„Jsme na tom skutečně tak špatně, že si nemůžeme dovolit jako 34 jiných zemí zřízení dětského ombudsmana, který by zabezpečil sjednocení postupů a kontrolu vyřizování stížností v případech, kde děti hrají klíčovou roli? Není nač se vymlouvat, a proto navrhnu vládě, aby se otázkou zřízení dětského ombudsmana začala vážně zabývat,“ uvedla Válková.
Úmluvu o právech dítěte, která s dětským ombudsmanem počítá, přijala OSN v listopadu 1989. Někdejší Československo k ní přistoupilo, platit začala v únoru 1991. Závazky pak při svém vzniku převzalo Česko.
Helena Válková: Mám hájit především práva ohrožené většiny, transgender není moje priorita |
O zřízení postu dětského ombudsmana se mluvilo třeba už před deseti lety v době českého předsednictví Evropské unii. V minulém volebním období zřízení pozice plánoval exministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD). Rada vlády pro lidská práva dokončila v roce 2016 analýzu, podle níž mohlo vzniknout buď nové místo ochránce dětských práv, nebo se problematice mohl věnovat nový zástupce ombudsmanky.
Tehdejší kabinet ČSSD, ANO a lidovců měl pak o modelu rozhodovat před třemi lety, Dienstbiera ale ve funkci ministra nahradil jeho stranický kolega Jan Chvojka. Ten pak upozorňoval na to, že ČR je jednou z posledních zemí EU bez dětského ombudsmana.
Podle Válkové se na štrasburské konferenci experti i zástupci zemí shodli na tom, že řada doporučení zůstává jen na papíře. „Průtahy nemají v tomto směru (u dětského ombudsmana) žádné rozumné opodstatnění,“ uvedla zmocněnkyně.
Ať o ohrožených dětech rozhodují diagnosťáky, ne soudy, navrhuje Válková. Sklízí kritiku |
Válková míní, že ani v Česku sociální a justiční systém nedokáže týrání dětí a násilí vůči nim zabránit. Překážkou je i roztříštěnost péče o ohrožené děti. Na starosti ji mají resorty práce, zdravotnictví a školství. Dlouhodobě se ji nedaří sjednotit. „Současná roztříštěnost systému ochrany dětí není dlouho udržitelná a je na místě zjednat nápravu,“ dodala zmocněnkyně, která je současně poslankyní vládního hnutí ANO.
Ochránce práv dětí by dohlížel na dodržování mezinárodních úmluv. Pravidelně by zveřejňoval zprávy o situaci a podmínkách dětí v Česku. Vydával by doporučení úřadům a zákonodárcům. Prověřoval by stížnosti a domáhal se nápravy.
Podle dřívější analýzy by zřízení postu dětského ombudsmana bylo nákladnější než vznik pozice zástupce nynější ombudsmanky. Autoři ale zdůraznili, že peníze a personál jsou potřeba u obou variant.
