Snímek Dcera zobrazuje zkušenost každého z nás, řekla animátorka v Rozstřelu

Nominace na Oscara letos Americká akademie filmového umění a věd oznámila 13. ledna. 

12 fotografií

„Kvůli ceremonii zatím nervózní nejsem. Teď už jsem se z toho nadšení uklidnila. Ale tam asi nervózní budu, nevím,“ směje se Kaščejevová.

„Momentálně řeším, kdo se mnou na předávání Oscarů pojede. Pro doprovod je možné objednat lístky na několik balkónů v sále. Záleží také na tom, co nám dovolí rozpočet. Finanční podporu máme jak od fanoušků kinematografie, tak od školy. Ráda bych tam ale dostala co nejvíc lidí z mého týmu. Byla by to taková moje forma poděkování za jejich spolupráci,“ říká Kaščejevová.

„Děkovná řeč na studentských Oscarech by neměla být delší než 19 sekund. Když je delší, vstoupí vám do toho orchestr. Na „velké“, losangelské Oscary si řeč samozřejmě budu muset taky připravit. Neměla by být nudná a měla by diváky bavit, je to show. Všichni by si to měli užívat,“ tvrdí Kaščejevová.

Více než třicet festivalů

Snímek Dcera byl od své premiéry oceněn už na více než třiceti festivalech po celém světě včetně Francie, Ruska, Austrálie nebo Jižní Koreje. Na mnoha dalších se mu pak dostalo speciálního uvedení.

„Cestovat s filmem po všech zemích, které ho uvedly, by nebylo možné. Festivalů, kde byl film vybraný, bylo kolem 90. Intenzivně jsem po nich jezdila v září a v říjnu, v prosinci jsem byla na jednom. Rozhodně se to nedá absolvovat všechno,“ říká Kaščejevová.

„Poptávka po filmu byla i v mém rodném Tádžikistánu, stejně tak byl snímek uvedený i v Rusku, kde jsem žila a vyrůstala. Toho jsem se ale bohužel nemohla zúčastnit,“ dodává.

Film promítá zkušenost každého z nás

Snímek Dcera vypráví příběh ženy, která se u otcova smrtelného lůžka vyrovnává s dávným, možná až nenápadným traumatem z dětství. Momentem, jenž v budoucnu silně formoval její osobnost a hlavně vztah k ostatním. Autorka se inspirovala vzpomínkami na vlastní dětství.

„Myslím si, že ve filmu se nepromítá zkušenost, kterou bych zažila jen já. Každý člověk si ve svém dětství zažil něco takového, něco, co ho zranilo. Hodně jsem o tom četla, protože jsem se vždycky zajímala o psychologii. O člověku hodně vypovídá to, co zažil v dětství, co si prožil se svými rodiči. Nevnímala jsem to tedy výhradně jako moje odhalení,“ tvrdí Kaščejevová.

„Ve filmu jsem používala i hodně metafor. Snažila jsem se do nich zaobalit svoje pocity, okamžiky, které si pamatuju. Je to vyprávění a zároveň přemýšlení o vztazích. Asi jsem už ve věku, kdy o takových věcech přemýšlíte z trochu jiné perspektivy. Byla to taková moje psychoterapie a zároveň přijetí sebe, přijetí mých rodičů a taky částečně příprava na moje rodičovství, které mě snad taky jednou čeká,“ říká autorka.

Při natáčení filmu autorka využívala hlavně dřevo, kov a papír. „Tyto materiály působí podle mě přirozeněji, než ty umělé. Papír je blíž lidské kůži, než uhlazený silikon. Člověk se tak s postavami ve filmu může ještě více ztotožnit,“ tvrdí Kaščejevová.

„Když jsem byla na předávání studentských Oscarů, bavila jsem se tam s ostatními studenty. Bylo zajímavé zjistit, že jejich hlavním cílem je pracovat po škole jako animátor ve velkém studiu, jako je třeba Disney a podobně. Vůbec jim nejde o to, aby natočili vlastní autorský snímek. Jejich absolventské filmy nijak neexperimentují, není tam svoboda, je to v podstatě jen portfolio pro to, aby se pak mohli uplatnit ve velkém studiu,“ říká autorka.

„Nechci to kritizovat, ale ten systém tam funguje trochu jinak, hlavní je tam ta komerce. Není tam moc prostoru na podporu krátkého filmu, což v Evropě je. Krátký film je taková dílna, takový prostor pro hledání, aby se člověk pak mohl uplatnit i třeba s celovečerním filmem. Jsem ráda, že já se můžu realizovat v Evropě. Tam mi ten systém vyhovuje,“ dodává. 

„Po škole bych chtěla pokračovat ve tvorbě autorských filmů. Jsem moc ráda, že už teď nám škola umožňuje dělat koprodukci a tvořit v podstatě už na profesionální úrovni. Proto doufám, že až školu dodělám, budu dobře připravená a nebudu v reálném profesním životě ztracená,“ tvrdí autorka.

Po oznámení nominace na Oscara ministr kultury Lubomír Zaorálek oznámil, že by rád Kaščejevové pomohl v cestě za získáním trvalého pobytu na území České republiky.

„Za nějaký čas bude moci o trvalý pobyt zažádat také můj manžel. Spolupracujeme i profesně, dokonce hrál v jednom z mých filmů. Umíme se pohádat kvůli scénáři, ale do osobního života si pracovní spory netaháme. Zatím to tak funguje, tak doufám, že bude i do budoucna,“ směje se Kaščejevová.

Ruska původem z Tádžikistánu

Režisérka Darja Kaščejevová je ruského původu a narodila se v Tádžikistánu, odkud se s rodinou přestěhovala do Moskvy, když jí byly čtyři roky. V ruské metropoli vystudovala hudební režii, shodou okolností se však jako zvukařka dostala k animovanému filmu a ten ji okouzlil.

Do Česka přijela společně se svým mužem před více než pěti lety a loni v září obhájila bakalářský titul na FAMU. Nyní pokračuje v magisterském studiu na katedře animace pod vedením režisérky Michaely Pavlátové. 

Kromě Kaščejevové pro Česko studentského Oscara v minulosti získal ještě režisér Jan Svěrák a Marie Dvořáková.

Trailer k filmu Dcera