RECENZE: Will Smith a akční Mizerové končí v telenovele s černou magií

První Mizerové přišli v roce 1995, druzí roku 2003 a za oběma stál mistr akčního žánru Michael Bay. Nynější loučení policejního tandemu z Miami natočili Belgičané marockého původu Bilall Fallah a Adil el Arbi, jejichž předešlé gangsterky se tvářily vážně. Změnil se i scenáristický tým – a je to znát.

Ne snad v akční složce, která se snaží držet tradici od úvodní zběsilé jízdy s domáckou pointou až po finále v plamenech, ale v příběhu, jenž káže o nejvyšších rodinných hodnotách v nebývalé míře.

4 fotografie

Posun herecky sedí lépe Lawrenceovi, z jehož postavy udělá první vnouče penzistu se zábavným sklonem k sebedojímání, podobného Robertu De Nirovi v roli mafiánského bosse slzícího u reklam v komedii Přeber si to. Je sice zjevné, že bývalého parťáka nakonec v nouzi nenechá, nicméně kulaté bříško a důchodcovské váhání mu sluší.

Těžší úkol má Smith, protože kolem jeho hrdiny maskujícího stáří nabarvenou bradkou vybudovali autoři skrumáž nebetyčných klišé včetně mexického drogového kartelu, rituální pomsty a zejména tajemství dávné minulosti, jehož odhalení hraničí s harlekýnkami.

Navíc se do případu série vražd, kde má být vrcholnou obětí právě Smithův policista, zapojí ještě jiná obnošená linka, totiž generační soutěž starých borců se stoupenci moderních technologií. Mladí mají svaly, ale do akce za sebe posílají drony, zatímco veteráni znají jedinou metodu, tvrdou ruční práci.

I tady se navíc od počátku rýsuje, že se oba policejní tábory v přímé akci navzájem poučí, podpoří a sblíží; pokud však v týmu nováčků hodlali producenti nalézt případné nástupce původní dvojice Mizerů, dělali to marně.

Omlazená sestava detektivů naopak zdržuje, protože nejlepší okamžiky se dostavují, kdykoli jsou Smith a Lawrence zase zpátky spolu, i za cenu buddhistických mouder nebo situací založených na principu seriálu Poldové a nemluvně.

Ovšem hlavní škodu napáchá vážný tón pouček či úvah o zásadní úloze rodiny, který komediální nadsázku oslabuje a rytmus akčního žánru zpomaluje.

Pobaví pár podařených vtipů v čele s „Božím kvérem“, potěší solidní bojové scény s vrtulníky včetně průpovídky, kde je zlosynové pořád berou, ovšem bezmála cimrmanovské odhalení původu se tu láme přes koleno silou, kterou nedokáže shodit ani poznámka „To je jako z telenovely“. 

Protože Mizerové navždy s telenovelou skutečně hraničí, nemluvě o jiné jejich pokleslé přísadě: černé magii, kterou mohl zplodit jen šílený sen bezradného scenáristy.