Andrej Babiš se nikdy nevzdává. Když je politik v právu, je to velmi cenná vlastnost. Když se ovšem plete, nebo ještě hůře - hraje jen na sebe -, pak jsou následky pro zemi zbytečně kruté.
A to je i aktuální příběh Česka a evropského auditu. Ten potvrdil, co každý občan České republiky tak nějak ví (byť to mnohým už nevadí) a co stálo i v předběžné verzi dokumentu: tvůrce jednoho z nejúspěšnějších českých podnikatelských impérií nadále Agrofert ovládá a jedná v jeho prospěch. To máme stovky milionů, které si Česko podle pravidel nemělo nárokovat. Ale nárokovalo a dostalo, takže je bude muset vracet.
Neříká se to lehko, ale jako premiér už Andrej Babiš Česku nepomáhá, ba mu dokonce škodí. Jak přesně, lze dnes už dokonce vyčíslit.
Aby bylo jasno: nemusí to být nutně konec jeho politické hvězdy. Pokud konečně pochopí, že musí poodstoupit, může se ještě třeba někdy ve velkém vrátit. Pokud se k tomu neodhodlá, pak ve svém urputném boji po obětování pravého křídla (prosperity Agrofertu) i toho levého (budoucnosti ANO) nakonec padne sám. Tipujeme totiž, že i otrlí pragmatičtí voliči ANO by tohle sousto trávili už opravdu těžko. Nedává to totiž smysl.
Kolik stojí trnová koruna
Varianta, která by Andreji Babišovi umožňovala udržet si premiérské křeslo, samozřejmě existuje. Několikrát už ukázal, že nechápavého umí hrát opravdu dobře. Kdyby se ještě jednou k podobnému představení vzepjal, mohl by znovu říci, že je to celé kampaň a bruselská účelovka, ale že se v zájmu "lidí" přece jen obětuje a vzdá svého byznysu, aby pro ně mohl dál "makať".
Trnová koruna mučedníka - a úřad předsedy vlády - ale nejsou zadarmo.
Konkrétně pro Andreje Babiše jsou momentálně k dostání za prodej Agrofertu, nebo jeho úplný převod do slepého fondu.
Není těžké odhadnout, že je to cena, kterou není ochoten zaplatit - odmítl ji už několikrát.
Evropská komise určila stoprocentní korekci dotací Agrofertu
Audit Evropské komise k údajnému střetu zájmů premiéra Andreje Babiše určuje stoprocentní korekci u dotací pro firmy holdingu Agrofert. Uvedl to server Neovlivní.cz s tím, že jde o víc než čtvrt miliardy korun, z nichž unie Česku neproplatí vůbec nic.
Není-li tedy připraven obětovat své byznysové dítě, nezbývá mu než se vzdát stávajících politických funkcí. Už jen proto, že Agrofert pod tíhou šéfa ve střetu zájmů viditelně chřadne. Bez dotací se neobejde, věřitelské banky jsou nervózní, zadlužení roste a skupina je nucena zastavovat nejrůznější majetky, včetně vydavatelského domu Mafra. Ano, nastal čas na rezignaci. Ne snad proto, že si to přejí letenští demonstranti a jejich svolavatelé, ale zkrátka proto, že jiné cesty z aktuálních patálií už není.
Odejít neznamená prohrát
Tolik vychvalovaní poradci by snad nyní nejpopulárnějšímu a nejúspěšnějšímu českému politikovi měli být schopni vysvětlit, že se ocitl ve hře, kde ústup neznamená ztrátu. Vzdá-li se úřadu, pomůže úplně všem, především pak sobě. Střet zájmů vyřeší, aniž by zmizel ze středu zájmu.
Dál by zůstal samovládcem vládního ANO, kde si bez něj - řečeno slovy jedné pozoruhodné figury české politiky - "ani ruce neumyjí". S aurou mučedníka by mohl objíždět republiku, rozdávat koblihy a slibovat třeba splnění svého milovaného Národního investičního plánu.
Proti logice a chladnému kalkulu samozřejmě stojí Babišova umanutost, s níž je schopen do úmoru opakovat, že odnikud nikdy neodstoupí. Zcela reálná hrozba obřích dluhů, do kterých by tím Agrofert uvrhl, by ale tento typ jeho houževnatosti mohla účinně naleptat.
Zbývá tedy poslední háček. Železné politické pravidlo říká, že potápí-li se vládnoucí strana, obměnu ve vedení urychluje i strach, aby voliči masově neodešli k opozici. Ta je ale nyní v Česku prakticky rozvrácená, což by soutěživého Andreje Babiše mohlo motivovat k sázce na to, že navzdory všem ztrátám zůstane ANO dál nejsilnějším českým politickým uskupením.
Jedno by ovšem ani v takovém případě nepřestalo platit: tento premiér už stál Česko příliš mnoho reputačního kapitálu i peněz. Chce-li sloužit, má teď jedinečnou příležitost - země potřebuje, aby šel.
