Bude to jedenáct měsíců, co na povrchu Marsu přistála americká sonda InSight. Na palubě má dva hlavní přístroje – seismometr SEIS a přístroj pro měření tepelného toku HP3.
Seismometr už měří a přináší výsledky. HP3 byl vysazen na povrch planety jako druhý v polovině února. Postupně se měl v průběhu několika týdnů dostat do hloubky až 5 metrů a měřit tepelný tok. HP3 je vybaven krtkem o délce 40 cm a průměru 2,7 cm. Jeho postup marsovskou „půdou“ ale skončil dříve, než vůbec pořádně začal – v hloubce asi 30 centimetrů.
Sonda má samozřejmě omezené možnosti a vybavení, takže vědci nevěděli, proč se krtek zastavil.
NASA a Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR), které přístroj postavilo, měli několik hypotéz:
- Krtek se zasekl
- Krtek narazil na skálu
- Krtek má problém se soudržností marsovské „půdy“.
Sonda později pomoci mechanického ramene nadzvedla a opatrně přemístila pomocnou strukturu, ve které byl krtek uložený. Na kameře jsme tak mohli vidět přímo krtka částečně zarytého v povrchu planety.
Další měření, testy a snímky ukázaly, že nejpravděpodobnější příčinou je soudržnost marsovského regolitu.
Krtek se pohybuje jen velmi pomalu. Uvnitř je elektromotor a vačka převádějící točivý pohyb na posuvný. O příklepy se starají pružiny a kladívko. Každým příklepem by se měl krtek dostat o pár desetin milimetru hlouběji.
Představte si, že strčíte prst do mouky a do cukru. Co se stane, když prst vytáhnete? V cukru díra hned zase zmizí, v mouce zůstane. Pokud je vrstva marsovského písku v místě přistání podobná mouce, zůstává krtek fakticky stát na místě a nedokáže pronikat marsovským povrchem. Krtek potřebuje tření z okolní půdy, aby se mohl pohybovat. Sonda nemá nic, čím by ho tlačila směrem dolů.
Astronaut by podobný problém rozpoznal a vyřešil během několika minut. U sondy je situace složitější. Vše se musí pečlivě plánovat a předem vyzkoušet a simulovat na Zemi. Komunikace probíhá skrz sondy na oběžné dráze (MRO, Mars Odyssey). V září ji navíc komplikovalo postavení planet, kdy byl Mars „za Sluncem“. Ze Země není vidět a také komunikace byla složitější.
Pomohla lopatka?
Inženýři nakonec našli možné řešení. Vedle krtka umístili mechanickou ruku s lopatkou, která krtka trochu podepírá. První testy ukázaly, že to může fungovat. Od 8. října proběhlo 220 příklepů ve třech oddělených sekvencích. Krtek se dostal o 2-3 cm hlouběji.
V nejbližších dnech bude snaha dostat krtka stále hlouběji a hlouběji. Poté by se mohlo snad přejít k plánovanému postupu. Předpokládalo se, že každých 50 cm bude posun zastaven. Přibližně 24 hodin se bude čekat, až krtek vychladne. Poté bude naopak postupně zahříván. Krtek za sebou táhne kabel se 14 teplotními čidly. Po zahřátí se bude studovat tepelná vodivost marsovské půdy v dané hloubce.
Právě kabel s čidly nyní může dělat problémy. Na videu výše si můžete všimnout, že se otáčí. Podle DLR asi o 10 stupňů na 2 cm. Do hloubky 5 metrů by se měl kabel pootočit o 270 stupňů, ale očekává se, že s ve větší hloubce bude otáčení pomalejší. Probíhají testování, která mají vědcům říct, zda to představuje větší problém.
Zdroj: DLR
