Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Dolar jako zbraň. Americké sankce míří na nepřítele i na spojence

Pavel Jégl
Pavel Jégl
20. 1. 2020
 5 761

Donald Trump rozhoduje o tom, s kým a kde budou evropské firmy obchodovat.

Dolar jako zbraň. Americké sankce míří na nepřítele i na spojence

Když chcete prosadit své cíle v zahraničí, ale diplomaté na to nestačí, a do války se vám nechce, použijte sankce. To je osvědčený recept americké zahraniční politiky.

Její důležitou součástí je obchodní válečnictví. Američané se ohánějí obchodními a finančními sankcemi a vláda Donalda Trumpa je v nich mimořádně agresivní.

Americké sankce přitom nepostihují pouze státy, vůči kterým jsou vyhlášeny, ale i „třetí“ země. Obchodovat s nimi zapovídají jak americkým firmám, tak zahraničním – včetně těch, které (aspoň formálně) pocházejí ze spojeneckých zemí.

V minulých letech americké vlády a Kongres vyhlašovaly sankce zejména vůči Severní Koreji, Íránu a Rusku. Zle je pocítily také evropské firmy. Některé se musely vykoupit z toho, že je nedodržovaly – třeba ING Groep, anebo Credit Suisse v případě sankcí vůči Rusku. Jiné se z obchodů, na které Američané vyhlásili klatbu, raději stáhly.

Od plánovaných investic v Íránu tak v minulých měsících odstoupily Total, Peugeot nebo Siemens. Švýcarsko-nizozemská Allseas zase pod hrozbou ztráty přístupu do amerického bankovního systému a na americký trh přerušila práce na pokládce potrubí pro plynovod Nord Stream 2 v Baltském moři.

Donald Trump evropským spojencům nikdy nevěřil. V jeho očích byli a jsou především obchodní soupeři, kteří Ameriku podvádějí a dělají si obchodní přebytky na její účet. Tak proč je nevytrestat jednou ranou s Íránem.

Jak krotit nepřítele i konkurenci

Dolar je mocnou zbraní, účinnější než klacek. S jeho pomocí dokázali Američané lehce odpojit z mezinárodního platebního systému SWIFT íránské banky. V konsorciu bank nemají většinu, ale dokážou prosadit svou vůli. Bankéřům, kteří by se vzepřeli, umějí pohrozit účinnými sankcemi.

Až tragikomicky působí prohlášení, kterým SWIFT vyřazení íránských bank ze systému oznámil. Nepíše se v něm, že systém se podvolil režimu amerických sankcí, ale že íránské banky byly vyloučeny ze systému „v zájmu stability a integrity globálního finančního systému“.

SWIFT, který dnes využívá více než 11 000 bank byl založen jako technický nástroj bankéřů. Časem se z něj stal nástroj americké zahraniční politiky.

Popisuje to Juan C. Zarate, někdejší poradce prezidenta George Bushe juniora pro boj s terorismem v knize Treasury’s War: The Unleashing of a New Era of Financial Warfare (Válka ministerstva financí: Úsvit nové éry finančního válečnictví). „Geopolitika se teď [Americe] nejlépe hraje s finančními a obchodními zbraněmi. Tato nová hra je rafinovanější a účinnější než minulé hry, není ale milosrdnější či méně ničivější," píše Zarate, který se na zdokonalování sankční politiky podílel.

Teď americká vláda eviduje na osm tisíc sankcí proti státům, organizacím a jednotlivcům. Finanční sankce začala americká administrativa ve větší míře používat po jedenáctém září 2001. Ve SWIFTu tehdy objevila jak prostředek finančního dohledu, tak finanční dominance.

A co s tím dělat?

Írán je pokládán za případovou studii globální moci, kterou americké vládě dává dolar. Je ukázkou, jak Amerika může pomocí měny prosazovat své zájmy a ovlivňovat politiku svých protivníků, konkurentů, spojenců.

České ministerstvo zahraničí o sankcích vůči Íránu na svém webu píše: „Většina evropských bankovních domů dnes není ochotna či schopna realizovat transfery ani s nesankciovanými íránskými bankami (overcompliance evropských bank), a to z obavy před vlastním postihem ze strany USA – i kdyby transakce měly probíhat v jiných měnách než v amerických dolarech, banky zpravidla nemohou operovat zcela mimo dolarovou zónu.“

Američtí spojenci extrateritoriální sankce samosebou nesou nelibě a roky přemýšlejí, jak se z nich vymanit. Před dvěma lety šéf německé diplomacie Heiko Maas prohlásil: „Musíme posílit evropskou suverenitu v obchodu, ekonomice a finanční politice… Musíme to udělat.“

Počátkem loňského roku vydala Evropská komise zprávu s výmluvným a odhodlaným názvem Towards a Stronger International Role of the Euro (K silnější mezinárodní roli eura). Ve stejné době se Německo, Francie a Británie pokusily Američanům ukázat, zač je toho loket a založily systém INSTEX (Instrument in Support of Trade Exchanges), který měl obejít SWIFT i dolar. Mělo to být clearingové centrum pro vypořádání evropských obchodů s Íránem.

Vyhlašovaným cílem bylo udržet obchodní výměnu mezi Íránem a Evropskou unií. Evropané ale zároveň chtěli ukázat Američanům, že se dokážou obejít bez dolaru i v jiných budoucích případech.

Centrum dodnes nefunguje. Analytici vesměs mají za to, že pokud bude někdy oživeno, tak pouze pro humanitární zboží, na které se americké sankce nevztahují.

Zatím toho Evropa proti nadvládě dolaru mnoho nezmohla. Vlastně nezmohla nic. Trump fakticky rozhoduje o tom, s kým a kde budou evropské firmy obchodovat.

Na evropský postoj vůči obchodnímu a finančnímu válečnictví americké administrativy se dá použít cimrmanovský výrok: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím (zatím) můžeme dělat...“

Kdy tyranie dolaru skončí?

O tom, že dny amerického dolaru jsou sečteny, se vypráví už desítky let. Naposledy se tento příběh omílal při finanční krizi v roce 2008. Důvěru investorů v dolar ale nepohřbil.

Alternativy k dolaru hledá jak Evropa, tak i Rusko a Čína. Rusové prodávají dolarové dluhopisy, nakupují zlato a Čína představila své jüanové futures na ropu. Dolar ale zůstává nejrozšířenější rezervní měnou. A na tom se v nebližších letech patrně mnoho nezmění. Byť jeho podíl na světových finančních rezervách klesá, dosud se pohybuje nad šedesáti procenty.

Jednou patrně přestane být dolar tak „globálně silný“, aby ho americká vláda mohla používat jako účinnou zbraň.  Bude to ale dřív než na svatého Dyndy?

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo