Když Karel Sedláček poslal ve finále kvalifikačního turnaje v německém Hildesheimu hrot šipky do dvojnásobku čísla 20, zajistil si jako první Čech profesionální kartu organizace PDC. A tedy i vstupenku do společnosti nejlepších hráčů světa. „Stojí za tím obrovská spousta práce, investovaného času i financí,“ řekl Sedláček alias Zlej Kája v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Čtyřicetiletého šipkaře teď čekají velké životní změny.

Tento článek je více než rok starý.

Praha 9:07 21. ledna 2020 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Už jste stihl odpovědět na všechny gratulace?
V neděli večer jsme se vrátili domů a v pondělí jsem do oběda seděl v kanceláři a od rána jsem nedal telefon z ruky. Dostal jsem zprávy od lidí napříč republikou, ale i od kluků z Polska, Slovenska, Maďarska, Holandska, blahopřál mi i kolega z týmu a světová sedmička Daryl Gurney. Jsou to stovky gratulací.

Loni vás dělila od zisku profesionální karty PDC jediná šipka. Co se vám honilo hlavou, když jste se o rok později ocitl ve stejné situaci?
Byl jsem naprosto soustředěný, ani jsem na to nepomyslel. Navíc jsem věděl, že i kdybych finále třetího ze čtyř turnajů prohrál, budu v průběžném celkovém kvalifikačním žebříčku možná i na prvním místě a přiblížím se zisku karty tak jako tak. Troufám si říct, že jsem hrál opravdu kvalitní šipky a soupeři ze mě byli i trochu nešťastní.

Loni jsem to bral v uvozovkách jako zkoušku. Upřímně řečeno, ani bych moc nevěděl, jak s tou kartou naložit. Dnes už je situace jiná, za ten rok se podařilo nasbírat zkušenosti, kontakty i sponzory.

Pomohla vám i přítomnost dalších 22 českých hráčů, kteří se turnajů Q School v německém Hildesheimu zúčastnili?
Samozřejmě, podpora jednotlivců i celé skupiny byla obrovská. O to byl ten úspěch sladší, když se člověk měl na místě s kým podělit o radost. Pro ostatní to může být navíc motivace, když si řeknou, že to dokázal jeden z nich.

Fanoušci jsou z televize zvyklí na vyprodané arény, v nichž atmosféra v hledišti připomíná spíš bujarou párty než sportovní událost. To ale není případ podobných kvalifikačních turnajů. Má na vaši hru vliv prostředí, ve kterém házíte?
Myslím, že vůbec. V Hildesheimu byly terče postavené do řady vedle sebe, což mně osobně nijak nevadilo. Stejně je to vždy jen o tom, jak člověk přistoupí k jednotlivému zápasu. Musí se soustředit jen na odhoz a cokoliv kolem vytěsnit.

Mezi Ostrovy a kontinentem

Teď se před vámi ale otevírá vidina velkých pódií a nejprestižnějších turnajů. Stane se Karel Sedláček prvním českým šipkařským profesionálem?
Rozhodně se o to pokusím, proto i šipky hraji. Před pár lety to byla jen taková představa, sen, který se ale stále víc zhmotňuje. Krůček po krůčku.

Cesta mezi světovou elitu je otevřená. Šipkař Sedláček získal jako první Čech profesionální kartu

Číst článek

Stojí za tím obrovská spousta práce, investovaného času i financí. Nyní ale spolupracuji s holandskou firmou Bulls, která prodává moje autorizované šipky a dodává mi i šipkařský materiál. V minulém roce jsem navíc podepsal smlouvu s anglickou agenturou MDA Promotions, která má pod svými křídly třeba právě Daryla Gurneyho. Díky tomu mám pokryté veškeré náklady spojené s turnaji.

Jak se to stane, že anglická agentura, která má na Ostrovech na výběr ze stovek nebo tisíců domácích hráčů, osloví šipkaře z České republiky?
Hlavní šéf Matthew Ward mě kontaktoval přes sociální sítě. Napsal mi pár řádků, že dostal doporučení a že se podíval na nějaké moje starší zápasy. Jen krátce jsem se poradil s rodinou a Pavlem Kordou z českého svazu, který mi s podobnými věcmi pomáhá. Nebylo moc nad čím váhat, plácli jsme si na tři roky.

Nemusím se tak vůbec o nic starat. Do mailu mi přijde letenka, voucher na hotel, časový rozpis. Pro našince je to něco nevídaného a umožňuje mi to soustředit se jen na hru, místo zařizování a sezení u počítače.

Většina turnajů, kterých se nyní můžete zúčastnit, se koná v Anglii. Už jste přemýšlel, jak s tím naložíte?
Můj život se teď rapidně změní, těch turnajů a kvalifikací, na kterých mám právo startovat, je hodně. Většinou jsou spojené za sebou do prodlouženého víkendu, takže je možné, že občas poletím na otočku a někdy zase zůstanu déle a vezmu i rodinu. Každopádně bude potřeba dělat kompromisy.

Bude možné skloubit působení na profesionálním okruhu s vaším nynějším zaměstnáním?
Pracuji jako provozní skladu a chci u toho zůstat. Musím myslet i dopředu, nikdo teď neví, jak po dvou letech bude moje šipkařská kariéra vypadat. Stále není jistota, že budou výdělky z prize money takové.

‚Věk není rozhodující‘

Je pro vás inspirací třeba i příběh Petera Wrighta, který před časem s šipkami skoro skončil a letos se stal v devětačtyřiceti letech mistrem světa?
Mně se stačí podívat na Poláka Krzysztofa Ratajského, se kterým se znám dlouhé roky. Na okruhu odehrál dvě sezony a v třiačtyřiceti letech to v té obrovské konkurenci dotáhl už na 18. místo na světě. Je mi čtyřicet, což v tomhle sportu nic neznamená. V šipkách není věk rozhodující.

Mistr světa s fialovými vlasy a hadem na hlavě. Šipkařským králem je extravagantní Skot Wright

Číst článek

Když se bavíme o věku, nelze nezmínit velkou českou naději, sedmnáctiletého Adama Gawlase. Přestože hraje šipky teprve rok, dostal se do finále mistrovství světa kategorie do 18 i do 23 let.
Neuvěřitelný počin, to už se nemusí nikdy nikomu povést. Navíc za tak krátkou dobu. Ale není to jen Adam, mládež máme v Česku výbornou. Tomáš Houdek, David Záruba, Vilém Šedivý nebo Roman Benecký, to jsou mladí hráči, kteří mají skvěle našlápnuto. Záleží, jak se budou rozvíjet dál, ale i jestli seženou sponzory, kteří jim v rozjezdu pomohou.

Může jim pomoct i vaše působení na profesionálním okruhu?
Věřím, že to otevře další možnosti pro celé české šipky. Mluví se o nás už i na Ostrovech, vědí, že i v Česku máme kvalitní hráče. Jak jsem zmiňoval, je to krůček po krůčku, ale postupně to jde.

A hráči z našeho regionu mohou být atraktivní i pro britské sponzory, jak se ukázalo ve vašem případě.
Souhlasím, kdybych byl z Anglie, tak si mě možná nikdo nevšimne. Na Ostrovech je obrovská konkurence a při pohledu na výsledky britské Q School mě až zarazilo, kolik nových jmen se tento rok znovu objevilo. To ale platí i o Nizozemsku nebo Belgii.

Metal a Včelka Mája

Co odděluje v zápase nejlepší hráče od těch „jen“ nadprůměrných?
Rozhodují opravdu detaily, a kdybych je všechny znal, tak na nich sám ještě zapracuji. Nejlepší hráči jsou často takoví roboti, kteří jsou zvyklí hrát, hrát a hrát. To je případ i světové jedničky Michaela van Gerwena, kterého musí ocenit i lidé, kteří ho třeba nemají úplně v lásce. Tři roky vládne šipkařskému světu a je na úplné špičce, což je v dnešní konkurenci něco neuvěřitelného.

Přesto spousta těchto „robotů“ prohlašuje, že i kvůli nabitému programu vlastně ani moc netrénují a jen hrají zápasy. Dá se tomu věřit?
Vytíženost nejlepších hráčů je obrovská a nedokážu si představit, že by házeli ještě mimo turnaje, ve volném čase. Často si vozí terč s sebou a hází občas na hotelu nebo na tréninkových terčích během turnajů.

Při Van Gerwenově nástupu na pódium se aréna zahalí do zelené barvy a prostorem zní hit Seven Nation Army kapely The White Stripes. Vy sázíte na skupinu Helloween, ale během dubnového vystoupení na European Tour v Mnichově jste si nechal před zápasem pustit Včelku Máju. S tou asi v Anglii nebudete chtít prorazit?
Včelku Máju jsme zařadili z recese, protože v Německu Karla Gotta znají a mají ho tam rádi. Plánuji zůstat u Helloweenu, to je moje srdcovka. Ale nic není nemožné.

Vít Moravec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít