Zachraňování světa a migrantů

V těchto dnech se rozvířila diskuse po zprávě, že jistý domov ve Stockholmu pro více než 100 seniorů bude vyprázdněn, aby bylo místo pro migranty. Zatím není známo, kam se švédští senioři podějí. Snad vždy jsou hybnou silou kopání do spoluobčanů sociální demokraté, a často si bič socialismu na sebe upletli senioři sami, když pro socanskou nomenklaturu desítky let hlasovali.

Dalším oficiálním zachráncem světa je Gréta, která ovšem nespasí svět ani nezabrání domnělé klimatické katastrofě. Stejně jako evropská bezjaderná zóna Olofa Palmeho v Evropě a podobné spasitelské ideje. Švédsko staví stále nové Potěmkinovy kulisy, vystavený obrázek vlastní země je vždy důležitější než občané a odpovědnost za skutečnost, ve které žijeme.

Pravdou zůstává, že Švédové mají obzvláštní dar šířit své méně či více fanatické ideologie po světě, viz Gréta a jí propagovaný klimatický fanatismus, nebo cesta k blahobytné a spravedlivé společnosti skrze socialismus. Proč se jejich úchylné nápady tak často ve světě ujímají, mi zůstává záhadou. Skutečnost už mohla dávno přesvědčit svět o staré pravdě, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Stejné pořekadlo je kupodivu dobře známé i ve Švédsku. Přesto se zde rodí neúměrně mnoho spasitelů světa a voliči si je znovu a znovu volí na vedoucí místa ve státní, krajské i městské správě.

Významní kritici současného stavu

Bývalý šéf ocelářského koncernu Sandvik P.O. Eriksson v rozmluvě na alternativních mediích potvrdil myšlenku, že klimatické hnutí se stalo náboženstvím. Snad se tu objevuje stará pravda, že člověk potřebuje nějakou víru. Klimatické náboženství je silně dogmatické, takže jeho stoupenci potlačují veškerou otevřenou diskusi, i vědci z oblasti klimatologie jsou vyloučeni, není jim dovoleno o tématu svobodně hovořit.

Fakt, že 80 % národa po desetiletí migrantské katastrofy volí stále stejné partaje a politiky a nereaguje na prudce se zhoršující společenskou situaci, naznačuje silně zablokované hlavy a myšlení. Jinými slovy jde zřejmě o úspěšné levicové vymývání mozků a nekritickou víru ve schopnosti státu splnit své sliby.

Výhybku na kolej k růžové socialistické budoucnosti sice nastavili socanští darebáci typu Olofa Palmeho, dnes však se k nim (především k sociálním demokratům) přidaly i dřívější měšťanské strany, takže dokonce zmizel rozdíl mezi levicí a bývalou konzervativní stranou Moderata (Umírněných, M) a rozpadla se i celá opoziční Aliance.

Křiklavým příkladem je bývalý premiér Reinfeldt (M), který vyzval národ k otvírání srdcí, nastartoval neomezené přijímání muslimských migrantů a i nyní pokračuje v podpoře globalismu proti národním zájmům země. Na nedávném sjezdu Moderata byl Reinfeldt pozván jako řečník, což by neznalého poměrů mohlo překvapit.

Leif Östling, bývalý šéf koncernu Scania, se nechal vyzpovídat v alternativní SwebbTV a vyjádřil svou kritiku švédské bezbřehé migrační politiky. Vzniklo velké pozdvižení a nyní je pronásledován a odstraňován ze společenských funkcí.

Östling zřejmě nepochopil, že svoboda projevu, názoru a tisku není povolená k praktickému použití, nýbrž je jen slavnostní fasádou v zákoníku, dodávající Švédsku zdání demokracie. Teď byl ale poučen.

Co tedy vlastně řekl, že se nad tím švédská levicově liberální nomenklatura tak rozčílila? Hlavně dvě věci:

1. Jednak otevřeně varoval před vývojem v no-go zónách, kde právní stát ztratil kontrolu a kriminální gangy se zbraněmi v rukou mají hlavní slovo, což může vyústit v občanskou válku, pokud nezodpovědná politika posledních desetiletí bude pokračovat.
Nemusí k tomu dojít před nejbližšími volbami, ale je to zcela realistický směr vývoje vzhledem k balkanizaci a rostoucí moci etnických klanů, kultury a importované násilné ideologie islámu.
Stačí se podívat, jak to vypadá v domovských zemích migrantů, abychom pochopili nebezpečí, že jednou budou většinou v zemi. Na příkladu Mexika je vidět, jak velkou moc mohou získat kriminální gangy ve slabém státě.

2. Druhé „nepřijatelné“ tvrzení bylo, že je těžké integrovat Somálce do švédské společnosti. I přesto, že to je dnes dobře doložená skutečnost.
Östling vyprávěl, jak Scania za jeho šéfování zaměstnala v provozu asi stovku Somálců, ale pokus žalostně ztroskotal. Osm z deseti nedokázali pracovat ve skupině nebo dodržovat časy, jak je vyžadováno na švédském pracovišti.
Jeho vyprávění nebyly pouze jeho názory, nýbrž konkrétní zkušenosti z jeho dlouhé a důkladné průmyslové kariéry. Zde byl jasný a křiklavý kontrast k naivním, od skutečnosti odtrženým představám o integraci a multikulturní společnosti dnešních extrémních levičáků.

Budoucnost však vidí Östling ve světlých barvách. Globální vývoj vidí jako demokratický díky tomu, že dnes všichni mají možnost se snadno připojit na zdroje informací a zpráv. Všichni mohou udělat fotografie nebo podat zprávu. Moc ztratila informační monopol, přes všechnu snahu si ho podržet.

Říká: „Vývoj jde nezadržitelně od socialistického modelu s jeho plánovaným ekonomickým myšlením k tržnímu hospodářství.“ Jako příklad dává volby 2019 ve Velké Británii, kde voliči jasně ukázali odpor k levičáckému programu labouristů pod vedením Jeremyho Corbyna. A platí to i pro země jako Čína a Rusko. Obyvatelstvo nesouhlasí s tím, aby ideologie řídila jeho ekonomickou úroveň.

Pokračování příště.