačilo. Na první velkou prezentaci toho, co může Chicagu výhledově nabídnout, už ano.
