Na sklonku minulého roku uběhlo třicet let od sametové revoluce, už tři desetiletí tady máme demokracii. Jak vzpomínáte na ty první týdny, měsíce a třeba i roky po listopadu 89? Co se vám z toho období nejvíc vybaví?
Pro mě byl obrovský šok a překvapení, že k tomu vůbec došlo. Já jsem to považoval za vyloučenou věc. Myslel jsem, že v tom komunistickém koncentráku umřeme. Když jsme byli se Schelingerem na Rudém náměstí, tak jsme tam stáli úplně zkoprnělí. To náměstí je velmi depresivní už samo o sobě. Jak je velké, teď bylo prázdné, my jsme tam byli v zimě. A já jsem říkal – Jirko, my v tomhle umřeme, v tomhle systému. Ani svit naděje nebyl, že by se něco mohlo změnit. Pak to přišlo.
Moje děti samozřejmě byly na té Národní třídě, jak se tam do nich policajti pustili. Takže dostali samozřejmě vynadáno. Naštěstí je nějaká paní schovala. Když jsem pochopil, že se ten systém hroutí, tak jsem začal mít velikou radost. Byl jsem z toho dojatý a samozřejmě jsem ztratil jakoukoliv soudnost. Neměl jsem tenkrát žádnou politickou zkušenost. A všechny kandidáty Národní fronty Občanského fóra jsem bral jako světce. Taky jsem je nadšeně volil. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že každý druhý je zmetek, že do politického hnutí zmetci přijdou a nacpou se mezi ty kvalitní lidi. Vetřou se tam, infiltrují to. No ale vyhráli volby a já jsem byl šťastný.
Fotogalerie: - Kosovo je Srbsko
Najednou, po dlouhých letech tady byla svoboda, pro mnohé neomezené možnosti… Jak jste to vnímal ve své profesi? Co všechno se pro vás změnilo?
Změnilo se moc. Přišel nový systém, který vlastně dával obrovskou vůli machinovat s lidmi, měnit, ničit, vyhazovat. Třeba televize se mnou zrušila jakoukoliv spolupráci. Přinesl jsem pokračování seriálu Pra Pra Pra. Řekli, že o to nikdo nemá zájem. Vyloženě se mi smáli do očí. Řekli, že takovouhle zábavu už ne. Tohle, jak si to já představuji, už nebude. A vlastně zrušili zábavu. Zrušili programy, které u nás měly tradici. Kabaret, Pásmo s písničkami a se scénkami. A prakticky ten šéf televizní zábavy zlikvidoval celou generaci komiků. To znamená Wimmera, Náhlovského, Mladého, Faltuse… Úplně nás přestali brát.
Na jediného si netroufli, to byl Karel Šíp. Takže, pokud jsem se v televizi objevil, tak jedině, když mě pozval Karel. Já myslím, že oni nás nenávidí za to, co jsme dělali. Nenávidí ten náš způsob humoru. Jsou to prostě neskuteční lotři. A já si tedy říkám – jaký je rozdíl mezi soudružkou Balášovou a šéfem zábavy v České televizi, když mě na 25 let odstřihli úplně od mé televizní práce? Nebýt Soukupa, tak jsem to už nemohl vůbec ani zkusit. Přál bych si, aby na ně opravdu dolehl trest. Já myslím, že život je potrestá, ty šmejdy všechny.
Šli byste se zbraní v ruce bojovat za naši zemi?Anketa
Mimochodem, je to rok, co mi zavolala jedna strašně slavná herecká osobnost. A řekla mi – „Ringo, ať mě pánbůh netrestá, někdy vzpomínám na bolševiky. Je to hrozný.“ Ale já jsem přesně pochopil, co myslela.
