Jak navázat na horor Osvícení. Film Doktor Spánek vede sisyfovský boj

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
18. 11. 2019 17:44
Málokdo měl tak děsivou zkušenost s pobytem v hotelu jako malý Danny Torrance.
Dospělého Dannyho Torrance hraje Ewan McGregor.
Dospělého Dannyho Torrance hraje Ewan McGregor. | Foto: Vertical Ent.

Dětský hrdina slavného filmového hororu Osvícení z roku 1980 potkal v hotelu Overlook nejprve šílené vidiny, které se vepsaly do dějin kinematografické hrůzy. A poté vlastního, neméně šíleného otce v podání Jacka Nicholsona, jehož vyšinuté sólo se sekerou se do myslí diváků zatnulo snad ještě víc.

Rebecca Fergusonová v Doktoru Spánkovi.
Rebecca Fergusonová v Doktoru Spánkovi. | Foto: Vertical Ent.

Nový snímek Doktor Spánek režiséra Mikea Flanagana se teď také v českých kinech pokouší navázat na hororovou klasiku Stanleyho Kubricka a vzdát jí poctu. Malý Danny vyrostl, všechny děsy dávno zavřel ve své hlavě a jediný démon, se kterým bojuje v podání herce Ewana McGregora, se jmenuje alkohol. Brzy se ale začnou vracet i staré přízraky.

Doktor Spánek stejně jako Osvícení vychází z předlohy Stephena Kinga. Ten přitom Kubrickovu poněkud odlišnou filmovou adaptaci vlastního příběhu nemá příliš v oblibě. A tak se režisér Flanagan snaží o nemožné: smířit oba světy, navázat jak na Kubrickovo, tak Kingovo Osvícení.

Dvouapůlhodinový ambiciózní projekt po kingovsku pozvolna buduje svět a trpělivě pobývá s postavami, s protagonistou Dannym a dívkou Abrou, která má podobné psychické nadání vidět věci "mezi nebem a zemí" jako kdysi Danny. Kromě toho je tu parta démonických bytostí živících se právě tímto "osvícením", jejž Abra a podobně nadané děti prožívají.

Doktor Spánek se pokouší vyvolat ducha původního klaustrofobického snímku, který protagonisty věznil uvnitř děsivého hotelu. Režisér mnoha způsoby variuje motivy z Osvícení, ony klasické scény, jako je krev valící se chodbami hotelu či přízračná nahá stařena ve vaně. A snímek se tak moc upíná ke světu původního díla, že se nikdy nepostaví na vlastní nohy.

Danny se uvěřitelně pere s vlastním alkoholismem, parta padouchů má svou energii, dal by se kolem ní vystavět epický příběh. Ale byl by to úplně jiný příběh než ten z Osvícení, kde hlavního strašáka představovalo samotné místo. Doktor Spánek se tak neustále rozpadá do několika poloh, které spolu ne moc dobře komunikují.

S každým dalším připomenutím některého motivu z původního filmu zesílí pocit, že ten nový mu nesahá ani po kotníky. Což je až příliš kruté tvrzení, které však nechce zesměšňovat šikovného režiséra Flanagana, spíš poukázat, jaký si na sebe upletl bič.

Doktor Spánek je jakýmsi remixem dvou filmových světů. | Video: Vertical Ent.

V jádru nového příběhu stojí skupina zlosynů, která vandruje Amerikou a živí se energií výjimečných dětí. Jsou nesmrtelní, ale nikoli nezničitelní, a tak se postupně rozvíjí komplikovaná hra na honěnou, kdy se pozice lovců a kořisti mění. V průběhu tohoto vandrování se odehraje spousta napínavých i akčních situací, které ukazují režisérovo inscenační mistrovství, schopnost překvapit, pohrát si s divákem.

Ty bytosti ale patří do jiného světa, či lépe řečeno jiného žánru, než je ten známý z Osvícení. Je to svět mnohem dobrodružnější a epičtější, přitom na epiku není paradoxně - ani při dvouapůlhodinové stopáži - dost času. A není ani na ponor do nitra postav, na temné, truchlivé kingovské tóny, protože přichází náhlé zvraty a následně hrůza na sto různých způsobů ve finále, které chce obě díla spojit do monumentálního panoptika strachu.

Kyliegh Curranová.
Kyliegh Curranová. | Foto: Vertical Ent.

Oproti Osvícení na sebe tentokrát zlo vzalo lidskou podobu. Místo jednoho hotelu, který mučil ústředního dětského protagonistu, dokud se muka nezosobnila do maniakálních činů jeho otce, se tady představuje skupina bytostí s běžnými lidskými vlastnostmi, byť jde stále o nadpřirozené tvory.

Jsou méně tajuplní než poněkud abstraktní zlo z původního filmu, přitom víme příliš málo o mytologii v pozadí, aby se z nich stali realističtí padouši.

Doktor Spánek se tak - z mnoha důvodů - stává jen jakýmsi velkolepým remixem dvou filmových světů. Dovede uhranout i pobavit a odlehčit, dovede ztvárnit deprese. Jako celek ale připomíná večírek, na kterém DJ míchá dohromady nezvyklé desky.

V té kakofonii je něco odvážného a v občasných momentech se nad tím chce uznale pokývnout hlavou. A chvílemi ta zběsilá směs vede až k opojení smyslů. Jako dílo, které by vtáhlo diváky od začátku do konce, to ale nefunguje.

S každou další variací na vrásčitou nahou stařenu ve vaně si divák vzpomene na předchozí digitální obláčky prachu a dýmu, které se motají kolem těl nových hrdinů a padouchů. A chtě nechtě musí veškeré novátorství odmítnout, stejně jako veškerou snahu smířit nesmiřitelné.

Momenty, kdy se při sledování Doktora Spánka ošíváme hrůzou, jsou až příliš často převažovány těmi, kdy se ošíváme nad tím, jak marná je tato sisyfovská snaha jakkoli se přiblížit původnímu snímku.

Doktor Spánek od Stephena Kinga

Režie: Mike Flanagan
Vertical Ent., česká distribuční premiéra 14. listopadu

 

Právě se děje

Další zprávy