Její úřad předkládá na pondělní jednání vlády Strategii vlastnické politiky České republiky, materiál, od kterého se revize firem odvine. Co je zbytečné, mělo by se podle ministryně prodat.
LN: Je stát dobrý podnikatel?
Pokud budu mluvit za ministerstvo financí, rozhodně ano. Spadají pod nás čtyři velké strategické společnosti; ČEZ, ČEPRO, MERO a Letiště Praha. Ve všech dosahuje kvalitní, zkušený management velmi dobrých hospodářských výsledků, díky kterým investují do svého rozvoje a zároveň odvádějí státu miliardy korun ročně na dividendách ze zisku. Jako akcionář jsme úspěšně realizovali fúzi Českého Aeroholdingu a Letiště Praha, integrovali jsme roztříštěné akciové podíly státu v České exportní bance (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP) a konečně se nám podařilo prodat pro stát zbytečnou papírnu Vipap ve Slovinsku.
LN: Strategie stojí na principu, že stát má podnikat pouze tam, kde nefunguje trh nebo kde má jasný strategický zájem. Nakolik to v současnosti platí
Přílohou předkládané strategie je přehled všech společností s majetkovou účastí státu a státních podniků. Ten dosud v jednotné podobě sestaven nebyl a teprve díky němu budeme moci na tuhle otázku odpovědět. Pak budeme mít základ pro jednotnou, koncepční vlastnickou politiku, definující, co a v jakých oblastech by měl stát vlastnit a za jakým účelem. Následně budeme pracovat na kvalitnějším a efektivnějším řízení těchto společností podle principů definovaných naší strategií, které vychází z doporučení Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Stát má vystupovat jako náročný a aktivní vlastník, formulovat jasná strategická zadání, dbát na profesionalitu a odbornost manažerů a vyhodnocovat, jak zadání vlastníka plní a jakých dosahují výsledků.
Zbytečné státní firmy by měla vláda prodat. Za některými podniky leží velké příběhy |
LN: Které oblasti jsou pro stát strategické, ve kterých už třeba podniká, ale hodilo by se, aby v tomto ohledu posílil či diverzifikoval, a kde případně vůbec nepodniká? Dříve se hodně hovořilo třeba o poskytování operátorských služeb, které by mohlo zajišťovat ministerstvo vnitra třeba pro obce nebo školy.
Za strategické považujeme oblasti, kde má státní vlastnictví jasný a obhajitelný veřejný zájem. To se týká především oblasti energetické a surovinové bezpečnosti či vlastnictví kritické infrastruktury. Takovou oblastí může být kupříkladu vodárenství. Dnes zde sice vykonáváme cenovou kontrolu, ale s rostoucím suchem a změnami klimatu význam vodárenství roste a je otázka, kterou už otevřeli kolegové Richard Brabec (ANO, ministr životního prostředí – pozn. red.) a Miroslav Toman (za ČSSD, ministr zemědělství – pozn. red.), jestli ztráta vlivu státu, respektive samospráv v této oblasti byla v minulosti správným krokem.
LN: Co se zbytkovými relikty v různých firmách, které už jsou mnohdy v likvidaci nebo kde má stát tak maličký podíl, že to k ničemu praktickému není? Měl by se z nich vyvázat? A jak složitý proces to je?
Cílem strategie není privatizace žádných významných aktiv státu. Držet podíly v akciových společnostech menší než deset procent ovšem nemá smysl. Těch se zbavme, protože jejich fungování stejně nemůžeme ovlivnit. Dále budeme uvažovat o prodeji podílů, které vyhodnotíme jako pro stát nepotřebné. Ministerstvo financí takhle z minulosti drží například 34 procent akcií výrobce radiátorů Korado, kde osobně nevidím žádný klíčový zájem státu, a bude namístě zvážit prodej tohoto podílu.
LN: Specifické postavení ve společnostech s podílem státu má národní podnik Budějovický Budvar. Výroba piva určitě není oblast trhu, kde by soukromý sektor zaostával, vůči privatizaci však panuje odpor. Jaký smysl má držet si státní pivovar?
Budvar představuje specifický případ. Úlohou státu jistě není samo o sobě vařit pivo. Vlastnictví Budvaru však znamená pro stát mnohem víc – ochraňujeme a rozvíjíme klasický, tradiční národní podnik, který funguje už od roku 1895. Myslím, že představuje významnou hodnotu pro většinu Čechů a zejména Jihočechů, je to takové naše rodinné stříbro. S jeho privatizací proto nepočítáme, byla by chybou i vzhledem k jeho prosperitě a úspěchu v zahraničí. Jen za rok 2018 zde uvařili 1,602 milionu hektolitrů piva, které si našlo cestu do více než 70 států světa. Dosahujeme tak zároveň zisku i dobrého obrazu Česka ve světě.
LN: Bude součástí strategie třeba i to, aby stát, potažmo ministerstva chytřeji pracovala se státními firmami? Například je upřednostnila přímým zadáváním zakázek tak, aby know- -how zůstávalo státu, aby firma pracovala na tom, k čemu byla vytvořena? Třeba na příkladu CENDIS – teď už ministr dopravy Karel Havlíček uvedl, že supervizi mýtného systému dostane tato státní firma, ale málem to bylo jinak.
Tuhle oblast strategie přímo neupravuje, což však státu nijak nebrání, aby své firmy plně využíval. Zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje in house zadávání a na ministerstvu financí jsme to několikrát využili právě pro IT služby dodávané naším špičkovým státním podnikem Státní pokladna Centrum sdílených služeb.
Státní dluh loni stoupl na 1,64 bilionu korun, v poměru k HDP ale klesá už šestým rokem v řadě |
LN: Nakolik je u státní společnosti důležité, aby byla zisková? Jaké další zájmy mohou nebo mají tento faktor převážit?
Zisk je primárním cílem společností v držení soukromých vlastníků. U státu je tomu jinak, neboť jeho provoz je primárně financován z daní, ne ze zisků jím vlastněných firem. Cílem státních společností je v první řadě kvalitní správa a rozvoj strategických aktiv v klíčových oblastech typu doprava, energetika či zdravotnictví. To však v žádném případě neznamená, že by nám bylo jedno, jak státní společnosti hospodaří, ziskovost patří k důležitým ukazatelům jejich výkonnosti.
Naše strategie počítá s fungující a vyváženou politikou odměňování manažerů státních firem, kteří budou účinně motivováni k tomu, aby svěřené společnosti vedli k dlouhodobě udržitelné prosperitě a naplňování strategických cílů. Výkonnost společností budeme dlouhodobě monitorovat, vyhodnocovat a transparentně o ní informovat veřejnost. Klíčové ukazatele hospodaření budou veřejně dostupné, stejně jako výroční zpráva o hospodaření celého portfolia majetkových účastí.