Máte pocit, že tu situaci na poli zábavy pro české umělce po revoluci zavinila i ta velká konkurence, která tady po otevření hranic byla? Přece jen, byl velký hlad po zpěvácích, hercích ze západu…
Konkurence nevadila. Češi jsou takoví, že svoje miláčky si podrží. Podrží si lásku ke svým písničkám. Když přijeli třeba Rolling Stones, Deep Purple a další, tak rádi šli, ale přesto si doma pustili Gotta, Martinovou, Vondráčkovou, Schelingera. Myslím, že tohle v žádném případě konkurence nebyla. Jen jsem velmi litoval, že jsem to nemohl zažít dřív. Protože jsme se od nich mohli učit. My jsme čerpali ze západního rozhlasu, z televizí u hranic… Ale jinak jsme toho o nich moc nevěděli, to, co bychom profesně potřebovali. Takže nikdo z Čechů neutrpěl konkurencí. V žádném případě.
Změna režimu v roce 89 o pár let později přinesla i rozdělení Československa. S odstupem doby, bylo to dobré rozhodnutí? A jak jste se k tomu stavěl tehdy?
Já jsem nesouhlasil s Havlem. Jakmile řekl, že občan jako Čechoslovák neexistuje, tak jsem viděl, že kecá. Protože já jsem se jako Čechoslovák cítil. Stejně jako třeba režisér Trančík, nebo spousta výtečných Slováků se považovalo za Čechoslováky. Já jsem nerozlišoval, jestli jsem v Čechách nebo na Slovensku. My jsme trávili z dvanácti měsíců tři měsíce na Slovensku a byli jsme tam šťastní. Byl to můj stát, mně ho rozbili. Tak já tedy chápu, že Slováci se cítili trochu odstrčení. Ale myslím, že nebyli tak odstrkovaní, jak si mysleli. Ale ten určitý pocit tady byl. Čili to rozdělení jim určitě přineslo velké zadostiučinění. Rozumím tomu a chápu to. A tady ti naši lháři, jak říkali – „penězovod se přeruší, to všechno bude pak naše“. Já jsem si pak říkal – sakra, kde jsou ty peníze z toho penězovodu?! Když ho zrušili na to Slovensko. Ale protože se v té době Klause a ODS neskutečně kradlo, tak by ani ten penězovod nestačil, aby uspokojil všechny ty lotry.
Fotogalerie: - Pochod Milionu chvilek
Když se tedy podíváme do takzvaných divokých devadesátek, máte pocit, že jsme to tehdy vzali, lidově řečeno, za správný konec? Povedla se ekonomická transformace? Zvládli jsme dobře privatizaci? A co například známá „kuponovka“?
Kuponovka byla lotrovina největšího zrna. Já jsem si koupil akcie jedné firmy v Jilemnici, ministr Ježek mě dokonce pochválil a řekl: „To jste dobře udělal, pane Čech.“ Byl jsem pyšný, že je mám. Najednou mi nabídli, že je odkoupí. Řekl jsem, že je nechci prodávat, že jsem rád, že je mám. A oni udělali navýšení něčeho, vysvětloval mi to můj kamarád, doktor, nepochopil jsem to, a moje akcie ztratily úplně cenu. Mohl jsem si s nimi vytřít zadek. Tak to jsem pochopil, co je kuponovka. To mi došlo definitivně.
Je v Polsku a Maďarsku ohrožena demokracie?Anketa
Samozřejmě další podvod byl s českými podniky. To bylo: „Naše závody nikdo to nechce, zbavme se toho, soudruzi, ať to koupí podnikatelé, kteří budou investovat.“ No, koupili to zase lotři a ti to buď rozkradli, nebo ty podniky koupili západní podnikatelé a rozjeli je k dokonalosti. Vždyť my jsme prodali všechno. Místo, abychom si vzali úvěr od světové banky, dali se dohromady a podnikali, tak jsme všechno prodali. Dneska jsou z nás skladníci. Budujeme sklady a zastavujeme ornou půdu halama.
V této souvislosti si připomeňme tehdejší proslov politika Štěpána, který mimo jiné uvedl, cituji: „Budete otroci ve vlastní zemi.“ Co na ta slova s odstupem doby říkáte? A co říci na to, že životní úroveň, platy i za těch třicet let od změny režimu zdaleka nedosahují západu, přestože to někteří politici slibovali už před lety? Kdo za to podle vás může?
