Harley-Davidson slaví 30 let modelu Fat Boy

Je to sranda, s těmi „půlročníky“. Zatímco v „plném“ ročníku bývají takové ty zásadnější novinky, třeba modernizace celých řad, „půlročníky“ nabízejí zpravidla drobnější lahůdky. Nejinak je tomu i letos. A i když by se asi slušelo dát přednost „roudce“, neboť je větší, dražší, silnější a má proti sériové Road Glide Special podstatně víc změn, my se nejprve vrhneme na Fat Boye ve výroční edici.

Fat Boy 30th Anniversary

Musím se přiznat, že mě vlastně překvapilo, že je to teprve 30 let, co Harley Tlustého chlapce nabízí. Tohle je totiž ten typ motorek, u něhož máte pocit, že je tady odnepaměti. Motorky přicházejí a odcházejí, a i když to v případě Harley-Davidsonu je takové zpomalenější, týká se ho to taky. Ovšem stejně jako v případě Electra Glide s kapotáží Batwing, také Fat Boy byl tím svým designem tak nadčasový, že jste se naprosto ztráceli v desetiletích jeho vzniku. Opravdu až v roce 1990? No dobrá, v Harleyi by to asi měli vědět sami nejlíp. Jediné výrazné optické modernizace se dočkal teprve předloni, při velké softailové revoluci, nicméně pořád je to na první pohled jasný Fat Boy. Tlustý chlapec s tlustými pneumatikami obutými na diskových kolech.

Právě tahle tloušťka dala stroji jeho jméno, přestože teorií o jeho vzniku byla už spousta. Willie G. Davidson ovšem mluví jasně: „Už jsem o tom slyšel spoustu historek, ale ani jedna nebyla pravdivá. Bylo to takhle: Je těžké vymyslet název, který bude populární mezi lidmi. Vždy jsme se ptali sami sebe: „Jak tomu budou lidé říkat?“ a od toho jsme se odráželi. Hledali jsme něco neobvyklého a možná i trochu neuctivého, protože se nám líbí čas od času s názvy trochu provokovat. Pro mě i pro spoustu našich pracovníků, kteří motocykl viděli ještě před premiérou, měl tento model jednoznačný „Fat“ (tlustý) výraz. Takže kluci z marketingu přišli s názvem „Fat Boy“ – a lidem se to líbilo.“ Vidíte, je to mnohem prozaičtější, než jste si možná mysleli. Já kdysi při zkoumání etymologie tohoto názvu zabrousil až k jménům Fat Man a Little Boy, atomovým bombám svrženým na Nagasaki a Hirošimu…

Fat Boy 30th Anniversary, který se bude dodávat výhradně se silnějším motorem Milwaukee-Eight 114, se od standardní verze bude lišit pouze barvami. Tedy barvou, bude jediná. Černá. Tady se na chvíli zastavím. Pro mě a věřím, že to tak má spousta motorkářů, zůstane Fat Boy navždy Terminátorem 2 z roku 1991. Pokaždé vidím mladého Arnolda Schwarzeneggera s brokovnicí namířenou na kameru a Johnem Connorem před sebou na nádrži. Pamatujete si, jakou měl jeho Fat Boy barvu? Já byl léta přesvědčený, že tu stříbrnošedou prvních ročníků. Ale chyba lávky, byla to černá. Arnoldův Fat Boy měl černý lak s červenými linkami, akorát že všechno ostatní bylo buď z kartáčovaného hliníku, nebo chromované, neboť tenkrát ještě tak neletěl mat a temná strana čehokoli. Takže výroční Fat Boy nemohl být jiný než černý.

Ale tenhle je černý prostě celý. Světlá jsou jen broušená chladicí žebra válců, ráfky a koncovky výfuků, úplně vidím designéry, jak se kroutili, když jim z produkčního oddělení řekli, že tam ty odrazky a blinkry prostě být musejí. Jo a ještě jedna barva tady je, bronzová. Tu najdete na hlavách válců, krytu vzduchového filtru a na nádrži. Tam hned třikrát, dvakrát z boku v podobě nakresleného loga a potom nahoře na konzoli, kde vás nápis ujistí, že sedíte na 30leté edici a ještě se dozvíte, jaké má váš motocykl číslo. Protože těchto Fat Boyů 30th Anniversary bude pro celý svět vyrobeno 2500 kusů.

Cena přitom není kdovíjak vražedná – ano, „třicítka“ bude nejdražší, ale je to o desítky či stovky eur nad běžné modely a i rozdíl mezi ní a nejlevnějším Fat Boyem se stočtrnáctkou Milwaukee-Eight činí jen 1410 éček. I s dépéháčkem vychází 30th Anniversary na 25 674 eur, čili asi 650 000 Kč.

