Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

STOPEM SE PSEM PO ASII: Jak jsem si půjčil oslíka na výlet do hor

Cestování

  5:44
Byl to takový můj cestovatelský sen. Půjčit si oslíka a vyrazit s ním do hor. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale rozhodně to stojí zato! Teď to každému vřele doporučuji.

Jak jsem si půjčil oslíka na výlet do hor foto: Slávek Král

A jak na to? Přijdete do vesnice, zeptáte se někoho jestli vám nepůjčí oslíka a vyrazíte. Tak takhle to přesně nefunguje. Svůj plán jsem vyprávěl na stopu každému, koho jsem potkal. Všichni mi to odkejvali jako dobrý nápad, a že tam kam jedu, to určitě půjde. Také jsem si zjistil, že pokud si chci oslíka koupit v Tádžikistánu, vyjde to asi jako jeden průměrný měsíční plat, což je asi 1500 korun (v přepočtu) a půjčení pro místní vyjde na 10 korun/den. Já si byl už předem jistý, že pro mě bude cena vyšší, jelikož jsem se vydal do poměrně turistické oblasti a to k jezeru Iskanderkul.

O CESTOVATELI

Slávek Král cestuje již 9 let. Dvakrát objel svět stopem a na každém obydleném kontinentu strávil minimálně půl roku. Momentálně cestuje se svojí fenkou Corey. Přednáší a pořádá Travel stand-up festival.

Došel jsem do blízké vesničky a začal jsem se ptát kolemjdoucich. „Máš oslíka? Půjčíš mi ho?“

Každý zde má oslíka a každý ho rád půjčí. První hned že za 1800 korun na 3 dny. 

„To si se zbláznil, ne? To je víc než si vyděláte měsíčně!“

Další chtěl 1500 korun. „Sakra, vždyť za to si koupím svýho a udělám si z něj šašliky!” 

Další chtěl 1600 korun. Střední Asie s příchodem turistů se velmi rychle mění a je to smutné. Před třemi lety mě každý zval k sobě na čaj, aby jsme si mohli na chvíli popovídat, teď se mě každý ptal, kolik mu dám peněz. No bude to jen horší... smutné.

Corey a oslík u jezera Iskanderkul
Corey pózuje

Celý den jsem vesnici obcházel a na devátý pokus jsem potkal týpka, který sice oslíka nevlastnil, ale že mi nějakého sežene. Ok, moc dobře pochopil, že mu víc jak 600 korun nedám a tak kývnul. Někomu zavolal a půjčil si oslíka z pole. Podle mě za 10 korun/den. Pak ho půjčil mě.

Hodně lidí mě varovalo, že oslík je magnet na medvědy, ale já vždy ukázal na psa, že mě ochrání. To každého při pohledu na Corey jen rozesmálo. Musel jsem tedy slibit, že když mi oslíka sežere medvěd, tak mu koupím novýho.

Kde mě můžete sledovat?

Vyrazili jsme a první den byl sestup z vesničky k jezeru Iskanderkul, už po cestě mě zastavovali lidi nebo jen ukazovali palec nahoru, že se jim to líbí. U jezera jsem potkal divokého koně a ten se chtěl kámošit s oslíkem a tak jsem na nějaký čas rozšířil farmu i o koně. Ten se ale odpojil, když jsme zašli do bažiny/džungle. Tam jsem si chtěl dát pauzu, ale nečekal jsem, co mě tam čeká. Tisíce komárů, nedalo se nic, oslík byl jak magnet i na komáry a silnice 10 cm po vodou. Procházel jsem tedy bosky a komáry jsem zabíjel jednou ranou po deseti.

Po průchodu džungle jsem se rozhodl pro první koupání, voda měla šest stupňů a to jsem přesně potřeboval. Komáři mě nenechali se ani slunit a tak jsem pokračoval v cestě. Došel jsem k luxusnímu baráčku a tam hlídač. 

„Dál nesmíš, to je sídlo prezidenta.“

„ Vážně? A přijede?“

„Ne on sem nejezdí, takových sídel má hrozně moc.“

„To mě zajímá,“ řekl jsem a tak mi naznačil, že udělá čaj. Zašli jsme dovnitř kde nebyli komáři! Za chvíli přijeli jeho kamarádi a přivezli plov a vodku. Přizvali mě k jídlu a já vyprávěl o oslíkovi a mých cestách.

Musel jsem se vrátit k pramenům. Tam mne ale hned odchytili vojáci: „Tady oslík být nemůže, to je prezidentův barák.” 

Aha, další. A pro přespání jsem se musel vrátit zpět. Tam byl obrovský obytňák, větší jak autobus. V něm Jurg a Margot ze Švýcarska. Vyndali jsme naše zásoby vodky. Oni byli na cestě už tři roky a na dalších pět to prý vypadá určitě.

Corey na vyhlídce

V noci oslík dělal neskutečnej bordel, pořád chodit, otíral se o stromy a najednou ticho, vykouknul jsem ze stanu a Ušák nikde,vylít jsem jen v trenkách a vidim jak si to šlape zpátky domů. Přiběhl jsem k němu. Byl totálně obsypanej komárama. Jedním plácnutím jsem jich klidně 50 zabil. Na mě se vrhli taky. Přitáhl jsem oslíka zpátky, vysvětlil, že to musíme nějak zvládnout a zafičel jsem zpátky do stanu. Neuběhlo ani 10 minut a slyším jak si oslík zase odchází, vytáhnul železný kolík a táhnul ho za sebou. Přivázal jsem ho pořádně, ale už jsem neusnul. Komáři, medvědi, oslík jak mi uteče, to byli moje noční můry.

Aktuální přednášky:

Další den ráno procházím okolo pramenů a tam snídá početná rodinka. Otec od rodiny na mě kouká a ze srandy: „Můžou se děcka svést na tvým oslíkovi,“ 

Bez mrknutí oka jsem shodil batoh a naznačil „nastupovat” a ty šťastný tváře byly k nezaplacení. Děti byly z Dushanbe, na oslíku nikdy nejely. Zapovídali jsme se a pozvali mě na čaj. Jen mi nalili už tam byli vojáci, že už mi jednou vysvětlovali, že tady oslík být nesmí a vyhodili mě. Rodinka při odchodu: „Však se uvidíme v kempu.”

Ja ale nikdy za ubytování neplatím, za těch devět let na cestách jsem platil maximalne pětkrát. K večeru procházím se svou smečkou okolo kempu a říkám si, že tohle hecnu! A zašel jsem na recepci: 

„Chceš spát ve stanu nebo v chatce?“

 Ve stanu, víte já mám takový problém. Ja mám sebou psa a osla,“ svěřil jsem se. 

„Cože máš?“

„No psa a osla,.“ 

„Nevěřim!“

„Tak se pojď podívat!“

„A kde je ubytuješ?“

No já myslel, že tady u vás.“ Ten pohled, který na mě upřel, byl k nezaplacení. 

„Běž prosím tě, osla uvaž támhle.“

Ráno jsme s rodinkou vyrazili k vodopádům a já se rozhodl pro návrat, abych to v klidu stihnul. Ušák byl celou cestu neskutečně pomalej a dokonce vypadal dost utrápeně. Když jsem ho vracel, tak jsem zaplatil a říkal jsem, že se mi s nim moc dobře nešlo, že je takovej divnej. Překvapilo mě, že týpek začal kývat a řekl že to ví. Zbystřil jsem a zeptal jsme se: „On je starej, viď?“

Na to mi taky kývnul. Aha! „Kolik mu je?“ A dostal jsem odpověď, že 28 let. Já netušil, kolik se dožívá průměrně oslík a tak jsem nastartoval wiki a zjistil jsem, že oslík se dožívá 10-15 let!! V zajetí až 40 !! Já měl sebou důchodce!! Ale místo toho, aby oslík šel do práce a tahal až 70 kg náklad, tak šel se mnou na krátkou procházku, každý den jsme ušli tak 6 km a nesl můj batoh, který měl maximálně 8 kg. Tak jsem mu to aspoň udělal hezký! Joo a ubytoval jsem ho v kempu, to už se mu nikdy nestane!

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...