7°C
Pohřeb postiženého Míry (†31), na něhož se skládalo celé Česko: Máma se s ním rozloučit nepřišla
Několik desítek lidí se přišlo ve středu rozloučit s hendikepovaným Mírou Schneiderem (†31), který náhle zemřel 27. prosince v nemocnici na komplikace s trávicím traktem. Mladý muž, jenž strávil většinu života na břiše na kolečkovém lůžku, se moc těšil, že v lednu usedne na upravený elektrický vozík z veřejné sbírky. Předání se ale bohužel nedočkal.
„Věřím, že se Míra dívá shora a je spokojený,“ začala řeč při posledním rozloučení Alena Tölgová, ředitelka Městského ústavu sociálních služeb, kde mladý těžce postižený muž vyrůstal od čtyř let. „Míra měl rád společenské akce, hlavně tam, kde byl středem pozornosti. Byl takové sluníčko nás všech, kteří jsme ho měli rádi a přišli se s ním rozloučit,“ dodala.
Rozloučit se s Mírou přišel dokonce i hejtman Ústeckého kraje. „Ahoj, kamaráde...,“ loučil se jako druhý Oldřich Bubeníček. Ten se snažil za Mírova života mu dělat radost. Vzal ho do své hejtmanské kanceláře, psal si s ním přes sociální síť. Ústecký kraj také významně přispěl do sbírky na vozík pro Míru. „Jsem rád, že prožil alespoň radost. Z toho, že vozík v lednu dostane,“ dodal Bubeníček.
„Míru jsem znal pět nebo šest let a uvědomoval si, že já vlastně nemám žádný problém a vše jsou malichernosti. Míra měl velké zdravotní problémy, a přesto jakoby je neměl. Stále se usmíval. Můj život velmi obohatil,“ vyznal se místostarosta Chomutova Milan Märc.
Zádušní řeč vedl chomutovský děkan římsko-katolické církve Alois Heger. Rozloučit se s Mírou přišlo k šedesátce lidí. Mezi nimi bývalé učitelky základní školy, kam dojížděl. „Navštěvovaly jsme ho v nemocnici do posledního dne. Na pokoj jsme půjčily ze školy i televizi. Měl rád seriály,“ řekla Hana Horská, ředitelka ZŠ 17. listopadu v Chomutově. Ta po celou dobu obřadu plakala.
Mezi smutečními hosty se mihla i Mírova bývalá nepokrevní teta. „Po rozvodu s mým mužem už nejsem příbuzná, i když jsem za ním nepravidelně chodila. Za rodinu tu tedy nejsem. Spíš za syna Filipa, Mírova bratrance. Kamarádili se. Syn je pracovně mimo Chomutov,“ řekla žena. Mírova matka nepřišla, ani s ní spíš nikdo nepočítal. Synovi pohřeb odmítla udělat, proto poslední rozloučení uspořádal ústav.
Miroslav Schneider se narodil 11. 9. 1988. V Domově pro osoby se zdravotním postižením Písečná, kam ho ve čtyřech letech odložila matka kvůli těžkému postižení, žil od roku 1992. Základní školu dokončil v roce 2008. Od roku 2016 navštěvoval praktickou školu Euroinstitut. Přes svůj hendikep rád maloval a zúčastňoval se aktivního života.
Témata:
Související
to je hrozne. a on vedel, ze je tak vazne chory? na co vlastne zomrel?