CVO Road Glide

To druhá novinka, tedy Road Glide z edice CVO alias Custom Vehicle Operations, což jsou vlastně továrnou připravené stylové customy v limitovaných edicích (většinou se ale nedozvíte, jak moc limitovaných) s těmi „nej“ prvky, je samozřejmě cenově úplně jinde. Tam se snad ani na odskok od sériové Road Glide Special nemá smysl dívat – ten rozdíl od nejlevnější verze je bezmála 10 000 éček! Ale tak to je a je to tak vlastně v pořádku, CVO nejsou masovka a při ceně 41 249 eur, tedy pěkný miliónek, ani být nemohou. Pro každý rok jsou nové modely, a přestože Road Glide v programu CVO už samozřejmě taky byla, pokaždé jsou upravené nějak jinak.

Čím se modely CVO liší vždy, jsou větší motory. Vlastně ty největší, co fabrika vyrábí. Takže CVO Road Glide přijíždí vybavena agregátem Milwaukee-Eight 117, jehož objem 1923 cm³ ve spojení s jinými vačkami a otevřeným vzduchovým filtrem Screamin´ Eagle Heavy Breather znamená výkon 105 koní při 5450 otáčkách a točivý moment 171 Nm při 3750. To už je pořádná porce síly navíc, nicméně vzhledem k hmotnosti 405 kg, tedy o 18 kg více než u standardu, z „roudky“ určitě nebude přemotorovaná bestie. Ale pojede to moc pěkně, to vám garantujeme. Ona ta vyšší hmotnost jde na vrub samozřejmě lepší výbavy. Jiný je samozřejmě lak, byť ten jistě žádná velká kila nepřidává, ale unikátní barevná kombinace patří ke každému CVO modelu. Tady se musím přiznat, že jsem poněkud zklamaný, protože už jsem na CVO viděl zajímavější kreace než jednoduchou světlešedou Sand Dune, ale na druhou stranu lidé, kteří vysolí milion za motorku, nebývají vždy úplní „kolotočáři“ a ta parádní zářivá žlutá s velkým obrázkem orla na nádrži a kapotě, kterou má letošní Road Glide Special, by pro ně prostě nebyla.

Podle čeho dále „cévéóčko“ rozeznáte? Podle kol. Zaprvé mají ráfky jiný design, tyhle se jmenují Knockout, a zadruhé rozměry. Vzadu zůstala osmnáctka (stejně není moc vidět), ale vpředu se namísto devatenáctky usídlila velikánská jednadvacítka – největší kolo v řadě Touring. K němu prý byla naladěna i přední vidlice. Všímavější určitě odhalí i jiné sedátko pro spolujezdce, jenž je tady evidentně vítanější než u standardního provedení, vyhřívané rukojeti Kahuna v designu ladícím s řadicí pákou a brzdovým pedálem a také kapotáž protaženou až dolů. Jsou to jen takové elegantní spojlery, ne velké „revmaplechy“ jak z Road Glide Limited. Ještě minimalističtější než u baggeru Special je plexi, vlastně je to jen takový malý štítek, ovšem Harley-Davidson říká, že „přední kapotáž se žraločím výrazem má špičkové aerodynamické vlastnosti a díky testování ve speciálním aerodynamickém tunelu poskytuje dokonalý komfort pro jezdce. Trojité větrací průduchy usměrňují proudění vzduchu za kapotáží a omezují turbulence v oblasti hlavy jezdce.“ Takže tak.

Už i do hájemství oceli a velkých vidlicových dvouválců dorazila móda elektronických blbinek všech chutí a CVO Road Glide nemůže zůstat pozadu. Samozřejmě nechybí Reflex Defensive Rider System, což je označení pro sadu elektronických jízdních pomocníčků (kontrola trakce, náklonové ABS, Hill Hold Control apod.), které dostaly téměř všechny letošní Touringy, stejně jako tady najdete možnost spárovat telefon s motorkou pomocí aplikace H-D Connect. Pro CVO z kategorie Touringů ovšem vždycky bylo typické silné audio a tahle Road Glide není výjimkou. Infotainment Boom! Box GTS je vybaven modulem Premium Boom! Audio a disponuje čtveřicí reproduktorů se zesilovači o celkovém výkonu 600 wattů – dva jsou klasicky v kapotáži, dva ve víkách bočních kufrů. K motorce dostanete navíc ještě náhlavní sadu do přilby Boom! Audio 30K Bluetooth (nikomu to neříkejte, ale je to Sena), která využívá komunikační technologii Mesh Intercom Network a kromě vlastností běžných pro motocyklové komunikátory (telefon, pokyny navigace, rádio a audio, hlasové ovládání) umožňuje připojení téměř neomezeného počtu ve veřejné skupině na kratší vzdálenost a až 16 jezdců v soukromém režimu do vzdálenosti až 8 km. K drahé motorce špičkové technologie.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE