Lidé na 90. léta v knize vzpomínali hlavně pozitivně, říká její autorka

Kniha vychází z populární facebookové stránky Pure Devadesátky, kterou Fundová založila v roce 2017. Ve studiu Rozstřelu uvedla, že zhruba tehdy začala vnímat období devadesátých let jako fenomén.

„Už dřív to byla doba, na kterou jsem často vzpomínala, protože jsem v ní vyrůstala. I později, někdy po roce 2005, jsme se s kamarády hodně bavili například o tehdejších seriálech,“ řekla Fundová.

9 fotografií

Podle jejích slov stránce pomohl rychlý nárůst fanoušků a Fundovou motivoval k rozšiřování jejího obsahu. Nyní už ho netvoří pouze sama, ale také tisíce dalších „pamětníků“, kteří vytahují své oblíbené pokrmy, oděvy, hračky i časopisy.

Impulsem k založení stránky byla pro autorku fotografie z otevření jedné z prvních poboček McDonald’s v Česku, kterou ke svému 25. výročí existence v Česku zveřejnil populární americký fastfoodový řetězec. Stalo se tak v roce 1992 a místní burgery s hranolky tehdy přišli ochutnat i Karel Svoboda, Felix Slováček nebo Dagmar Patrasová.

„Zaujalo mě, že se dostavily takové celebrity, navíc oblečené v šatech či saku. Jako by šly do divadla. Fascinovalo mě to, úplně z toho čiší esence devadesátek,“ popsala Fundová.

Johana Fundová se narodila v roce 1989. Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na Univerzitě Karlově, v současné době se věnuje marketingu. V popisované éře „měla slabost pro Happy Meal z Mekáče, opovrhovala kapelou Kelly Family a zcela propadla televizním seriálům.“

„Hodně jsme doma sledovali americký seriál Beverly Hills 90210, byla u toho celá rodina. Rodiče, kteří vyrostli za socialismu, s úžasem sledovali americké středoškoláky, které nejvíc zajímalo, jaké mají auto,“ řekla Fundová. Ve studiu ukázala některé své artefakty z 90. let, například kazetu s pořadem Eso či sbírku Pogů. Za nejcennější považuje komiksy o Kačeru Donaldovi.

Převládala nostalgie, míní autorka Devadesátek

Knihu Devadesátky vydalo nakladatelství CPress a kromě Fundové do ní svými texty přispěly tři desítky lidí, například Roman Šmucler, Slávek Boura, Pavel Maurer, Michal Nesvadba nebo Pavlína Wolfová.

„Z jejich výpovědí jsem získala dojem, že bylo tehdy možné cokoliv,“ vysvětlila podtitul Roky nespoutané svobody. Ačkoliv podle svých slov Fundová nedávala žádné zadání, vyzněly vzpomínky přispěvatelů vesměs pozitivně, problémům tehdejší doby navzdory.

„Bylo to i původním záměrem knihy, aby se lidé zasmáli, aby to byl relax a nostalgie. Nemělo to být o politice, ale o popkultuře,“ dodala. Zavzpomínali také vrstevníci autorky, kteří devadesátá léta prožívali hlavně jako děti nebo teenageři. „Chtěla jsem, aby promluvili lidé napříč generacemi,“ řekla Fundová.

V závěru poskytla také svůj pohled na opačnou stranu, do budoucna. „Například sdílení na Facebooku už není a nebude jako dřív. Všechno dnes kontroluje umělá inteligence a řadu příspěvků automaticky maže,“ řekla k dohledu nad sociálními sítěmi.