Sedm nejčastějších chyb, kvůli kterým se nám rozpadají vztahy

Když známe sami sebe, náš životní směr i vizi, na cestě životem se jen těžko ztratíme. Jenže co se děje v momentě, kdy neznáme svou osobní identitu? Často vstupujeme do vztahů s lidmi, kteří mají odlišné představy o životě, poznáváme sami sebe až skrze náročné partnerské situace, jako je nevěra, manželská krize nebo i rozvod.

Zároveň neklademe takový důraz na vlastní život, přátele a čas pro sebe, ve kterém dobíjíme energii a jsme jen sami se sebou. Poté často obviňujeme své protějšky z toho, že zatímco oni žili, my jsme se „obětovali” rodině. Bohužel zapomínáme na to, že to byla naše vlastní volba.

I když tomu nebudete věřit, každý z nás v sobě nosí určité programy, které jsou často uložené v našem podvědomí. Tyto šablony chování jsme si získali v našem dětství, dospívání i během prvních vztahů.

A právě tyto podvědomé životní pravdy formují naše chování ve vztazích i naše názory na muže nebo ženy. Pokud jsme například trpěli nedostatkem lásky a emocí již v našem dětství, tento nedostatek budeme pociťovat i v našich vztazích.

Své vztahy prožíváme podle našich nezdravých nastavení, která však nemusí být v realitě vůbec pravdivá.

Láska kvete za skutečné svobody, avšak v našich partnerstvích je jí často nedostatek. Naopak zde zaujímá přední pozici vztahová závislost, která dříve či později harmonický vztah zničí.

Vztahová závislost se projevuje nejen v hmotné a materiální rovině, ale i v rovině emoční a duchovní. Daný jedinec čerpá z přítomnosti a života s druhým člověkem, ale není sám pro sebe zdrojem. V momentě, kdy vztah skončí, končí i život jeho samotného.

Další velice častou chybou je idealizování protějšku a neochota přijmout fakt, že neplní ve všech situacích naše očekávání. To je častým zabijákem i jinak nadějných vztahů.

Máme o druhém zkreslenou představu, idealizujeme si partnerský život a nechceme přijmout, že i na partnerství se musí pracovat. Vztah je prostě dřina a má zcela jiný průběh než pohádky, na které jsme se dívali v dětství.

A snaha toho druhého předělat? Najděte si k sobě raději člověka, se kterým ladíte a v základu si vyhovujete. Protože kořen osobnosti se mění velice těžko, a hlavně jen v momentě, kdy ten druhý chce.

Konfrontace do našich vztahů patří, jen je zapotřebí se je naučit zvládat a také z nich těžit. Když se konfliktům vyhýbáme, většinou je to z důvodu nezdravých strachů. Z toho, že nás ten druhý opustí nebo nebude mít rád.

Jenže každá nevyřčená a vědomě nezpracovaná emoce v naší psychice bují. A jednoho dne vybouchne.

Nedořešené konflikty a nevyjasněné pocity poté dlouhodobě vedou k pocitu odcizení u obou partnerů. Ze vztahu se stává technická záležitost, kde se řeší každodenní povinnosti, avšak není v něm žádný oheň ani radost.

Technika zrcadlení ve vztahu je podle Lenky Černé naprosto stěžejní pro celoživotně spokojený i vědomý vztah. Jak funguje?

Náš protějšek nám bude vždy zrcadlit naše vnitřní témata, která nemáme uvnitř sebe zpracována a potlačujeme je. Za to jej můžeme nenávidět, nebo mu za emoční propady poděkovat.

Váš protějšek má také často kvality, které vy postrádáte. A tak ve vás bude automaticky spouštět emoce, které vás povedou k vnitřní očistě. Když princip zrcadlení uchopíte růstově, můžete se díky partnerství zbavit starých emočních programů i zranění a osobnostně povyrůst.

Poslední chybou, kterou ve vztazích často děláme, je nerespektování odlišné sexuální chemie. Toho, že nám druhý nevoní, nefunguje nám s ním intimita, prostě mezi námi není žádná přitažlivost.

Bohužel, pokud mezi partnery není sexuální chemie a přitažlivost od začátku vztahu, už se nikdy neobjeví, ani se na ní nedá nějak zapracovat. Dlouhodobá nespokojenost v ložnici pak často vede k nevěře i rozpadu vztahu.

Protože pudovost k nám lidem prostě patří, a sexuální síla má svou intenzitu, kterou není možné popřít.