Bourej brzy, bourej často. Top ezo pro muže 35+

U ezoterické literatury – tedy u knih, jejichž autoři nečerpají ze zdrojů obecně uznávaných jako seriózní a místo toho spoléhají na jakési své vnitřní oko – obvykle varuju: ruce pryč. Neřiďte se ezoradami při investování, plánování budoucnosti, péči o zdraví ani výchově dětí. Chtějte místo toho ověřitelné, nebo ještě lépe už různými autoritami ověřené informace.

Jenže co když ezoterik neradí, co když jen nabízí čerstvou perspektivu a pojmy a metafory, se kterými při vlastní duševní práci můžete naložit, jak uznáte za vhodné? Tvůrci Sexu ve městě nejsou psychologové ani sociologové, a přece při vyprávění historky uvedete cizí ženu spíš „je to úplná Carrie“ než „je to extravertní intuitivní typ vnímající s introvertním cítěním“.

Venkatesh Rao: Crash Early, Crash Often. Vyšlo jako e-book ve vlastním nákladu v roce 2017, 225 stran, 6 dolarů

Třetí díl e-bookové série Ribbonfarm Roughs amerického „standup filozofa“ Venkateshe Raa Crash Early, Crash Often (Bourej brzy, bourej často) operuje podobně jako díly první a druhý výhradně se zdroji, které byste si nemohli dovolit ani v bakalářce na vysoké ve Sládkovičově. Své vnitřní oko živí sci-fi sérií Duna, Stopařovým průvodcem po Galaxii nebo Seinfeldem. A podobně jako v předcházejících dílech z toho vypadne řada výstižných postřehů a aha!-momentů. Doceníte je především v případě, že se zrovna ptáte po smyslu života a odpovědích na existenciální otázky v letech, kde život náš je v půli se svou poutí.

Duchové, upíři, démoni

Název série Ribbonfarm Roughs napovídá, že jde o antologie úvah z Raova blogu a newsletteru Ribbonfarm. Titul Crash Early, Crash Often zas dává prozradit, že se výběr motá kolem životních nárazů a krizí. Hlavně té středního věku, při které si možná spolu s Raem všimnete, že většina kultury vzniká pro lidi pod čtyřicet, a že vám tedy po téhle metě jen tak někdo neporadí, jak žít a čemu věřit. Naopak už je na vás vytvářet příběhy a mýty pro ostatní.

Neporadí vám s tím ani Rao – zato vás vybaví nějakým tím mentálním vercajkem, se kterým se vám o tom možná bude přemýšlet snáz.

Odnesl jsem si tyhle praktické dichotomie:

Duchové vs. upíři. Kdybyste mohli cestovat časem, lákalo by vás víc dělat to ze zvědavosti, třeba kvůli odhalení pravdy o zkáze Ďatlovovy výpravy, nebo kvůli možnosti dějiny přiohnout ve svůj prospěch, dejme tomu investovat v roce 2010 do bitcoinu? (Příklady jsou moje.) V prvním případě jste duchem, v druhém upírem. „Duchové hledají smysl, upíři bezprostřednější prožitky. Duchové v báchorkách obvykle nic nedělají, jen povlávají kolem, dokud se všechno nevyřeší.“ Upíři zato okusují, co jim přijde pod zuby, dokud jim chutná krev.

Sněhové vločky vs. hroudy. Do křehkých snowflakes nadávají boomeři mileniálům a mileniálové zase nazpátek boomerům. Rao z téhle nelichotivé škatulky dělá rys, který v sobě nese v různé míře každý, a který vždy záleží na situaci – v některých vztazích a rolích jsme ti křehčí, v některých zase ti silnější. „K zamyšlení“: „Manželství často stojí na tom, že si partneři vyměňují roli dospělého. Často krachují, když musí dospělého dělat pořád jeden a ten samý.“

