Článek
Jednatřicetiletý rodák z Melbourne se nechal inspirovat jménem svého oblíbeného jazzového trumpetisty Cheta Bakera a původně používal pseudonym Chet Faker. Nakonec se však uměleckého jména vzdal a před třemi lety začal muziku vydávat jako Nick Murphy.
Na scéně se pohybuje od roku 2012, kdy vyšlo jeho debutové album Thinking In Textures. Od té doby vydal další dvě, aktuální Run Fast Sleep Naked letos na jaře.
Nick Murphy nedal koncertu mnoho energie.
Po třicetiminutovém elektronickém vystoupení Cleopolda se krátce po deváté hodině na pódiu objevil Murphy se svou tříčlennou kapelou. Koncert zahájil skladbou z nové desky Hear It Now.
Od prvních okamžiků se nabízela otázka, zda by se pro tento typ koncertu nenašel vhodnější prostor. Pomineme-li mizernou akustiku sálu, která plusové body nepřidala, Murphyho hudební styl se do secesních prostorů Lucerny nehodil.
Navíc rozhodně není bavičem publika ani performerem a lhostejnost k jeho vystupování nejspíše patří. Vypadalo to však, že si svou přítomnost na pódiu vůbec neužívá a koncert přišel odehrát tak trochu z povinnosti.
Nick Murphy na pódiu historického pražského sálu.
Vystoupení postrádalo spád, a přestože trvalo sotva devadesát minut, elektronické pasáže některých skladeb se zdály být zdlouhavé. Pozitivní stránkou byly krásné akustické verze skladeb I’m Into You, Believe (Me) a Dangerous, během kterých Murphy svůj zpěv doprovodil hrou na klavír.
Je trochu smutné, že umělec s tak osobitým stylem, krásným hlasem a zajímavým repertoárem nedokázal sobotní večer využít lépe.