LN: Jaký aspekt vás na tomto příběhu zaujal nejvíc?
Tragický prvek osudu onoho „prvního zrádce“, Tommasa Buscetty. Zrada má více podob a je to téma, k němuž se film znovu a znovu vrací. Nutí nás totiž přemýšlet o problematice změny. Může se někdo za svůj život skutečně a hluboce změnit, nebo je to jen přetvářka? Je změna způsob uzdravení, pokání? Vydal se Buscetta, který celý život odmítal označení informátor, na cestu uzdravení a pokání, aby se stal novým člověkem? Nebo si stvořil vlastní spravedlnost? Nevím, jestli si z jeho života můžete odnést nějakou lekci, ale o to mi ani nešlo. Hluboce mě zajímá historie, ale zároveň nechci točit historické, sociologické nebo politické filmy. Fascinoval mě hlavně Buscettův charakter. V tomto případě jsme se navíc mohli dost držet reality. Něco jsme si vymysleli, slova a menší situace, ale fakta jsou skutečná.
LN: Jak jste si poradil s mafiánským procesem, který zabírá většinu druhé poloviny filmu?
Instinktivně jsem u něj vyšel z divadelní formy, jako by při něm všichni něco hráli a reprezentovali. Hlavně díky Buscettově odhodlání šlo o první proces s mafií, který skončil rozsudky odnětí svobody. Byl to maxiproces, jak říkáme v Itálii. Obvinění si vyslechlo přes čtyři sta lidí a mnoho z nich bylo i odsouzeno. Tehdy panoval trend kvůli nedostatku důkazů nikoho do vězení neposílat. Změna nastala právě díky Buscettovi.
LN: V procesu hrál velkou roli i vytrvalý soudce Falcone. Proč vás zajímal víc Buscetta?
Mezi Falconem a Buscettou je velký rozdíl. Tommaso není hrdina, chce si zachránit život. Je statečný a nebojácný, ale jde mu o sebe, nechce zemřít pro žádné ideje. Věděl, že čelí velkému nepříteli, že ho mafie chce zabít, a už se nemohl skrývat. Měl tedy dvě možnosti. Buď být zticha, jít do vězení a bát se, že se ho tam zbaví. Anebo promluvit, i když neřekl všechno, co ví. Prozradil však dost na to, aby si Falcone mohl udělat představu o struktuře sicilské mafie, kterou nikdo do té doby neznal. Soudce mu slíbil za informace ochranu. Mafiáni to považovali za neakceptovatelnou zradu. Nikdo netušil, proč kolaboruje. Vypadalo to, že ho pohání pomsta a touha odhalit Cosa nostru, to se ale neshodovalo s jeho dosavadními hodnotami. Během svého přiznání zdůrazňoval propast, která existovala mezi „jeho“ verzí mafie a tou corleonskou.
LN: Proč se film už méně věnuje procesu s bývalým premiérem Giuliem Andreottim?
Pro Buscettu proces s Andreottim představuje určitou prohru. Už při něm neměl podporu Falconeho a jeho spojenců, sám čelil velké moci a prohrál. Andreottiho právník se pokusil podkopat Buscettovu věrohodnost. Plně se mu to nepovedlo, ale Buscettu oslabil. Křesťansko-demokratická strana tehdy mafii nechávala na pokoji výměnou za volební hlasy. Andreotti byl však příliš mocný muž na to, aby ho odsoudili.
LN: Ve filmu je hodně akčních scén střelby a vražd, které točíte velmi střídmě, jako Jean-Pierre Melville. Z celku pak vystupuje scéna atentátu na soudce Falconeho, snímaná zevnitř jeho auta. Jak jste k násilí přistupoval?
Přirovnání k Melvillovi beru jako kompliment. Explozi v autě jsme nechtěli natočit jako Američané, z povzdálí. I další vraždy ukazujeme velmi rychle a vždy jen z jednoho úhlu pohledu, abychom zůstali uvnitř scény. Smrt má v mafiánské tradici své zvláštnosti. Mimochodem, ta čísla v obrazu připomínají, o kolikátou mafiánskou vraždu se jedná. A vše vychází z reality.
LN: Film vypadá draze. Bylo těžké na něj sehnat peníze?
Ano, jde o můj nejdražší snímek, stál asi devět milionů eur. Na italský film to je nadprůměrný rozpočet, ve Francii se ale třeba filmy točí za víc peněz. Na Prvního zrádce naštěstí přispěli i francouzští a brazilští koproducenti.