Démon vs. maska. Maska je vaší vnější personou, se kterou se sami neidentifikujete, démon naopak souhrnem vnitřních realit. „Když má navrch démon, bývá z toho něco mezi nemístným výbuchem a psychotickou epizodou. Když má navrch maska, chovají se k vám jako člověku, ale sami si jako člověk nepřipadáte.“ Domyslíte si asi, že jde o to naučit obě dvě entity spolupracovat: „Jedinou cestou ven je spojit masku a démona ve hře s nenulovým součtem. Říká se tomu sebeaktualizace a vyžaduje to imaginaci.“

Imaginace vs. kreativita. „Všimnout si nějakého vzorce v okolním dění, který by dobře fungoval jako výchozí myšlenka filmu, je imaginace. Schopnost rozvinout tuhle myšlenku do scénáře s přesvědčivými postavami, dialogy nešustícími papírem a strhující zápletkou, to je kreativita.“ Tady zas není těžké domyslet si, že v zápase o vlastní duši je podstatnější pěstovat schopnost imaginace, neboť právě skrze ni vede cesta z osobních i partnerských krizí, k horním patrům Maslowovy pyramidy, k naplněnému životu stvrzenému zářezem ve světě.

Nečekejte nic než nárazy

Crash Early, Crash Often je sbírka ne úplně vyrovnaná, vedle osvícených textů jako Začátečníkův průvodce nesmrtelností, Zářez ve světě nebo Nesmrtelnost začíná ve čtyřiceti jsou tu i příspěvky výrazně řidší, jako Nesmrtelnost v oceánu nekonečných vzpomínek.

Celou dobu mi hlavou vrtalo, co by si z knihy odnesly ženské čtenářky – soudě podle sociálních médií má Rao dlouhodobě výrazně mužské publikum a kniha rozhodně nepopisuje nějakou univerzální zkušenost s krizí středního věku, s ptáčaty odlétnuvšími z hnízda a podobně. Spíš řeší takové to fotrovatění a otázku „co tu po mě vlastně zůstane“ – podobně jako Rocky Balboa nebo Auta 3. Samo o sobě to není špatně, vlastně takovou cílovku jako její člen vyloženě vítám, jen je trochu blbé to v textech nereflektovat.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Při čtení je pak dobré myslet na to, že je Rao vzděláním letecký konstruktér, nikoliv humanitní vědec nebo třeba absolvent terapeutického výcviku. Jeho volná práce s pojmy z psychologie tomu odpovídá: například zmíněná Maslowova pyramida potřeb je jen hodně přibližný a ne úplně univerzální plánek toho, po čem lidé touží. Nemyslím si ani, že by byl zářez ve světě „otázkou života a smrti pro každého, koho ještě nezabilo něco jiného“. Rao tento existenciální cíl mimochodem popisuje jako stvoření „překvapivé a svobodné vnější skutečnosti, která přináší nové možnosti všem“, což sice může být pěkný vektor vnitřního pohybu, ale pro většinu lidí to nebude otázka života a smrti. Spousta jich žije naplněně i bez divokých soubojů démona s maskou i bez konstruování nových realit, ba dokonce by jich spoustu takový vektor svedl z jejich cesty, spočívající třeba v prosté péči o ostatní. (Jsme opět u toho, že je to asi spíš pánské čtení.)

Jak už ale padlo, Crash Early, Crash Often je spíš ezospisek než literatura faktu a neslouží ani jako návod na úspěch nebo věčné štěstí. („Žádný meditativní vhled ani psychotická epizoda nemusí být poslední. Nikdy nezanesete celý svět svých myšlenek a citů do mapy. Nedočkáte se dokonalé ayahuaskové očisty. Nečekejte nic než pády a nárazy.“) Je to jedna z těch knih, nad kterými se dá pár hodin přemýšlet o velkých věcech trochu jinak, čerstvější hlavou. Pokud se s ní jen trochu potkáte, tzn. pokud jste spíš duchové než upíři, budou to mimořádné dva tři večery.