Samozřejmě, otroci je silný výraz, ale hodně Čechů jsou služebníci. To je lepší výraz. Prostě v podnicích, které vlastní ti západní podnikatelé, investoři, tam panují kruté podmínky. To je tedy mazec. Když jsem byl poslanec, tak za mnou lidi chodili a vyprávěli mi to. Říkali: „Ringo, my utíkáme na oběd, utíkáme na záchod… Je to hrozné.“ Já věřím tomu, že to hrozné je. Ale takhle se, myslím, pracuje i v Německu. A ty platy? Možná, že nejsme tak pilní jako Němci. Proto také myslím, že ty platy jsou jiné. Ale takhle velký rozdíl, to není správné. Nevím, čím to je. Prostě neplatí a lidi mlčí!
Psali jsme:
Celkově, žije, nebo nežije se lidem v ČR lépe? Co je pravdy na názorech některých, že dříve bylo líp, a co na názorech, že takhle dobře jako nyní, jsme se ještě neměli? Jak byste celkově těch třicet porevolučních let hodnotil?
Můžu s tím jenom souhlasit. Lidem se daří opravdu líp. Stali jsme se naprosto závislí na konjunktuře Západu. Jsme, jak už jsem řekl, země skladů a skladníků. Měl jsem za zlé Kuberovi, že nezabránil islamizaci Teplic. Když jsem se ho v programu u Soukupa na to zeptal, tak se vyhnul odpovědi. A když se tepličtí bránili, tak ti, co budovali tu konklávu (vůbec nevím, jestli je), tak říkali, vždyť to pro vás bude dobrý, vždyť buďte rádi. Můžete tam dělat šoféry, sluhy, komorné. Získáte pracovní příležitosti. Což je krásný výhled.
A když už o tom mluvíme, tak nekvalita zboží je neskutečná. Nic se nezměnilo. Eva Jourová má na starosti EU kvalitu a nic se nestalo, nezměnilo, neprotestuje se, nic. Naváží se do Poláků, do východních zemí, ale nikdo se neobrátí na Francouze, na Němce, proč sem vozí zubní pastu, která je jiná než u nich. Proč je náš Colgate horší než západní? Proč je všechno horší? A nejenom to. Ono je všechno i dražší. Nerozumím tomu, ale lidi mlčí.
Často se mluví o tom, že jsme se s bývalým režimem, konkrétně s komunistickou stranou a se členy StB, nevypořádali dostatečně. Souhlasíte s tím? A jak by takové vypořádání mělo vlastně vypadat?
Já myslím, že to dopadlo dobře. Jsem nepřítel násilí, jakéhokoliv. Myslím, že vždycky se to zvrhne. Vždycky se přidají ti, kteří by ještě víc šikanovali, trestali. Myslím, že určitá čistka tady proběhla. Lidi možná mají představu, že měla být jiná. Ale co mně tedy vadí, a to nechápu, že oni jim nechali ty královské penze. Jak je to možné? Tak bych prostě řekl – už nevládnete, tak teď budete žít jako čeští pracující. Teď se vrátíte mezi dělnickou třídu, která už vlastně skoro neexistuje. Ale zkrátka, ty penze jsou podle mne nemorální.
Také se objevuje názor, že český národ je tak trochu „ode zdi ke zdi“, například s vnímáním Západu a Východu. Vy už jste to také trochu zmínil. Zatímco dříve se odsuzovalo vše na západ od nás, dnes naopak mnozí lidé západní Evropu nebo USA vyzdvihují, a naopak nemohou přijít na jméno všemu, co je od nás na východ. Jak si to vysvětlit?
Já myslím, že tohle se pomalinku mění. Mimo nějakých polských excesů, že sem nějaký jedinec doveze prošlé maso, nebo udělá nějaký podvod… Myslím si, že věci, které vyrábíme my, jsou ekologicky vyhovující a dostatečný. Mně strašně vadí, že jsme ztratili zemědělství, potravinovou soběstačnost. Že jsme si nechali vymlátit prasata, krávy a já nevím, co všechno. Vždyť Unie platila Řekům za každý poražený olivovník peníze, alespoň mi to říkal můj kamarád z Řecka. Protože prostě chtějí prodávat svůj olej. Takže já si myslím, že to je ode zdi ke zdi. Žil jsem v Americe 14 měsíců a Ameriku miluji. Ale myslím, že to byla trošku jiná Amerika, než je teď.
