Lidovky.cz: Jak jste přemluvila výrobce, aby pro vás podle vašich návrhů ušili i střevíce ve velikosti 44?
Děkuji za otázku! Jezdila jsem do firem hodně dlouho a vybudovali jsme si důvěru, kterou jsem získala až časem. Společně s tím, že jsem se naučila být kdykoliv připravená přijet a řešit vývoj osobně. Stal se ze mě kočovník s kufříkem vždy v pohotovosti. Musela jsem také vysvětlovat, proč si myslím, že mají tyto velikosti šanci uspět. Někdy to nebylo lehké přes jazykovou bariéru. Ačkoliv je pro mě angličtina naprosto komfortní, pro Bulhary, Italy nebo Turky je prvním cizím jazykem němčina, kterou neovládám. Mluvím s nimi ale tak dlouho, dokud nepochopí pointu, rozebírám věty na esenci a nakonec se domluvím s každým (jsem neústupná v rámci možností). Vysvětluju a vysvětluju, přecházím občas do jiných jazyků, gestikuluju, ukazuju příklady na internetu, čísla...
Lidovky.cz: Zdráhali se hodně? Čím argumentovali?
No, jako nový klient jsem si nemohla moc vyskakovat. Nejprve mi Italové vysvětlovali, že u pánských velikostí se musí vzít v potaz také pánská váha. Je rozdíl váha modelky a váha například 120 kilového urostlého biologického muže. Výrobci argumentovali také složitostí tvaru mých podpatků. Například Italové třikrát vyhodili formy, než byli spokojení. Pak jsem chtěla na složitých tvarech docílit dokonalého metalického povrchu, ten jsme také ladili pěkně dlouho. Kdyby se mi od nekvalitního výrobce, kterému by to bylo jedno, zlomil podpatek, mohla bych celou značku zabalit a už bych si neškrtla. Naštěstí mi ale vyrobili i zakřivené výstuže do organického tvaru podpatků. Ted’ už nemám obavy – boty přežily nejhorší nerovnosti v Riu, při twerkování na koncertě Pablla Vittara a Ludmilly ve Fundição Progresso. Bulhaři kompletovali italské podpatky s vrchy a stélkami a vyráběla se nová kopyta, ze kterých jsem vycházela v prototypech. Podpatky musí sedět v dokonalém úhlu. Mění se milimetry, ale na těch u bot právě tolik záleží! Není to práce pro filosofy, ale detailisty a pedanty. Zároveň ale nesmíte ztratit při designu grácii.
Lidovky.cz: Svou tvorbou se snažíte bourat předsudky a dokázat, že krásné boty jsou pro každého. Jak vás to napadlo?
Na cestě hledání sebe samé jsem zjistila, jak je těžké být v souladu sama se sebou. A to mám přitom jednodušší než spoustu lidí, tím že jsem cis-gender a dejme tomu hetero, dostalo se mi vzdělání, jsem bílá, jsem z úplné rodiny a tak dále. Vážím si toho, do čeho a kde jsem se narodila a zároveň si myslím, že by měli lidé dostávat příležitost bez ohledu na jakoukoliv příslušnost, at’ se jedná o gender nebo jinou škatulku. Mám spoustu známých, kteří, aby byli sami/y sebou, museli svůj život převrátit naruby. To mě nakoplo a inspirovalo. Všichni máme právo na svojí originální cestu a chceme ji mimo jiné manifestovat tím, co nosíme. Nerovnost v módě končí, demokratizuje se.
  |
Lidovky.cz: Pro koho jsou boty určeny... pro koho jste je navrhovala?
Chtěla jsem, aby byly pro všechny, kdo se chtějí stát Popelkou v momentě, kdy jde na ples. Takže pro sebe, další ženy, pro trans kamarádky, pro crossdressery a drag queens, gender fluid osoby, všechny, kdo inklinují k této estetice.
Lidovky.cz: Máte pocit, že design by měl pomoci řešit genderovou problematiku?
