Antverpský obchodní soud už nějaký čas řeší případ kyperské společnosti Mircom, která chce od tamních operátorů získat identifikační údaje osob, které v určitý čas používaly stovky a tisíce IP adres, které má nyní Mircom ve své databázi.
Rozsáhlá studie odhalila, že pirátství většině trhu nevadí. O výsledcích jsme se ale málem nedozvěděli
Mircom je posbíral na bittorrentové síti a dušuje se, že se jedná o ty hříšníky, kteří skrze BitTorrent sdíleli autorsky-chráněný audiovizuální obsah jeho klientů. Především pornografii.
V jakém okamžiku začíná být používání bittorrentové sítě ilegální?
O to tu ale nejde. Tento článek píšeme proto, že si soud nebyl úplně jistý, v jakém okamžiku přesně na BitTorrentu dochází k porušování autorských práv – alespoň tedy optikou společné evropské legislativy.
Ondernemingsrechtbank Antwerpen se proto nakonec v několika dotazech obrátil na Soudní dvůr EU, jehož úkolem je mimo jiné i autoritativní výklad unijního práva. Odpověď zatím neznáme, ale teoreticky by mohla ovlivnit pohlížení na BitTorrent i v dalších zemích EU.
Jak funguje BitTorrent
Jen stručně zrekapitulujme, jak BitTorrent funguje. Zájemci mohou v síti vyhledat torrent – soubor, který popisuje a obsahuje konkrétní data, třeba pirátský film. Tento torrent má unikátní identifikátor a bittorrentový klient může do sítě odeslat požadavek, kdo ho má.
Těm, kteří mají celý torrent, se říká seedeři, a těm, kteří mají jen část tohoto torrentu, který zrovna stahují, se říká leecheři. Leecher je tedy zájemce o torrent, který jej zrovna stahuje a stahuje jej po malých částech od ostatních – leecherů i seederů. Podstatné je to, že v síti musí být na začátku alespoň jeden seeder, který má celý torrent.
V ideálním případě by se ze všech leecherů měli po dokončení stát seedeři, a tak postupně zvyšovat dostupnost kýženého torrentu, ve skutečnosti ale zpravidla po ukončení stahování ukončí i jeho další sdílení. Vědomě či nevědomě.
Je zrovna odesílaná dávka bajtů autorské dílo?
A teď zpět do Antverp. Soud se Dvora ptá mimo jiné na to, zdali podle evropských direktiv porušují uživatelé pirátských P2P sítí autorské právo jen v případě, že sdílejí výhradně celé chráněné dílo (seedeři), nebo i v případě, že jde jen o jejich část (leecheři).
Stručně řečeno, je otázkou, jestli můžeme mluvit o porušování autorských práv, když například z MP4 kopie nějakého filmu o velikosti 1,5 GB sdílíme díky principu fungování BitTorrentu každému jen malý úryvek o velikosti třeba jen několika málo MB.
Anebo ještě jinak, mohli bychom to připodobnit třeba k obrazu a otázce, zdali je uměleckým dílem i malý čtvereček o velikosti 1 cm2, který jsme vystřihli, anebo výhradně uměleckého dílo jako celek.
Sdílení v bittorrentové síti nemusí být vědomé
Antverpský obchodní soud se dále Dvora ptá, kde je případná hranice mezi nicneříkající dávkou bajtů, kterou samu o sobě nelze nikterak interpretovat, a dávkou bajtů, která je už skutečně dílem, které lze autorsky chránit.
V prvním bloku otázek se nakonec soud ptá ještě na to, zdali bychom měli brát zřetel na to, že samotné seedování po stažení (třeba) torrentu s filmem je ve výchozím stavu zpravidla automatické, a tak si uživatel nějaké té bittorrentové aplikace ani nemusí být vědom, že počínaje tímto okamžikem v plném rozsahu ilegálně šíří něčí chráněné dílo dál.
Otázek bylo více a rozepsal se o nich třeba TorrentFreak, poznámku si ale zaslouží ještě dotaz, který do hry zapojuje i GDPR. Antverpský soud se totiž ptá i na to, zdali by se měl Mircom dostat k osobním údajům uživatelů bittorrentové sítě, když k tomu nemá patřičnou autorizaci.
Bittorrent je dnes sice podle některých analýz spíše na ústupu a na pirátské scéně jej postupně nahrazuje streamování, kde jakákoliv obava o sdílení stažených dat odpadá, přesto však zůstává poměrně silnou a univerzální technologií, případné odpovědi by tedy mohly vytvořit precedent, který ovlivní i další podobné autorskoprávní spory napříč Evropskou unií.
