Výjimečné dva dny, 16. a 17. listopad 2019. Země se dala do pohybu, ne celá, její aktivní část, ale ten pohyb je fascinující. Vyvrcholil hned dvakrát, v sobotu a v neděli, přesně třicet let po sametové revoluci.
Sobota v Praze patřila Milionu chvilek pro demokracii, demonstraci číslo dvě na Letné. Pro organizátory bylo hodně napínavé sledovat, kolik lidí přijede. Nejde o čísla, a zároveň o ně jde. Jsme zvyklí všecko počítat, smysl má jen "víc a víc", "masy". Milion však Letnou zaplnil i podruhé. Podle policie přijelo 250 tisíc lidí, Milion účast odhadl na 300 tisíc. Neuvěřitelné, úctyhodné. O demonstraci informovaly stanice jako CNN.
Den na to centrem Prahy proudily davy, jaké dávno nepamatuje, přes dvě stě tisíc návštěvníků (podle mobilního operátora O2, který vycházel z anonymizovaných údajů o počtu přihlášených SIM karet na vysílačích mobilního signálu v dané lokalitě - na Albertově, Národní třídě a Václavském náměstí) vzpomínalo na revoluci a lidé dávali najevo starost o svobodu a demokracii. Země se začíná budit.
Letná 2. Přijet tam z celé republiky znamená, že demonstrant říká: "Jsem tu, mě jsi, Andreji, Miloši, Václave, Tomio, neošálil, mě neobelžeš." Dál: "Nechci se za sebe a za svou zemi stydět, proto jsem tu." A svědčí: "Jsem zdravý, svobodně uvažující, nestádní. Dávám něco ze sebe a dokážu se ve stotisícovém davu chovat ohleduplně, mile a slušně."
Andrej Babiš by na Letnou tolik lidí nepřitáhl. Miloš Zeman už vůbec ne. Tyto dva politiky volí jiný typ lidí. Na Letné zhruba 300 tisíc lidí? Síla, kvas, pohyb. Babišovi obliba neroste, oslovuje třetinu voličů, odpor proti němu však neklesá, spíš sílí.
Další nepříjemnost, jméno Mikuláš Minář začíná být značně frekventované, ne jako Babiš či Zeman, ale stále víc. Na Letné Milion chvilek vyzval premiéra, aby se do konce roku zbavil Agrofertu včetně médií a odvolal ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, nebo aby se vzdal premiérské funkce. "Pokud tak neučiníte, ohlásíme 7. ledna další protesty, které budou mít opět o něco kreativnější podobu," oznámil Minář.
Pro Babiše komplikace. Ano, neodstoupí, ale nějaké osekávání demokracie, zabírání veřejnoprávních médií a podobné kousky nepadají v úvahu. Politická opozice sice připomíná pacienta v komatu, avšak občanská hnutí (nejen Milion) se stala překážkou pro fake demokracii .
Možná proto Babiš v neděli sedmnáctého pronesl cosi jako sebekritiku: "Já jsem byl členem KSČ a jak jsem již mnohokrát řekl, nejsem na to pyšný. Nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel…" Pravda, těžko může říct, že je na to pyšný, ale dobře, že se pokouší kát. Jen by se ještě měl vyznat ze své spolupráce s StB a litovat jí. Pak by se snad dalo mluvit o pokání.
Milion chvilek představil své prosté vize. Chce pro Česko slušné politiky, ne ve střetu zájmů. "Chceme být občany, kterým záleží na druhých lidech, zajímají se o stav společnosti a převzali za ni svůj díl zodpovědnosti. Chceme žít v zemi, v níž se daří svobodě a spravedlnosti, má zdravou krajinu, a kde každý může žít beze strachu, důstojně a rád."
Rytíř versus bábovka
Jednoduché, spojující, nedá se tomu nepřitakat. A přece je to třicet let po sametu něco, co v Česku většinou postrádáme.
Klíčová věc: Mikuláš Minář a Benjamin Roll neříkají: my jsme ta silná ruka, vůdcové. Nechtějí jít do politiky, nabádají: jen dělejte to, co my, neříkají: jděte za námi, nýbrž vyzývají: vy, vy to dělejte, vy se starejte, vy pečujte o svobodu, nečekejte, že to nějaký šéf, manažer či vůdce udělá za vás, ten vám svobodu leda ukradne.
Proto má tak nezastupitelný význam občanská společnost, nese odpovědnost sama za sebe. To je hlavní sdělení Letné 1 i 2.
Jsme jinde než v roce 1989, dnes máme všechno, co potřebujeme: svobodu slova, technické prostředky (fantastické možnosti internetu, sítí, komunikace), peníze, zákony, jen chtít, jen se nevzdat odpovědnosti, nehodit ji na jiné. Tuhle před třiceti lety neznámou, fantastickou možnost nyní máme a nesmíme ji ztratit.
Důležité momenty Letné 2: demonstrace byla měkčí, neostrá, nekonfrontační. Jako by si Minář uvědomil, že konfrontace okolo sebe máme až až. Dali Babišovi ultimátum, tím to končilo. Hlavní roli hrály výzvy protestujícím "jděte do politiky" a tlak na opoziční strany, ať spolupracují, vytvářejí koalice, aby hlasy pro ně neměly zas jen poloviční či ještě menší váhu, než hlasy pro ANO (viz volební zákon, který pokřivila ODS a ČSSD za oposmlouvy).
Velkou váhu měla přítomnost sedláků a řeč Stanislava Němce, čestného předsedy Asociace soukromého zemědělství. Řekl, že farmáři "přijeli, aby ukázali, jak nesmyslný je pojem pražská kavárna", a obracejí se "na ty, kteří tady dnes nejsou, prosíme, nenechte si namluvit, že za komunistů bylo lépe, nenechte se obelhat ubohými řečmi o pražské kavárně, nevěřte populistickým žvástům o zlé Evropě a rozkradené zemi, zkuste být aspoň trochu jako čeští sedláci, hrdí a svobodní. Nenechte se koupit za koblihu."
Jiný moment: perfektní organizace; ta by měla Babiše děsit, jeho mladí odpůrci jsou mimořádně schopní organizátoři i dobří rétoři, jak Mikuláš Minář, tak Benjamin Roll. Není divu, že se český premiér bojí s Minářem utkat v debatě. Šéf Milionu vrací do hry téma chlapství či rytířství, Babiše, který se s ním bojí debatovat, nazval bábovkou.
Slabiny Letné 2? Nebyly snad vůbec zmíněny neziskové organizace (pokud mi to neuniklo), které v Česku čelí tvrdému ataku. A takřka vymizelo téma klimatu, které přitom pro naši budoucnost hraje obří roli.
Oba ty dny, 16. i 17. listopad, byly mimořádné, přinesly naději lidem, kteří se bojí o svobodu, o to, že se z nás stává shora řízená firma držená u moci zvadlými komunisty, že jen konzumujeme a o svět nemáme zájem. Není to pravda, nejsme takoví. Nemůžeme však nevidět: bude to běh na dlouhou trať, ale pořád ještě běžíme ve svobodě.
