K našemu hlavnímu městu má pěvkyně vřelý vztah. Nedávno zde, konkrétně v prostorách Pražského hradu, natočila klip k písni Le premier regard d’amour z desky Mes Classique. „Nahrávala jsem album klasických písní za doprovodu hudebníků pražského symfonického orchestru. Chtěla jsem ho doprovodit záběry z Pražského hradu, což se mi podařilo. Natáčeli jsme nejen v něm, ale i ve svatovítské katedrále. Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, moc si toho vážím,“ svěřuje se Mireille Mathieu.
Poprvé jste v Praze vystupovala v roce 1967. Jak na vás naše hlavní město zapůsobilo tenkrát a jak ho vnímáte teď?
Už tehdy mě Praha zcela okouzlila, měla jsem dojem, že jde o úžasné město. Po těch letech mi ale připadá ještě nádhernější. Jezdím sem často, prakticky každý rok, a všimla jsem si, že je to z turistického hlediska velmi atraktivní město, velmi dobře situované, takže není problém se sem dostat. Opravdu krásné místo.
V Praze jste natočila své zatím poslední album Mes Classique, na něž jste zařadila díla Mozarta, Brahmse nebo Verdiho. Co pro vás znamená klasická hudba?
Album klasických skladeb jsem chtěla natočit z několika důvodů. Prvním z nich byl můj tatínek, který velmi miloval klasickou hudbu. Původním povoláním byl kameník, ale nádherně zpíval, měl krásný tenor. Uspával mě tím, že zpíval klasické operní melodie.
Tímhle albem jsem mu chtěla trochu vzdát čest. Svou roli sehrálo i to, že mi nedávno zemřela maminka a práce na desce pro mě představovala určitou formu terapie. Musím říct, že jsem si to ohromně užila, spolupráce s českými muzikanty byla naprosto jedinečná. Klasika je pro mě taky způsob, jak se naučit zpívat trochu jiným stylem. Velmi mě to obohatilo, byla to zkušenost, na kterou jen tak nezapomenu.
Z jakého důvodu jste se rozhodla spolupracovat právě s českými hudebníky?
Doporučila mi je celá řada lidí, jak mí spolupracovníci, tak i další zpěváci, kteří v Praze natáčeli. A když jsem slyšela díla, která nahráli, byla jsem nadšená. Ověřila jsem si, že Praha je plná hudebně nadaných lidí, takže jsem do toho šla a jsem naprosto spokojená.
Máte nějaké oblíbence mezi českými zpěváky a muzikanty?
Nikoho konkrétního nemůžu jmenovat, mám pocit, že všichni čeští hudebníci, které jsem měla možnost poznat, jsou naprosto úžasní. Ohromně talentovaní lidé, což se ukázalo hlavně při spolupráci na zmíněném albu s klasickými melodiemi. Skláním se před jejich talentem, nasazením. Vím, že slovo „úžasné“ používám dost často, ale nemůžu si pomoct, oni takoví opravdu jsou. Těším se, až s nimi bude pracovat na něčem dalším.
Jste jedna z nejvýraznějších šansoniérek. V čem jsou podle vás hlavní specifika tohoto žánru a čím to, že je šanson spojován hlavně s Francií?Beethoven jednou prohlásil: zpívej ze srdce a bude s tebou zpívat celý svět. Francouzština je krásný jazyk, který se líbí i těm, kteří jím nemluví. Považuji za požehnání, že mohu ve svém mateřském jazyce promlouvat k lidem nejen v České republice. To je něco opravdu úžasného. A vlastně to odpovídá i na vaši otázku, proč je šanson tak oblíbený ve světě. Protože je typicky francouzský, zní jinak než třeba anglo-americká populární hudba.
I s ní ale máte své zkušenosti, spolupracovala jste například s Tomem Jonesem, Charlesem Aznavourem nebo Paulem Ankou. Jaký dojem na vás tihle slavní pěvci udělali?
Těžko jmenovat někoho konkrétního. Od každého vámi zmíněného jsem se hodně naučila. Každý z nich byl úplně jiný, ovšem skvělý. Byla to krásná zkušenost a doufám, že budu mít možnost setkávat se i v budoucnu s takhle inspirativními zpěváky a muzikanty.
Jak se díváte na to, že se o vás hovoří jako o následovnici legendární šansoniérky Edith Piaf?
Edith Piaf byla jedinečná, neopakovatelná. Já se snažím být jen sama sebou, nikoho neimitovat. Je pravda, že jsem ve svých začátcích přezpívávala její písničky, protože jsem neměla vlastní repertoár. Ale když jsem se zpívání začala věnovat profesionálně, chtěla jsem stát na vlastních nohou.
Natočila jste mnoho desek a písniček. Mohla byste vybrat nějakou nahrávku, která je vašemu srdci nejbližší?
Mohla bych jmenovat třeba svou první desku nebo naopak zatím poslední Mes Classique, kde jsou doopravdy krásné melodie. Na tuhle otázku je opravdu asi nemožné odpovědět.
Mireille Mathieu: Le premier regard d’amour (Zdroj: Youtube.com)
