Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Česko

Zbytečné státní firmy by měla vláda prodat. Za některými podniky leží velké příběhy

Alena Schillerová. foto: Martin Stolař, MAFRA

PRAHA - Kdo by se vydal do Peček poblíž Prahy hledat honosně znějící Výzkumný ústav krmivářského průmyslu a služeb, byl by zklamaný. Na uvedené adrese je jen opršalá bytovka, přestože fakticky neexistující ústav je dál veden jako podnik ministerstva zemědělství. Takových reliktů jsou v majetku státu desítky a představují jeden z důvodů, proč teď resorty pořádně zkontrolují, jak si stojí jejich podnikání a jestli se nevyplatí s některým přestat.
  5:00

Za iniciativou je ministerstvo financí, ale zapojují se všechny resorty. Výchozím bodem je materiál Strategie vlastnické politiky státu, jehož cílem je, aby všichni měli do června odpovědi na tři základní otázky: ví stát, proč v daných oborech podniká? Co si od toho slibuje? Řídí dané společnosti tak, že se kýžených cílů domůže, a mají na to podniky vhodnou právní formu?

České dráhy dostanou posilu v turbulentní době. Do vedení míří zkušený právník

Co se ukáže zbytné, mělo by se podle ministerstva financí prodat. „Vedle prodeje by měl stát rovněž zvažovat posílení role v infrastruktuře a klíčových odvětvích a k zabezpečení veřejných funkcí vyhodnotit příležitosti nákupu majetkových účastí nebo zakládání nových společností,“ píše ministerstvo v podkladech na vládu.

V jakých firmách má stát podíl?

Stát má vstupovat do byznysu jen ve dvou případech. Když trh v něčem selhává, nebo když jde o natolik strategickou věc, že to má dělat stát, typicky třeba spravovat přenosovou elektrickou soustavu.

Resort financí navrhuje, aby horní hranicí majetkového podílu, pod níž by se ministerstva měla podniků zbavovat, bylo 10 procent. Protože to je tak málo, že stát v dané firmě nic neovlivní.

Jen co materiál ministerstva financí projde vládou, a to by mělo být v pondělí, ustaví se skupina se zástupci všech resortů, v rámci níž se mají domluvit, kde dává smysl, že stát podniká, a kde ne.

Strategie ministerstva financí vychází z doporučení OECD, že když některé majetkové účasti či zbytkové podíly nemají pro republiku žádný strategický význam, jednoduše je nemá mít. Stát může částečně něco vydělat na odprodeji, případně pronájmu, částečně se vyplatí, když se udělá pořádek ve vyhaslých portfoliích, aby mohl stát napřít síly užitečněji a ve shodě s trendy.

V Thermalu začala rekonstrukce za 580 milionů. Hotel bude od ledna mimo provoz

To se někdy už děje, ale spíš nahodile. Třeba když ministerstvo vnitra založilo agenturu NAKIT, aby pečovala o informační a komunikační záležitosti státu. Vzhledem ke kyberhrozbám a čím dál větší důležitosti internetu je to smysluplnější než třeba vlastnění hotelu Thermal či pivovaru. Ale raději pro uklidněnou – strategie není předzvěstí privatizace národního podniku Budějovický Budvar, jakkoli to není obor, kde by si trh sám nevystačil nebo který by představoval strategické odvětví ve veřejném zájmu. Ministerstvo zemědělství to dalo jasně na srozuměnou v podkladech pro vládu.

„Podnik je zdrojem finančních prostředků pro státní rozpočet a má vizi posílit své působení v roli ‚národního pivovaru‘. V daném ohledu v roce 2018 zahájil spolupráci s malými pivovary a minipivovary, která je oboustranně výhodná. Budvar tak podporuje malé hráče, aby se prosadili na trhu, pro něj je přidanou hodnotou rozšíření obchodního portfolia,“ uvedlo ministerstvo.

