Kvetoucí byznys
Brutální jatka: psy věší na stromy nebo je utopí

Čekají v těsné kleci, až na ně přijde řada, aby byli usmrceni, rozporcováni, uvařeni a snědeni. Přes různá tabu zůstává obchod se psím masem v Kambodži velmi rozšířený. Stále je to kvetoucí byznys, ovšem skrytý před lidskými zraky, píše agentura AFP.

Podle sdružení na ochranu zvířat Čtyři tlapky jsou každoročně v království poraženy dva až tři miliony psů, aniž jsou respektována hygienická pravidla a brán ohled na utrpení zvířete.

"Žádám vás o odpuštění," říká Khieu Chan, než předloží hostům ve své restauraci pokrmy ze psího masa. "Kdybych vás nezabil, neuživil bych rodinu," dodává tento jednačtyřicetiletý otec rodiny.

Konzumace psího masa není v Kambodži zakázána a lukrativní obchod s ním sahá tradičně přes celou Asii, od Číny po Jižní Koreu.

Nevládní organizace Čtyři tlapky, která nedávno vedla v království vlastní vyšetřování, napočítala stovku restaurací podávajících psí maso v Phnompenhu a dvacítku v Siem Reap nedaleko slavného chrámu Angkor.

"Je to gigantický obchod," říká veterinářka sdružení Katherine Polaková, která předložila výsledky studie kambodžským úřadům. Rozsah tohoto jevu úředníky šokoval, uvedla.

Venkovská jatka

Vše začíná na severu země. Lovci pronásledují toulavé psy nebo chodí od rodiny k rodině a nabízejí kuchyňské náčiní výměnou za jejich domácí zvíře. Psy strčí do klece vzadu na motorce a prodávají zprostředkovatelům na váhu, kilogram za dva až tři dolary (46 až 70 korun).

Zvířata jsou pak odvezena na venkovská jatka, kde pracují zaměstnanci bez jakékoli kontroly a jakékoli ochrany, přestože je místy ještě velmi rozšířená vzteklina.

"Jednou mě pes kousl, ale přišel jsem domů pozdě, tak jsem se už nedal ošetřit," vypráví vesničan Pring That a přitom si vaří ragú ze psího masa s rybí omáčkou. Ránu si pouze vyčistil směsí mýdla s citronem.

Porážka zvířat je brutální: věší se na stromy, utlučou se nebo se utopí v nádobě se zahnívající vodou. "Když je topí, nemusejí poslouchat jejich křik," říká jedna žena z provincie Kampong Chamn severovýchodně od metropole.

Každodenní rutina

Kůže se stáhne, kostra se uvaří a maso rozporcuje. "Když je dobrý den, zabiju jich deset až 12," říká devětapadesátiletý Hun Hoy. "Je mi jich líto, ale je to moje práce."

Tato práce mu může vynést měsíčně 750 až 1000 dolarů (17 250 až 23 tisíc korun), zatímco například v textilním průmyslu by si vydělal jen 200 dolarů (4600 korun).

Obchod však vyvolává i traumata.

Restauratér Khieu Chan propuká v slzy, když popisuje, jak sám škrtil psy. Práce prý před spaním tížila jeho svědomí. Sdružení Čtyři tlapky mu nyní pomohlo, aby mohl začít dělat něco jiného: koupilo mu pozemek. Khieu Chan restauraci zavře a pustí se do zemědělství. Jeho psy si vzali dobrovolníci, vedení veterinární kliniky v Phnompenhu.

"Jste volní. Unikli jste smrti," loučil se s nimi restauratér.