Epidemie koronaviru – černobylský moment Číny

DEBATA JANA MACHÁČKA Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí. objednat zasílání e-mailem

Čína je autoritativní, dle některých dokonce totalitní režim. Na jedné straně je lékař, který už zemřel a byl postižen a umlčen, když na virus upozornil. Na druhé je čínský stát, který může dělat věci a postupy, jež by v demokracii nebyly tak snadno možné, například neprodyšné uzavření měst a oblastí, přísná kontrola a monitoring či nasazení armády. Jak podle vás souvisí povaha čínského režimu s tím, jak se daří, či nedaří nakládat s epidemií koronaviru?

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Neefektivita

Epidemie koronaviru v Číně stejně jako výbuch jaderné elektrárny v Černobylu ukazuje zásadní systémový nedostatek autoritářských režimů – neefektivitu při řešení důležitých neočekávaných událostí. Takový režim se obává lidí, kteří myslí kriticky, a nebojí se vyjádřit, proto je postupně odstraňuje z postů, kde mohou ovlivnit dění.

Výsledkem je po čase systém, ve kterém se špatně rozeznává realita od výmyslu a v němž má zachování mocenských vztahů přednost před řešením neočekávaných událostí. To vede k těžkopádnosti, která bývá důvodem zániku těchto systémů. Společnosti otevřené, zejména demokratické, udržují opozici, a zejména nebrání kritice, proto jsou lépe připravené na včasnou a rychlou reakci, když se objeví její potřeba.

Tato skutečnost je v rozporu s představou, která je lidem jako živočišnému druhu přirozená, a na níž jsou autoritativní režimy budovány – jako by efektivita vyžadovala charismatického vůdce a jednotu všech za jeho vedením. Taková struktura je třeba jen v okamžiku největšího nebezpečí a jen na velmi krátkou dobu, jakmile trvá déle, ohrožuje efektivitu.

Nutnost vyvážit oba tyto protichůdné aspekty vedla k demokratickému systému brzd a protiváh, které v autoritářských režimech chybějí. Velké úspěchy, jimiž se některé autoritářské režimy chlubí, jako byly autostrády v Mussoliniho Itálii, potvrzují toto pravidlo. Zdá se, že utužení autoritářství pod současným vedením začíná nést jedovaté plody, protože neschopnost režimu v tomto neštěstí je každému zjevná. Možná mají pravdu komentátoři, kteří v ní vidí pro Čínu „černobylský moment“.

Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu

Nenechat se zmást

Hlavní zprávou o povaze čínského režimu je, že se zpočátku snažil nákazu koronavirem tutlat, téměř jako sověti za černobylské katastrofy. Obecně je pravdou, že více dirigistické a méně demokratické režimy umějí efektivněji mobilizovat síly a snadněji a rychleji mohou prosadit nějaké opatření.

Zkušenosti však ukazují, že málokdy využívají této své schopnosti k dobrému, ostatně i proto se význam slova diktátor téměř kryje s tyranem, přestože teoreticky nic nebrání diktátorům, aby byli osvícení a místo tyranie „diktovali“ svobodu. Nenechme se zdánlivou efektivitou čínského politbyra zmást. Stejně jako mohou efektivně postavit nemocnici nebo uzavřít nakažené město, mohou i efektivně zavádět policejní stát a omezovat svobody občanů.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer společnosti Cyrrus.

Výhoda oproti demokracii

Pravidlo říká, že když se HDP rozvíjející země přiblíží deseti tisícům dolarů na hlavu, začínají se projevovat tendence k demokratizaci. Čína, která v závěrečném čtvrtletí loňského roku tuto hranici překonala, se mu však vymyká. Peking v uplynulých letech naopak utahoval šrouby a nic nenasvědčuje brzkému obratu. Sklon k autoritářství má v Říši středu historické opodstatnění. Vládnout takovému rozsáhlému území a udržet ho pohromadě dokáže jen pevná ruka.

I když lze čínskému režimu lze mnohé vytknout, schopnost, s níž čelí aktuální epidemii koronaviru, ukazuje, že v extrémních momentech mají autokratické systémy oproti demokraciím výhodu. Tamní úřady je třeba pochválit za rychlé vyhlášení karantény. Bez ní by počet nakažených exponenciálně rostl. Dovedete si představit, jak by debaty o karanténě podobného rozsahu probíhaly v Evropské unii, která považuje svobodu pohybu za nedotknutelné právo?

V ekonomické rovině pomohla situaci uklidnit čínská centrální banka, jež do finančního systému napumpovala téměř 250 miliard dolarů. Tamní autority zakázaly finančním institucím spekulovat na pokles trhů a „doporučily“ jim navýšit akciové expozice. Nejde o novinku. V roce 2015, kdy čínské burzy krvácely, navýšili regulátoři povinný podíl akciové složky pro pojišťovny a penzijní fondy z 30 na 40 procent a zakázali větším akcionářům (s více než pětiprocentním podílem na hlasovacích právech) dočasně prodávat své podíly.

