Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Cestování

SEVERSKÝ ŠOK: Barevným podzimem do Turku, bývalého finského hlavního města

Barvy finského podzimu foto: Darina Ivanovová

Doporučujeme
Finský podzim mě překvapil svojí barevností. Nejspíš je barevný úplně stejně jako všude jinde, jen mám čas to vnímat, po městě se pohybuju výhradně pěšky a listnatých stromů je tady v běžné zástavbě hafo.
  5:56

O víkendu vyrážím na delší procházky a zjišťuju, že Finové se narodili nejen s běžkami na nohou, ale jsou i vášniví chodci. Chodí jen tak pro radost, a to žádným loudavým tempem, ale pěkně svižně. A chodit je kam, během dvaceti minut jste odevšad minimálně u jezera, pokud ne rovnou v lese.

Loď Suomen Joutsen s velkou kopretinou, Forum Marinum
Domky evokující carské Rusko

Předminulou neděli jsem se vydala vlakem kousek dál, do města Turku, které bylo hlavním městem před Helsinkami. Turku je přístavem na západním pobřeží Finska, vyplouvá odtud většina lodí do protilehlého Stockholmu. Cesta z Tampere trvá vlakem necelé dvě hodiny. Vlaky jsou naší terminologií povinně místenkové, vagony otevřené (bez kupé) a dvoupatrové, s jednou specialitou – kabinkou na konci vagonu na telefonování z mobilu. Takže žádné hovory, které nedobrovolně posloucháte. Pokud někdo telefonoval mimo ni, decentně poodešel tam, kde nikdo neseděl nebo na konec vagonu. 

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II. V minulém akademickém roce pracovala na Beijing International Studies University, v současné době působí na Tamperské univerzitě ve Finsku. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Orientace v Turku je lehká, po požáru města na začátku 19. století jsou všechny ulice pravoúhlé. Osou města, podle které se nachází většina turisticky atraktivních míst, je řeka Aura. Ta tu ústí do Baltského moře. Podle ní jsem se vydala i já. Tedy úplně nejdřív jsem se vydala koupit šálu, protože ač byl slunečný den, pěkně studeně foukalo, zkrátka jako u moře. Nábřeží žije, je to jedna předlouhá (asi tři kilometry) pěší a cyklistická zóna. Skoro se mi chce říct promenáda, protože klasicistní domy na ní mi evokovaly naše lázeňské domy. Na začátku mé cesty podél řeky stála katedrála, jednoduchá, majestátná a v mém životě určitě první, v které jsem viděla viset model lodi. Je součástí poutní cesty do norského Trondheimu a sídlo luteránského arcibiskupa. Na řece kotví spousta lodí přeměněných na restaurace a kluby. Najednou mezi nimi velrybí ploutev! Tedy fontána, která má tvar velryby zanořující se právě do vody. Nese název Harmonia, a co je vtipné, vznikla na podstavci přístavního jeřábu. Jen malý kousek odtud už je Forum Marinum, rozlehlé prostranství věnované historii finské námořní dopravy. Jeho součástí jsou dvě muzejní budovy, exponáty na „suchu“ i lodě kotvící na řece. Srdce každého malého i velkého námořníka tady zajásá – malé historické lodě (včetně těch, které patřily finským prezidentům), modely, motory, fotky lodí, makety dřevěných majáků, které se prý budovaly u Baltského moře už od roku 1220. Celému volně přístupnému areálu vévodí fregata Suomen Joutsen (Finská labuť) a obrovská ležící kopretina.

Forum se nachází blízko terminálů lodí Silja Line a Viking Line odplouvajících do Stockholmu nebo do Helsinek. Přístavem prý ročně projdou asi čtyři milióny pasažérů. Jednodenní plavby do Stockholmu byly (a pravděpodobně stále jsou) velmi populární díky nízkým cenám alkoholu, tedy nižším než jsou běžné ve speciálních finských obchodech s alkoholem Alko. „Propaří se“ celá noc cestou tam, někteří cestující ani ráno nevystoupí ve Stockholmu na břeh (neboť toho leckdy nejsou schopni) a večer se vydají na neméně bujarou cestu zpět. To mi připomíná historku, kdy za mnou přijeli do Finska cestou přes Švédsko manžel s tehdy malým synem. 

Zaspali připlutí do Turku a když pak manžel rozespale pohlédnul z kajuty na pobřeží, u kterého kotvili, zděšeně pravil: „My jsme v Rusku!“ Nevím, co tenkrát viděl (pominu fakt, že v Rusku nikdy nebyl), ale spousta bříz a některé domky carské Rusko opravdu připomínají. Historický osud Finska byl ostatně s Ruskem spjatý, pokud zrovna nebyl součástí švédského království, jako právě ve 13. století, kdy byl postaven hrad Turku. Ten se nachází v desetiminutové vzdálenosti od Fora. Je skandinávsky prostý a pravidelného návštěvníka českých hradů a zámků asi neohromí, rozhodně je však nejstarší a nejzajímavější ve Finsku.

Fontána Harmonia

Od hradu a občerstvení v milém hradním bistru jsem se už obrátila k cestě zpět na nádraží, při které jsem víceméně omylem natrefila na impozantní cihlový kostel Archanděla Michaela na malém návrší. 

S ušoupanýma nohama a s blaženým pocitem na duši jsem nastoupila do nedělního večerního vlaku směrem můj dočasný domov.

Autor: