24.4.2024 | Svátek má Jiří


EVROPA: Evropská mediální cena fandí hidžábu

17.2.2020

„Frontal 21“ je název významného magazínu německé veřejnoprávní televize ZDF (Zweites Deutsches Fernsehen). Jde o tzv. „politický magazín“, který pracuje pod heslem „kriticky, investigativně a neohroženě“.

Autorkami reportáže o nebezpečném obchodu s krásou, především o morálních a právních aspektech zkrášlovacích zákroků na stále mladších pacientkách, jsou Nemi El-Hassan a Kyo Mali Jung. První z reportérek tématem na obrazovce provází. Po celou dobu budí pozornost víc sama než celé téma, protože je zahalena do hidžábu od hlavy až k patě. Vidět je pouze obličej a ruce od zápěstí ke konečkům prstů. Německem se rozezněla pobouřená a kritická diskuze, jak je něco takového možné a jestli je normální, aby německá redaktorka byla záměrně zahalená. Sama televize reagovala v tom smyslu, že jako veřejnoprávní médium vytváří prostor všem.

Jak moc dokáže být toto médium rafinované a v duchu svého hesla i neohrožené, dokazuje reportáž, ve které se stejně zahalená redaktorka vydává s kamerou a mikrofonem do jámy lvové: na setkání šesti tisíc radikálů a neonacistů z celé Evropy do Durynska, aby přišla na kloub důvodům nárůstu pravicového radikalismu v Německu.

Pikantní je rozhovor s pořadatelem akce, bývalým kandidátem strany NPD Tommym Frenckem. Tento muž tvrdí, že jména Adolf a Eva, nebo číslovky 88 na výrobcích, které prodává v online shopu, nejsou žádná provokace, ale čistá náhoda. Paní Nemi El-Hassan své zahalení jako provokaci rovněž nevnímá. Naopak se ptá, zda podle něho dostatečně vypadá jako Němka. Muž obklopený nacistickými symboly je zahnán do kouta, to je třeba uznat. Překvapeně zamrká, co taky jiného. Hledá slova, až je najde a s pokrčením ramen na otázku odpoví: „Upřímně řečeno, moc ne.“ Divák se chtě nechtě přistihne, že má podobný pocit. To je ovšem voda na redaktorčin mlýn. Tlačí svého respondenta ke zdi dál otázkami, jak to a proč ne. Rozhovor se stočí na její původ a na téma, kdo je vlastně Němka a jak vypadá. Redaktorka argumentuje, že rodiče pocházejí z Libanonu, má německé občanství a časy se změnily. Muž reaguje, že se změnily, ale mohou se změnit zase.

Ano, toho se právě všichni bojíme, říká si mnohý zaskočený divák. Mezitím už pomalu zapomene na hlavní téma reportáže a sjezd neonacistů, protože je vtažen do pochybností, proč má být Němka (rodilá kdekoliv, ale podle státní příslušnosti Němka) zahalená. A proč má být zahalená dokonce redaktorka na obrazovce v evropské veřejnoprávní televizi. Není přece profesionální, aby autorka strhávala pozornost od tématu reportáže na sebe. Není profesionální, aby museli všichni vědět, jakého je který redaktor vyznání. Ateisté, křesťané, židé, zkrátka nikdo nemá možnost propagovat svou víru takovým způsobem. Jde o toleranci, ale koho ke komu a čemu? Diváka k redaktorce, nebo redaktorky k divákovi a zemi, kde se rozhodla žít?

Zatímco právě diváci nešetří rozhořčením nad neskrývanou rezignací na evropské hodnoty - pokud se shodneme na tom, že mezi ně zahalené ženy nepatří -, zmíněná reportáž získává naopak mediální cenu Civis. Jde o Evropskou mediální cenu pro integraci, za kterou stojí kromě řady médií (ARD, WDR, ORF, ARTE, DEUTSCHE WELLE, 3SAT...) také Evropský parlament a nadace pro migraci a integraci.

Mezi její hesla patří: „Za demokratickou, integrovanou a kulturně pestrou společnost“, „Za ofenzivní humanismus a nové společenské MY!“ (s vykřičníkem), „Za osvícení a proti národnímu myšlení“.

Redaktorka Nemi El-Hassan v další z reportáži (o sílícím antisemitismu) hidžáb nemá. O co je hned půvabnější, napadne nejednoho diváka. Možná šlo o krátkodobou reakci na odpor mezi diváky. V nejnovější reportáži z letošního ledna o tom, „komu patří na světě voda“, se vydává z Německa do Španělska a Jordánska. Zahalená chodí opět všude a stále.

Zahalování žen má v islámu své důvody. Bohužel se rozhodně nejedná o módu, kterou mají muslimky zkrátka moc rády. Právě důvody, proč se musí muslimské ženy v islámských zemích zahalovat, jsou naprosto neslučitelné s vnímáním ženy v demokratických zemích. V Evropě jsou ženy rovnoprávné. Nepředpokládá se, že se muži neudrží, pokud nebude žena zahalená. Dokonce že mají právo se neudržet, ženou pohrdat, trestat ji nebo znásilnit, když nechodí „pod závojem“. Větším nebo menším, ale pod závojem. Proto je pohled na zahalenou ženu pro mnohé Evropany a Evropanky nepřijatelný. Je totiž neslučitelný s evropskými hodnotami.

Právě podobné signály pomáhají šířit obavy o zachování měřítek, které dělají Evropu Evropou. Pokud se v její televizi objeví německá redaktorka v hidžábu, proč by se nemohla objevit v černé burce, ze které by jí koukaly jen zamřížované oči? Sice by nikdo neviděl, co říká, ale co na tom, slyšet by byla. Každopádně nejde o míru zahalení, jestli více nebo méně. Jde o princip. Vyšší princip.

*****************************

Odkazy na reportáže:
Unter die Haut gespritzt
Neue Rechte Welle
Wem gehört das Wasser?

Reakce:
„Frontal 21“: Bewusste ZDF-Provokation? Reporterin erzürnt mit Kopftuch Zuschauer

Evropská mediální cena CIVIS:
Die CIVIS Medienstiftung

Monika Hašková