Řeky otravují hlavně hnojiva a havárie

Do řek se také dostávají látky z hnojiv spláchnutých dešti, fekálie z domácností, které nehledí na těsnost a vyvážení žump, a v neposlední řadě toxické látky v důsledku podnikových havárií či proto, že některé menší firmy si stále myslí, že „to“ řeka spláchne, a co oči nevidí, to srdce nebolí.

Z nejnovější zprávy o stavu životního prostředí za rok 2018 vyplývá, že řeky se od roku 1990 výrazně vyčistily, ale zlepšující se trend se zastavil. Na první pohled to ukazuje „souhrnné hodnocení trendu“ v kapitole o jakosti vody, kde ministerstvo životního prostředí používá emotikony. U změn proti letům 1990, 2000 a 2010 je usmívající se zelená tvářička, u poslední meziroční změny pak červená bez úsměvu. Ta má varovat, obzvlášť v době, kdy voda kvůli suchu začíná být nad zlato.

Jakost vod je v ČR sledována na více než tisícovce reprezentativních říčních profilů a rozděluje se do pěti stupňů, od kategorie čisté přes mírně znečištěno, znečištěno a velmi znečištěno po znečištěno velmi silně.

„Je zřejmé zlepšení stavu vodních toků ve většině úseků oproti rokům 1991–1992. Nejvíce jich spadá do III. třídy, tedy znečištěná voda. Postupně také přibývá více úseků toků spadajících do I. a II. třídy, stále však některé úseky spadají do V. třídy jakosti,“ poukazuje zpráva.

Z porovnání dvou map ve zprávě vyplývá, že například Vltava ve středních Čechách poskočila ze III. třídy (znečištění) do jedničky a dvojky (neznečištěná a mírně znečištěná), Berounka si polepšila ze silně znečištěné (stupeň IV) na znečištěnou (III). Ještě markantnější je to u řeky Morava, která se ze znečištěné a silně znečištěné dostala na většině délky toku do prvního a druhého stupně, je tedy víceméně čistá. Jen zhruba desetina délky toku zůstala na III. stupni (znečištěno).

Přetrvávajícím problémem jsou však podle zprávy stále látky, „které se dostávají do vody splachy z půd nadměrně hnojenými minerálními hnojivy a vypouštěním odpadních vod“.

Dalším problémem je stále nedokončené odkanalizování menších obcí pod 2000 obyvatel. „Navíc je zatím stále jen část čistíren odpadních vod vybavena terciárním stupněm čištění a ani ten není schopen stoprocentně zachytit všechny látky, které se v odpadních vodách vyskytují, například rezidua léčivých přípravků a mikroplasty,“ konstatují dále autoři dokumentu.

V roce 2018 bylo v ČR provozováno celkem 2677 čistíren vod, z toho 1497 s terciárním stupněm čištění. Na kanalizaci není dosud napojeno přes 17 procent obyvatelstva.

Řeky také otravují havárie nebo to, že v některých firmách se stále k čištění stavějí ledabyle. Stačí se začíst do situačních zpráv České inspekce životního prostředí.

Jednou z nejhorších havárií byl loni v říjnu únik 200 litrů toxického dvouprocentního roztoku mořidla v Klatovech do Drnovského potoka, odkud se látka dostala do Berounky, poté do Vltavy a dál i do Labe.

V těchto dnech zase inspekce informovala, že uzavřela případ úniku amoniaku do Milevského potoka. Firma AGPI musí zaplatit 200 tisíc korun. Inspektoři na únik přišli loni v červenci v závodu podniku ve Staňkově. „Způsobilo to úhyn ryb v rybníku Tovaryš u Sepekova,“ uvedl ředitel inspektorátu v Českých Budějovicích Vladimír Jiráček.