Když pozorujete Grassla a zástup dalších mladíků, jak skáčí různé čtverné skoky, co si říkáte?
Že už je opravdu na čase, abych to zabalil.
Však se vás tu před chvílí ruští reportéři ptali, jestli je to skutečně vaše poslední mistrovství Evropy, jak jste před sezonou naznačil. Bude tedy poslední?
Ještě nevím. Nechci nad tím přemýšlet. Kdybych začal v hlavě řešit, že jedu poslední Evropu nebo poslední svět, bude se mi potom těžko závodit. Bohužel, i když to možná pro fanoušky bude těžké, tak skončím v momentu, kdy se rozhodnu, že skončím.
A kdy ten moment nastane, stále netušíte?
Ne. Nebudu to hlásit a plánovat dlouho dopředu.
Nebyl jste tedy v týdnech a dnech před tímto šampionátem nervózní?
Ne, neobával jsem se o své bruslení, ale jen o to, abych vydržel zdravý. Dělal jsem svoji práci na ledu každý den, trénink za tréninkem, aby ty jízdy tady vypadaly dobře.
A dnes tedy můžete říci: naprostá spokojenost?
Ano. Byla tam jen malá chybička u piruety. Ujela mi trochu ruka z brusle, protože jsem ji chytil jen jedním prstem a ne čtyřmi.
  |
I tak jste za ni dostal k základní známce od rozhodčích bodový bonus.
Já vím, všechny prvky byly na plusy, jen ta pirueta měla úroveň tři a ne čtyři. Což dělá jeden bod v základní známce. Kdyby tam byl, mohla to být celkově devadesátka.
Po zdařilém úvodním čtverném salchowu jste raději neriskoval a přidal za něj do kombinace jen dvojitého toeloopa místo trojitého? Rozhodl jste se až v okamžiku dopadu ze salchowa?
Trošku jo. Možná kdybych nad tím tolik nezapřemýšlel a do toho trojáka bych šel, tak by tam byl. No co, zítra je taky den.
Máte nakročeno k medaili.
Ale až zítra se uvidí. Hlavně chci zase zajet co nejlíp, to je pro mě nejdůležitější.
Jste tu v kategorii mužů druhý nejstarší. Jak těžké je udržovat vaše tělo stále bojeschopné?
Má páteř už po všech těch dopadech trpí, pobolívají mě kolena, není to nic příjemného. Ale když děláte dobře suchou přípravu a regeneraci, dá se to vydržet. Musíte si připomínat, že už vám není osmnáct, ale třicet, a že už nemůžete skákat na tréninku třicet čtveráků za den, jako to dělá přes léto Nathan Chan (dvacetiletý dvojnásobný mistr světa a Březinův tréninkový sparingpartner).
Dnešní výkon může tu bolest těla zmírnit přinejmenším psychicky, ne? Poté, co se vám v průběhu sezony v Grand Prix nedařilo zajet čistý krátký program, váš dnešek nabil sebevědomím?
Mé hlavě to určitě pomůže. Rafael (trenér Arutjuňan) mi před odletem na Evropu řekl: ‚Hele, jsi připravený, tak odjeď, co máš natrénované. Neřeš, jestli máš špatný nebo dobrý odraz, prostě jeď, skoč, pokračuj dál.‘ Takhle to chci udělat i ve volné. Pojmu ji, jako bych jel v tréninku.
Rafael Arutjuňan tu s vámi není, místo něj vás doprovází jeho manželka Vera, rovněž trenérka. Ovšem to je pochopitelné, protože Arutjuňanovi současně na mistrovství USA závodí Nathan Chan.
Ano, Rafael má na mistrovství Ameriky tři závodníky, kromě Nathana ještě Mariah Bellovou a jednoho juniora. Nathan je Rafaelovou velkou chválou a slávou, nikdy by ho nenechal jet samotného. Jinak by tu byl se mnou. Říkal mi: ‚Mrzí mě, že s tebou na Evropě nebudu, protože se mi líbilo, jak jsme poslední měsíc trénovali, a chtěl bych tě vidět naživo, jak zajedeš.
S jakým programem nyní pojedete finálovou volnou jízdu?
Stejná jako na republice (tedy i dva čtverné salchowy). Nic se nemění.
Teď už s tím nic neudělám...
Hodinu a půl po předchozím rozhovoru byly v Grazu konečně všechny krátké programy odjety, jméno Michala Březiny stále zářilo na první příčce a on si kráčel pro takzvanou „malou“ zlatou medaili za vítězství v krátkém programu.
Jak prožíval na tribuně dlouhé minuty čekání na výkony ostatních?
„Seděl jsem tam a překvapeně na to koukal. Ale rozhodčím se asi líbilo, co jsem tu dneska předvedl, tak jsem v pořadí zůstal, kde jsem zůstal. Teď už s tím výsledkem nic neudělám,“ zavtipkoval.
Soupeřům, především velkým favoritům a hvězdám sezony Kevinu Aymozovi a Alexandru Samarinovi, naopak moc do řeči nebylo.
„Vůbec nevím, co se stalo,“ kroutil hlavou Francouz, který po dvou pádech ani nepostoupil do volných jízd.
„Díky všem za podporu, víc k tomu nemám moc co říct. Chtěl jsem ukázat lepší program,“ řekl chybující Samarin, průběžně až třináctý.
Bláznivý závod, psali světoví komentátoři na sociální sítě.
„Bylo to dneska dost o hlavě i nervech. Ti dva to nevydrželi,“ povídal Březina.
Ve čtvrtek ve 22.16 vjede na led k finálové volné jízdě jako poslední, čtyřiadvacátý. O zhruba osm minut později už bude vědět, co mu vynesla.
„Doufám, že zítra bude můj výkon stejný jako dnes,“ přeje si.
