28.3.2024 | Svátek má Soňa


CHTIP: Židovský humor XXXIV.

15.2.2020

Nauč se smát, aniž bys plakal, říká hebrejské přísloví. A smát se sám sobě je dokladem vyspělosti jedince i národa. Takže další porce pro ty, co chtějí.

Moskva. Hluboká noc. Bušení na dveře.
„Kdo je tam?“ ozve se rozespale.
„Pošta!“
Otevřou se dveře, za nimi dva agenti KGB.
„Jste Isaac Liebovitz?“
„Ano.“
„Podal jste žádost o vystěhování do Izraele?“
„Ano.“
„Nemáte tu co jíst?“
„Jídla máme dost.“
„Nelíbí se vám, že děti dostanou vzdělání zadarmo?“
„Ne, to určitě ne.“
„Tak proč chcete opustit Rusko?“
„Nesnáším, že mi chodí pošta ve tři ráno.“

Mojše vejde zrána do katolického kostela, vyndá talis, nasadí si jarmulku, usadí se v přední lavici a počne se modlit. Po chvílí k němu přijde farář a říká: „Promiňte, ale brzy bude bohoslužba. Židé sem nesmějí. Buďte tak laskav a opusťte kostel.“
Mojše se modlí dál.
Farář zopakuje vyzvu: „Všichni ne-křesťané ať opustí kostel!“
Mojše se modlí dál.
Farář zdvihne obočí a praví: „Všichni Židé nechť opustí kostel.“
Mojše se na něj ani nepodívá, sbalí talis, sejme jarmulku, popojde k oltáři, pohlédne nahoru na kříž a řekne: „Pojď, Ješuo, pojď bubele, musíme jít, tady nás již nechtějí...“

Kohn rozpráví s Bohem: „Adonaj, už nejsou nijak potřebný. Věda pokročila natolik, že už my vědci umíme vyrobit člověka z hlíny.“
„Tak se předveď,“ Adonaj na to.
Kohn se skloní a začne do kbelíku nabírat hlínu a Bůh na to: „Počkej, počkej, ber ze svý hlíny.“

U Sáry Mondstahlové najdou mrtvého bankéře Hauptberga. Policie zahájí vyšetřování a Sára vypravuje:
„Já jsem v tom nevinně, pane komisaři. Seznámila jsem se s ním ve středu v kavárně. On mi nabídl sto marek, bude-li moci pohladit moje vlasy. Tak jsem souhlasila. Druhý den mi nabídl pět set marek za jeden polibek. No to je přece kšeft! Tak jsem souhlasila. A dneska přiběhl, že beze mě nevydrží, že mě musí mít celou a že mi dát pět tisíc marek. Tak mu na to povídám, že normálně to dělám za dvacet marek, a ono to s ním švihlo.“

Sedí Kohn, Pick a Roubíček na lavičce a stěžují si.
Kohn: „Můžu si koupit jakékoliv jídlo, ale nechutná mi a vlastně bych měl držet přisnou dietu.“
Pick: „To já mám taky, mohu si dovolit nejdražší vína, ale doktor mi alkohol zakázal.“
Roubíček: „To já jsem na tom nejhůř. Včera večer v posteli šátrám po Sáře a ona prej: že si nedáš pokoj, už jsme se milovali čtyřikrát a tobě to furt nestačí? Špatná paměť, to je zase moje soužení.“

Za rabim přijde chudý Žid s podříznutou slepicí.
„Rabi, je ta slepice košer? Nemá žlučník!“
Rabi zkoumá vnitřnosti – a skutečně, žlučník chybí. Rabi se dotkne místa, kde by měl žlučník být, a olízne si prst, aby zjistil, jestli ucítí alespoň chuť žluči. Necítí ale nic.
„Zkusej sami,“ vyzve Žida, „cejtěj hořkost?“
Žid si zhluboka povzdechne: „Jestli cejtim hořkost, rabi! Syn je nemocnej, doktor nařídil slepičí vývar, prodal jsem svůj polštář, abych mohl koupit slepici – a teď ji syn nesmí ani sníst. Je to hořkost, no řeknou sami?“
Na to rabi zcela klidně: „Když cejtěj hořkost, je slepice košer!“

Telefonuje zoufalá Sára rabínovi: „Ajvaj, rebe, zrcadlo moudrosti, já jsem tak nešťastná! Co mám dělat? Můj Jankel mě opustil! Protože prý jsem strašně zbrklá a paranoidní... Moment – tak pardon, on se byl vyčurat.“

„Budu se rozvádět,“ řekl Mojše svému příteli.
„To je mi líto,“ odpověděl Sam. „Můžu se zeptat proč?“
„Zjistil jsem, že žena bere antikoncepci.“
„To přeci není důvod k rozvodu, přeci nejsi tak ortodoxní, Moishe. Moje žena to také bere.“
„Nejsem tak konzervativní,“ namítl Mojše, „ale před pěti lety jsem měl vasektomii.“

(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)

*****************************

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora