Papež František ke světovému dni komunikace

„Rád bych tento rok věnoval Poselství tématu vyprávění příběhu, protože věřím, že pokud se nechceme ztratit, potřebujeme vnímat pravdu obsaženou v dobrých příbězích.“ předesílá papež František.

V prvním bodě se pontifik zamýšlí nad „tkaním“ příběhu: „Příběhy ovlivňují naše životy, ať už mají podobu pohádky, románu, filmu, písně nebo zprávy, ačkoli si to ne vždy uvědomujeme. Často se rozhodujeme o tom, co je dobré a co špatné, na základě postav a příběhů, které jsme si přivlastnili. Příběhy v nás zanechávají svou stopu; utvářejí naše přesvědčení a naše chování. Pomáhají nám pochopit a sdělit, kdo jsme.“

Svatý otec ale zároveň v druhém bodě varuje před špatnými příběhy. Připomíná biblické dílo hada v zahradě Edenu, které zaselo své neblahé dědictví svůdným slovem. Mnohé příběhy nám podle něj nepomáhají posílit společenské vazby, ale rozbíjejí je zaséváním nenávistných poselství. Varuje, že v dnešní době zvláště obtížného ověřování informací, jako je tomu u deepfake, potřebujeme moudrost, abychom byli schopni vytvářet krásné, pravdivé a dobré příběhy a odvahu odmítat příběhy falešné a zlé.

Ve třetím bodě se papež zastavuje u Příběhu příběhů – u Bible. Písmo svaté má pro nás být velkým příběhem lásky mezi Bohem a lidstvem. V jeho středu stojí Ježíš, jehož příběh přináší naplnění jak lásky Boha k nám, tak naší lásky k Bohu. I Ježíš nemluvil o Bohu v abstraktních pojmech, ale v podobenstvích, krátkých příbězích z každodenního života, které dokázaly posluchače vtáhnout.

Čtvrtým bodem Svatý otec připomíná stále se obnovující příběh Kristův, který nezůstává jen vyprávěním z minulosti, ale stává se naším vlastním příběhem. „Jste Kristovým listem, který jsme my vyhotovili. Není však napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích.“ připomíná papež slova sv. Pavla (2Kor 3,3).

A tento příběh obnovuje i nás, připomíná Svatý otec v posledním bodě svého Poselství. Je to pozvání Ducha svatého do našich srdcí, oživování naší paměti toho, kým jsme v Božích očích. Za vzor dává závěrem pontifik Matku Boží Pannu Marii, která „všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.“ (Lk 2,19)