S prodejem Jihomoravských pivovarů, kde resortu patří sto procent akcií, se ale počítá. Ještě není rozhodnuto, kdy přesně a jak, ale počítá se, že do rozpočtu prodej přinese minimálně 37 milionů. Ministerstvo financí nebude ostatní resorty nutit k tomu, co mají prodat a co koupit, ale hodlá střežit, že budou jasná pravidla.

„Je jedním z úkolů v materiálu, aby si jednotlivá ministerstva situaci zanalyzovala a stanovila si účelnost existence společností či podniků, jejich (ne)zbytnost a možnosti dalšího nakládání se zbytnými podíly,“ sdělil LN Zdeněk Vojtěch z tiskového oddělení ministerstva financí.

Resty z historie

Stěžejním minimálně v první fázi bude, aby stát provedl něco účelného se zbytkovými podíly. Jsou to často jen promile procent, jediná tisícikorunová akcie, o níž ministerstvo financí říká, že by „měla být obratem prodána alespoň v těch případech, kdy je to možné“. Často jde o pozůstatky komunistického režimu a následné privatizace i restitučních sporů. Spousty minipodílů se už ministerstva zbavit snaží, ale vleče se to. Buď právě na soudních sporech, nebo třeba proto, že nabídky kupců nepokryjí ani režii.

„Některé akcie z portfolia ministerstva financí jsou opakovaně nabízeny k prodeji a kupující je nalezen až po několika letech s tím, že náklady na prodej výrazně převyšují dosaženou kupní cenu. A to i v případě, že veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku na prodej takových akcií jsou s ohledem na minimalizaci nákladů realizovány souběžně s prodejem jiného majetku,“ ilustruje situaci předkládající resort.

Pro firmy ve veřejném vlastnictví není ziskovost a příval dividend hlavní mantrou, zvláště když vyplňují díru, o niž se trh nepostaral, ale ministerstvo financí v tomto ohledu nabádá, že co není funkce primární, nemá se rozhodně vylučovat jako jedna z těch vedlejších.

Zničit funkční firmu

Za některými podniky v likvidaci leží velké příběhy, třeba u Moravskoslezských dřevařských závodů Šumperk, kde resort financí drží osmnáct procent. Bývala to slavná pila, ale předlistopadoví znárodňovači a polistopadoví privatizátoři, již pracovali v oficiálním pološeru, funkční firmu v podstatě zničili. Trvalo desítky let, než se potomci původních majitelů domohli svých práv, poslední kapitolou bude, že ministerstvo letos dokončí výstup z vyprázdněné akciovky, přičemž z toho získá nula korun.

Stejně tak v likvidaci, ale tentokrát bez data, kdy může být hotovo, je vydavatelství Editio Praga, jehož čtyři procenta náleží ministerstvu kultury. Editio Praga vzniklo porevoluční privatizací části Supraphonu. Od roku 2000 nefunguje, ale zakončit jeho existenci i formálně se pořád nepodařilo.

U jiných firem či podniků se naopak nevznášejí pochyby, že jsou pro stát nepostradatelné – to je třeba většinový podíl v energetické skupině ČEZ, kompletní vlastnictví správce přenosové soustavy ČEPS, všechny podniky Povodí, Řízení letového provozu nebo Lesy ČR.

Ale zrovna třeba na příkladu ČEZ a dostavbě jaderného zdroje se otevírá další svízelný okruh, s nímž se aktéři meziresortní pracovní skupiny musejí vypořádat. V připomínkovém řízení na to upozornilo ministerstvo průmyslu: „Problém, který je nutno definovat a řešit, je jednání státních zaměstnanců v orgánech společností, kdy není zřejmé, zda mají dle příslušné legislativy hájit zájem státu, či jen zájem společnosti.“

Příběh atomové dostavby ilustruje, v čem může nastávat dilema: pro stát je jasná priorita mít další stabilní zdroj energie, když se uhlí bude odstavovat. Pro management podniku je to ošemetná věc, i s ohledem na menšinové akcionáře, protože investice do jaderné elektrárny je nejistá, nákladná, v zásadě nemoderní a její návratnost pochybná.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!