Taková opatření sice mohou trh pokřivit, ale krátkodobě přinášejí burzám úlevu. Koronavirus představuje jedno z klíčových rizik pro globální ekonomický růst. Mnohem závažnější problém by nastal, pokud by jeho erupce nenastala v Číně, nýbrž ve svobodné a demokratické zemi.

Vilém Semerák, působí v CERGE-EI

Slabina centralizovaných režimů

Centralizace, kontrola médii a výrazně menší ohledy na soukromí občanů nyní čínské vládě pomáhají v zavádění velmi tvrdých opatření, která snad budou úspěšná a zabrání další eskalaci epidemie. Povaha čínského režimu však také přispěla ke zdržení a počátečnímu zkreslování informací o vzniku epidemie a může negativně ovlivňovat efektivitu opatření.

Nepružnost a neochota nižších a středních článků řídících struktur předávat nezkreslené nepříjemné informace je tradiční slabinou centralizovaných byrokratických režimů, zejména pokud v nich nefunguje nezávislá justice a média. Jednotlivci se v takovém prostředí bojí předávat hlášení o problémech, aby se za ně nestali odpovědnými. Čína není výjimkou a v čínské historii je možné najít ukázky podobných situací.

Nespolehlivá data

Nejtragičtější byl Velký čínský skok, Maův plán extrémní kolektivizace a industrializace zahájený v roce 1958. Některé jeho části sice byly nesmyslné (například boj proti vrabcům) a na místní úrovni začalo být relativně brzy jasné, že namísto očekávaných pozitivních dopadů působí propad zemědělské výroby, ale místní kádry nechtěly být poslem špatných zpráv a předháněly se, kdo velkému Maovi oznámí nejskvělejší výsledky. Některé oblasti, kupříkladu provincie Henan, oznamovaly do Pekingu až trojnásobně vyšší úrodu, než reálně sklidily.

Tento nedostatek včasné zpětné vazby přispěl ke hladomoru, který v letech 1959 až 1961 zahubil několik desítek miliónů obyvatel. Víme i o problémech, které podobné chování působí čínským statistikům – adaptace jednotlivců i institucí na podmínky čínského režimu způsobuje, že i data reportovaná z provincií do „centra“ jsou často nespolehlivá.

Nic z toho není a nebylo čínskému vedení neznámé a i v jeho řadách se objevili jednotlivci, kteří pochopili příčiny této situace i možné řešení. Bývalý generální tajemník Čao C’-jang ve svých pamětech napsaných v domácím vězení po roce 1989 ukazuje, jak ho realita tehdejšího čínského systému přivedla k názoru, že pokud chce Čína být vyspělou a stabilní zemí, ekonomické reformy nestačí.

Neakceptovatelná cena

Současný vůdce Si Ťin-pching pochopil relativní náklady a přínosy politických reforem jinak. Velkou pozornost věnoval Gorbačovovým pokusům o záchranu sovětského systému reformami. Si Ťin-pching by byl ochotný připustit, že politické reformy, nezávislé soudy a média mohou odstranit řadu problémů čínské společnosti a ekonomiky, ale za cenu zhoršení schopnosti strany udržet kontrolu země. To je pro něho zřejmě cena neakceptovatelná.

Zdá se, že se domnívá, že dokáže s podobnými problémy bojovat vyšší centralizací, ideálně v kombinaci se zaváděním nových technologií umožňujících co nejpřímější kontrolu. Od jeho nástupu k moci se Čína posouvá zpět k režimu, v němž je obezřetnější předávat informace, jež vedení chce slyšet. O tom, co se dělo v zákulisí čínských institucí, a jak reagovaly na první informace o novém viru, lze jen spekulovat. Pravděpodobně však povaha čínského systému přispěla k počátečnímu zpoždění, jež se nyní snaží čínská vláda zoufale a nákladně dohánět.

Pokud se to stalo, je za toto zpoždění současné čínské vedení kvůli směřování politiky po roce 2012 zodpovědné. Při následné rychlé mobilizaci kapacit a zavádění drastických opatření proti šíření infekce je hierarchická kontrola a možnost nezatěžovat se právy jednotlivce výhodou. Některá opatření by zřejmě jiná země nebyla schopná uskutečnit. Je možné, že právě to se čínský režimu bude snažit využít ve svůj prospěch.

Bude mít zkušenost s koronavirem zpětný dopad na Si Ťin-pchingovo vedení? Není příliš pravděpodobné, že by Si Ťin-pching dokázal pragmaticky změnit názor na přínos reforem a demokratizace. Navíc si od roku 2012 postupně vybudoval natolik dominantní pozici, že ho zatím těžko někdo ohrozí. Spíše se dočkáme propagandy, která se pokusí využít krizi opačným směrem a bude čínským občanům zdůrazňovat, jak dobré je kontrolovat obyvatelstvo kamerovými systémy, drony a dohledem nad elektronickou komunikací.