Lidovky.cz: Absolvovala jste Fakultu multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, jak jste se dostala ke šperkům?
Určitě to nebylo cílené. Studovala jsem několik roků produktový design a přitom absolvovala pár workshopů o základech šperku, ale to jsem dělala ve volném čase, spíše pro zábavu. Přiznám se, že mě nikdy nezaujaly klasické techniky tohoto řemesla, ale spíše experimentování. Hledání cest a přemýšlení o šperku, respektive o tom, co šperk ještě je. Bavilo mě hledat limity a přesahy. A logicky v tom pokračovat. Za šperkařku se nepovažuji. Vidím sebe samu jako designérku, kterou baví dělat věci jinak a hlavně prolínat mezi sebou různé obory. To, že jsem se začala věnovat šperku naplno, odstartoval jeden moment. Měla jsem za sebou náročnější pracovní období a zjistila jsem, že už chci žít a plnit si sny, ne vize někoho jiného. Ale pamatuji si také, že to byl naprosto spontánní okamžik. Hledala jsem a nikde jsem nenašla něco, co by mě zaujalo. Tak jsem se rozhodla, že si vyrobím šperk vlastní.
Veronika Zelezniková
Lidovky.cz: Vaše šperky, mohu-li to tak říct, působí surově. Když navrhujete novou kolekci, na co myslíte, aby se líbily vám, nebo aby se dobře nosily?
Mám-li být upřímná, v mých špecích opravdu není žádný kalkul, nesleduji módní trendy, nedělám si marketingové rešerše, co je nebo bude in. Dokonce jsem jako motto pro svou značku zvolila: “Nevyrábím šperk pro každého”. Pro mě je tvoření chvilkou absolutní svobody. Snažím se hledat nové materiály, kombinace, způsoby nošení a podobně. Při své práci doslova komponuji, hraji si s různými detaily. Jediné, po čem toužím, je, aby každá nositelka měla pocit jedinečnosti, takže vždy vyrobím jen jeden kus. Pro mě představuje šperk jakýsi fragment, se kterým se musíte ztotožnit a hlavně vám musí přinášet potěšení ho nosit. Vždy se snažím ke každému klientovi přistupovat individuálně a dodat mu odvahu vylézt ze své komfortní zóny a zkusit něco nového. Dávám do každého kousku kus sebe, ale jestli je to to pravé, to musí každý posoudit sám. Při každé kolekci se snažím naučit něco nového a vždy je to pro mě výzva. Jedině, když objevuji nové postupy, mám pocit, že dělám něco smysluplného.
  |
Lidovky.cz: Díváte se na ulici po ženách, co nosí za šperky?
Ráda se na lidi dívám a to ne proto, že bych hodnotila jejich oblečení či šperky. Každý jsme originál a díky tomu zdroj inspirace. Je pravda, že si všimnu, když má na sobě muž či žena něco netypického. To mě vždy osloví. Dokonce máme s kamarádkami, které se také věnují tvorbě šperku, profesionální deformaci. Mnohokrát potkám někoho, na kom bych si své šperky dokázala představit a mám chuť ho oslovit.
Lidovky.cz: Pracujete s polodrahokamy. Který máte nejraději a proč?
Začínala jsem prací s přírodními minerály. Vždy jsem měla ke geologii vztah, ale nikdy jsem si nemyslela, že bych jich potřebovala k práci. Experimentovala jsem s pryskyřicí, chirurgickou ocelí, vytvářela jsem různé kombinace. Ale postupem času jsem měla pocit, že potřebuji změnu a opět nějakou novou techniku. Tak jsem se dostala k vytváření vlastních syntetických křišťálů z bismutu. Věnovala jsem se experimentům celý rok a když začaly vznikat kusy, které se mi zdály zajímavé, sebrala jsem odvahu vytvořit celou novou kolekci a prezentovat ji na Designbloku.
Lidovky.cz: Nenapadlo vás pracovat třeba s českým granátem? Dá se ještě dnes sehnat?
V určité fázi tvorby jsem hledala jiné materiály než další přírodní minerály, trošku netradiční. Granát patří mezi krásné polodrahokamy, ale práce s ním mě zatím nelákala.
Lidovky.cz: A nosíte vy sama ty, které navrhnete?
Mám různá období. Když vzniká nová kolekce, většinou nenosím nic, snažím se vnímat jednotlivé procesy tvorby. Když jsem s výsledkem spokojená, zajímá mě reakce okolí. Takže své šperky nosím často a pravidelně. Vlastním taktéž pár kusů od kolegů šperkařů, které mi také zpestří den, když je mám na sobě.
Lidovky.cz: Jak moc vás překvapilo ocenění loni na Designbloku?
Pro mě byl loňský Designblok jakousi metou. Chodila jsem se na práce designérů dívat deset let, jednotlivé značky a tvůrce jsem velmi obdivovala. Tento rok jsme instalaci navrhli společně s přítelem, který se taktéž věnuje produktovému designu. Věnovali jsme tomu maximum času a energie a věřím, že to bylo znát a vidět. Navrhla jsem kolekci šperků, ale vytvořili jsme takovou malou galerii, ve které jsme navrhli a vyrobili výstavný systém, stoličky a zrcadlo. Tím, že se věnuji i produktovému designu, tak to po mě bylo samozřejmostí. Chtěli jsme, aby návštěvníci vnímali, že jim chceme ukázat jak design šperku, tak nábytku, jak jej vnímáme my. A také to, že tyto obory mají přesah a záleží nejen na tom, co prezentujete, ale také jak to děláte. Samotná nominace byla milým překvapením a zadostiučiněním. Následná výhra, nebudu lhát, mě překvapila a dojala zároveň.
Lidovky.cz: Jak jste zmínila, věnujete se také produktovému designu a vaše lampa Laso je velmi úspěšná. Co ráda navrhujete?
Vždy jsem inklinovala k navrhování interiérového nábytku. Už když jsem studovala na vysoké škole a objevila se možnost pracovat pro firmu mmcité a následné egoé, kde jsem měla možnost podílet se na některých produktech, hlavně na těch do exteriéru. Pak se naše cesty rozešli, ale my jsme si zařizovali s přítelem společný podnájem. To nás motivovalo si začít navrhovat vlastní nábytek a pak přišla myšlenka, že by nás to bavilo dělat i profesně naplno, živit se tím. Bojovali jsme s menším prostorem jako většina našich vrstevníků. Logicky jsme ze začátku dělali věci, které jsou multifunkční a dokážou vyřešit problém s nedostatkem místa. Tak vznikla myšlenka založit si designové studio plody.work, kde navrhujeme neobyčejné kousky nábytku, jsou to plody naší práce. Podařilo se nám spojit se skvělými lidmi a doufám, že společně vytvoříme krásné, ale hlavně užitečné produkty. Momentálně tedy nejraději navrhujeme společné kolekce a můžu prozradit, že znova chystáme pro tento rok na Designblok něco netradičního.
Lidovky.cz: S jakými materiály nejraději pracujete?
Co se týká šperku, tak je pro mě číslem jedna bismut a pryskyřice. Zajímám se ale i o různé způsoby recyklování materiálů a jejich implementování do současného šperku. Sama jsem zvědavá, kam toto řešení nakonec posunu. Při navrhování nábytku se také zaměřuji na dřevo, konkrétně na ručně mořenou překližku v kombinaci s nerezavým materiálem. Mým oblíbeným materiálem je také sklo, vždy jsem k němu měla blízko. V současné době se nacházím v situaci, kdy bych se měla zdokonalit v jedné věci pořádně. Samozřejmě uvidíme, co přinese budoucnost, nebráním se ničemu. Pracovat s materiálem, který neznám, je vždy výzva.
Lidovky.cz: Co ráda děláte, když zrovna netvoříte?
Přiznám se, že jsme s přítelem trochu workoholici. Je to asi tím, že to, co teď spolu vytváříme nás baví a naplňuje. V takovém případě je pak těžké se stopnout a přestat uvažovat o práci, když tu činnost za práci nepovažujete. Aby toho nebylo málo, tak jsme na začátku s našimi přáteli otevřeli ateliér, showroom. Představujeme platformu pro prezentování naší, ale i jiné lokální práce s názvem pro.story. Naší snahou je vybudovat ve Zlíně město, kde se šikovným lidem dá prostor a k tomu obohatí nejen nás, ale i veřejnost. Takže momentálně se chystáme na oficiální otevření a přípravy jsou v plném proudu. Vím, že to bude znít jako klišé, ale velmi ráda mám přírodu. Mezi moje oblíbené aktivity patří plavání, cestování, chození na výstavy. Miluji dlouhé procházky a rozhovory s rodinou či kamarády při dobré kávě nebo jídle. Trávit čas s pro mě důležitými lidmi je to nejkrásnější.
Lidovky.cz: Proč jste svou značku pojmenovala Želé jewellery?
Název vznikl z mého příjmení Zelezníková. Celý život bojuji s tím, že mi změkčují ve jméně první písmeno. Můj přítel měl období, kdy mi neustále vymýšlel nové přezdívky. Jednou z nich bylo želé. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bych tak mohla pojmenovat svou značku. K tomu se přidal fakt, že když pracujete s pryskyřicí, tak po vychladnutí připomíná želé. Tak mi to přišlo sympatické a vlastně to charakterizovalo mě i mou tvorbu.
Lidovky.cz: Jakou nejzajímavější knihu jste v poslední době četla?
V poslední době jsem četla, nebo listovala hlavně odbornou literaturou z oblasti designu, vybudování vlastního byznysu či značky. Doporučuji nakladatelství Gestalten, vlastním od nich několik knih a každá je svým způsobem pokladem. Naposledy jsem četla The Monocle Guide to Good Business. Je to takový průvodce tím, jak si plnit sny, nebát se a být tvořivý. Z české vydavatelské tvorby mě v poslední době nejvíce výtvarně zaujala kniha Hotel Praha od Bigg Boss.
