Bývalá formanská hospoda na cestě do Žitavy byla poprvé zmíněna v zámecké kronice roku 1557. V roce 1809 vyhořela a následujícího roku byla znovu zbudována. Po roce 1989 ji zrestituoval potomek bývalých majitelů. Poté ji mělo v pronájmu JZD i obec a probíhaly zde svatby.
Když se manželé Jirákovi v roce 2009 vrátili z Ameriky, kde byla paní Drahomíra služebně, obdrželi nařízení, že mají opustit svůj pražský byt, o který tedy bohužel přišli. Nejdříve zamýšleli něco přistavět na zahradě u nedaleko bydlících rodičů, později se začali poohlížet po nějaké chalupě, kam by mohli z Prahy dojíždět.
„Já jsem vozil tátu, když už byl starý, na výlety po krajích, které měl rád a kudy chodívali jako skauti. Jednou jsme zabloudili sem a ta chalupa se mi moc líbila. Nakonec jsme ji vyměnili za knížky z kuponové privatizace, které nám věnoval právě tatínek,“ pronáší s vděkem Jirák. Od roku 2011 jsou tedy manželé řádnými občany Neveklovic.
„Když jsme sem přišli, byla to totální ruina. Hospodský sál s dvanácti stoly a šedesáti židlemi,“ vzpomínají. K domu se však chovali s patřičnou úctou a co šlo z původní stavby použít, to použili. Například původní trámy nebo krb. Chtěli to mít co možná nejvěrněji v původním stavu. S památkáři prý naštěstí problém neměli.
Jejich chalupa má devět místností, ta největší je původní hospodský sál. „V chalupě je použito bukové a smrkové dřevo,“ prozrazují manželé, kteří jsou spolu šťastní a sehraní již čtyřicet let.
V okolí výjimečného místa s kouzelným geniem loci se nacházejí například Drábské světničky, Bezděz, Ještěd je vidět přímo z okna. Byl tu také Ostrov svaté Anny, což je dno druhohorního moře.
„Podle Sibyly, až přijde další potopa, toto zůstane nad vodou. A tak jsme to tu povýšili na přístav, bude se odtud plout do Prahy loďmo,“ vtipkuje herec a dabér, který po osmatřicet let propůjčoval svůj hlas dětské televizní postavičce Hele, ale i mamutovi z Doby ledové. Daboval nezapomenutelného Gérarda Depardieua ve filmu Asterix a Olympijské hry.
V bývalé formanské hospodě s devíti místnostmi je použito bukové a smrkové dřevo.
Nejvíce se ovšem Jirák, jemuž dnes nikdo neřekne jinak než „doktore Pantoflíčku“, proslavil dabováním postavičky populárního Alfa.
Láska k vaření
Vnitřek domu je zařízen v rustikálním stylu. Nábytek do kuchyně vybíral Ota, inspirován svými dětskými vzpomínkami, aby vypadal jako před lety. „Kuchyň jsem vybral právě proto, že takový nábytek měla babička. Děda to vždycky natřel barvou, jakou zrovna měl. A babička, protože byla ‚čisťuša‘, tak to furt drhla pískem, aby to nebylo mastné, a prodřela to až na dřevo. Byly tam vidět všechny barvy, kterými to natíral. A toto mi to připomnělo,“ rozněžňuje se Jirák.
Co se praktického využití malebné kuchyně týče, bývalý mim a komik, který působil v sedmdesátých letech v cirkusu Alfréd s Borisem Hybnerem a Boleslavem Polívkou, velmi rád vaří.
Například jeho vyhlášený buřtguláš. „Není žádný eintopf, všechno dělám odděleně, tip ťop. Když jsem ho vařil u Jiřiny Bohdalové, dělaly se jí boule za ušima, jak jí chutnalo,“ svěřuje se herec.
Domov si manželé zařídili v rustikálním stylu, na stěnách visí také Otovy obrazy.
Vedle toho, že Ota má rád všechno z brambor, pečené, s tvarohem nebo placky, umí uvařit také krevety ve slanině nebo pochoutkový tatarák z olomouckých syrečků. „Taky u nás děláme makrobiotickou kuchyni, knedlíky se zelím a kachnu, tak trošku bio,“ vtipkuje paní Drahomíra.
Téměř botanická zahrada
„Tady nebylo vůbec nic, ani keř, ani stromeček, jenom půda. Museli jsme sem všechno navézt,“ líčí manželé. Zahrada o šesti tisících metrech čtverečních, kterou Jirákovi před deseti lety vysadili, se mohutně rozrostla. „Tou zahradou jsme si nadrobili, lítáme pořád kolem ní. Musíme si přiznat, že sami většinu stromů a keřů nepoznáme, proto některé mají popisky,“ svěřují se.
Dvakrát ročně přicházejí na pomoc zahradníci. „My to milujeme, ale je to strašný, měli jsme to vylít betonem,“ vtipkují unisono. Zahradu také hlídá párek surikat ve formě sochy. „Tento vytáhlý strom s popiskem javor stříbrný byl dvoumetrový, když ho sem dali. A to je bříza himálajská a smrk ztepilý, rostou tu také houby. Mým nejmilejším stromem je liliovník tulipánokvětý, který vykvetl až po sedmi letech, má nádherné oranžové květy, jako orchideje,“ říká herec.
Přes čtyřicet let sehraný pár na své oblíbené lavičce z vyplaveného dřeva.
Po zahradě volně běhá štěně jezevčíka Ferdy. Manželé chovají už třetího psa této rasy. „Prvního jsme měli Honzíka, ten byl šlechtic, jedl s kočkami z jedné misky,“ vzpomíná zamilovaný pár.
Neutuchající radost
V bývalé slavné hospodě, kde prý slavila Jiřina Švorcová padesátiny, se manželé těší z každého dne svého života, který si užívají plnými doušky. „Je to ikonická stavba v tomto kraji, všichni to tady znají a ocenili, že je to zase v dobrém stavu,“ pochvalují si manželé, kteří do chalupy vložili všechny své síly i příjmy. Dnes už tady pořádají jen svatby vlastních dětí.
„Pro velký úspěch tu měla dcera svatby dokonce dvě,“ směje se paní Drahomíra a nepřestává pět chválu na svého milovaného manžela. „Ota je velice nadaný, nahoře má malířský ateliér,“ svěřuje se, neboť stěny interiéru zdobí Otovy obrazy. A také prozrazuje, že ve vestavěných skříních v horním patře je uloženo nesčetné množství knih. „Máme doma městskou knihovnu,“ směje se.
Bydlení je zajímavé také tajným vchodem v podobě skříně do Jirákovi ložnice. Kromě toho je pracovna známého vtipálka posázena spoustou žertů s nádechem životního moudra. Humorista, který svoje panství překřtil na velkovévodství, ve skleněné vitríně vedle svého „trůnu“ vystavuje velkopanský kostým. Ota Jirák tak v Neveklovicích vládne elegantně, s humorem a lehkou rukou bez žezla.
Líbí se vám chalupa Oty Jiráka?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 26. ledna 2020. Anketa je uzavřena.