Měl by ji vstřebat, akceptovat jinakost. Pokud existují speciální potřeby, umět na ně odpovědět. Ale na druhou stranu, přirozeně. Nic není dobré tlačit.
Lidovky.cz: Jak ještě může být nápomocný?
Je tolik možností... Například transgender ženy před operací podstupující hormonální terapii potřebují speciální spodní prádlo, když předvádí například klasické šaty pro značku, která není vysloveně zaměřená na LGBTQ+ publikum. Řekla bych, že také variabilita elastičtějšího oděvu dává víc možností, aby oděv seděl různým tělesným typům. Do nedávna se móda dělala na útlé vysoké Evropanky. Pořád je tu kult těla typu antické Řecko, ale tuhle postavu nemá každý, že.
Lidovky.cz: Kdy jste se začala zajímat o genderovou problematiku?
Asi od střední, byla jsem zmatená tradičním uspořádáním, které nutí lidem heteronormativní většina. V povinné literatuře najdete převládající vzorec: žena-obět’. Jako žena jsem cítila, že se od vás často nic neočekává, protože brzy půjdete stejně na mateřskou. Pokud to není vaším snem, začne se vás téma genderu záhy týkat. Chyběly mi na výstavách ženy umělkyně, diverzita queer autorů...
Lidovky.cz: Všechny modely bot mají poměrně výrazné podpatky, nebyl problém ze strany výrobců s tím, že lodičky budou tak veliké?
Byly to hlavně dost nestandartní tvary, ale o to mi hlavně šlo, aby byly boty autorské, poněvadž jinak je to často skládačka z dostupných dílů, to bylo samozřejmě nákladnější na výrobu. U vyšších čísel se výrobci obávali váhy.
Lidovky.cz: Jaké máte na boty ohlasy?
Ohlasy na design jsou velice pozitivní - ale více ze zahraničí. Mám radost, že jsem nedávno mohla poslat jeden pár bot stylistovi Lady Gaga, Tomovi Eereboutovi, který projevil zájem. Nedávno byl vyhlášený stylistou číslo jedna v Hollywoodu. Samovolně, bez toho, že bych se na to zaměřovala, mám ještě krásné reakce z Francie. Na Česko a Slovensko ale nezapomínám! Zajímají mě nejvíc feedback od lidí, jejichž tvorbu obdivuju. V Brazílii jsou to fotografové a hudebníci. Zároveň teď’ propaguju střevíčky mezi scénou drag queens v Riu a São Paulu. Tahle scéna není pro mě pouhou cílovkou, ale skupina lidí nabitá energií a kreativitou. Viděla jsem tu vystupovat přes 40 drag queens, Brazilci tím žijou. Lidé jsou zde velmi otevření a pohostinní. Spojíte se s nimi přes socials, začnete komunikovat a za chvíli už se bavíte nad cerveja (pt. pivo) Pilsen o Franzi Kafkovi a Caetanu Velosovi a i když neumíte portugalsky, nevadí, pomůže Google překladač a nikdo se za to nestydí.
Lidovky.cz: Jaké boty vy sama nosíte nejraději?
Především považuju za milou povinnost nosit svoje střevíčky kvůli testování a propagaci zároveň. Dostávám nejvíce okamžitých reakcí a na rozdíl od sociálních sítí je zajímavé sledovat spontánní reakce, když lidé nevědí, že jsou boty vaše. Nosím nejraději Juno Red metallic. Pak samozřejmě nosím i jiné boty, podle účelu. Záleží na tom, kam jdu a jak dlouho půjdu nebo čím pojedu, protože ráda chodím pěšky, když to jde. Na běhání mám oblíbené starší bílé Nike Air, ze kterých jsem si vyndala vložku, aby měla noha víc prostoru, po podpatcích vždy musíte nohám dopřát trochu relaxu. Mám moc ráda také jeden pár od Salvatore Ferragamo, které jsou na vysokém podpatku, ale jsou naprosto pohodlné a zároveň vysoce reprezentativní. Oproti tomu na pobřeží Copacabany chodím v Melissách nebo Havaianas, obojí jsou slavné brazilské značky.