Samozřejmě si vážím Ameriky jako takové, vždyť americký kluci umírali v obou světových válkách, šli bojovat a umírat za Evropu. Za to se jim nemůžeme nikdy odvděčit. Ale zase je to dnes jiný. Nemůžu se vyrovnat s tím, že bombardovali Bělehrad. Já se dodnes nevyrovnal, a to jsem se také rozešel definitivně s Havlem, když to nazval humanitárním bombardováním. Myslel jsem, že si dělá legraci. Tak doufám, že Praha nikdy humanitární bombardování nezažije. Nebo Kosovo! Kosovo, to je vrchol. To je porušení všech mezinárodních dohod, mezinárodního práva. My jsme si jako služebníci hned přidali. Ale Srbové si pro to Kosovo přijdou. Já miluji Srby jako národ. Jsou to neobyčejně stateční lidé. A představte si, že celý život děláte v Německu, dřete, posíláte domů peníze, postavíte si doma barák a vezmou vám ho. A vyženou vás z vaší země. Je zaděláno na velký problém a protože, jak víme všichni, všechno začíná vždycky na Balkáně, tak myslím, že teď budou ohniska dvě. Střední východ a Balkán. Ale způsobili jsme si to sami.
„Tohle se dříve nedělo,“ komentujeme občas některé kriminální případy, které čteme v médiích, vídáme v televizi de facto denně. Máte pocit, že dříve bylo v ulicích opravdu bezpečněji, nebylo tolik vražd a dalších kriminálních případů, nebo mají pravdu ti, kteří tvrdí, že toto všechno bylo i dříve, jen se o tom nesmělo mluvit?
Ne, ne, já myslím, že je to mnohem horší. Já jsem nesouhlasil se zrušením trestu smrti. Protože trest smrti není pomsta, jak tvrdili obhájci jeho zrušení, ale to je odstranění zločince. Prostě shnilé rajče se musí utrhnout. Kdo ho nalepí zpátky na strom, je prostě idiot. Myslím, že jsou malé tresty. Lidovci přišli s nádhernou věcí, která prošla bez zájmu – třikrát a dost. To bylo tak chytrý. Něco takového by fungovalo.
A vadí mi, že každou maličkost teď dávají lidi k Ústavnímu soudu. To ten Ústavní soud strašně znevažuje. To by měla být opravdu vážená instituce, která řeší zásadní ústavní věci. Ale dnes tam běhají se vším. Tam si podávají dveře se stížnostmi. A hlavně, já mám pocit, že ten Ústavní soud, tak jak já to vidím, se snad bere jako něco víc než Parlament! Ale nezlobte se, vrcholný orgán v našem státě je Parlament. Ústavní soud je prostě jenom dozor.
Zajímalo by mě také, co nám podle vás přineslo a co vzalo absolutní otevření hranic? Nejsme i tady tak trošku ode zdi ke zdi, když si vezmeme, že až na mimořádná opatření nejsou na hranicích žádné kontroly? Nebo je to v pořádku a schengenský prostor nám zajišťuje dostatečnou kontrolu a bezpečí?
Je to nádhera. Já to prožívám jako velké vítězství. Takhle by to mělo na světě vypadat. A myslím si, že nejsme tak úplně bez ochrany, že policie velmi dobře pracuje, stejně tak celníci. Každou chvíli vidíme, když jedeme, jak někoho kontrolují, zastavují. Myslím tedy, že kontrolu máme. Ne samozřejmě takovou, jako když byly hranice zavřené.
Je mi líto, že Anglie odešla, a zároveň z toho mám velikou radost. Protože je to i naše vítězství, že Anglie jim dala jasně najevo, co si o této Evropě myslím. No tak budeme žádat o víza, no, nic se nestane. Ale Schengen jako takový, je veliké vítězství.
Pojďme se podívat na naše porevoluční prezidenty. Jak charakterizovat Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Koho z těch tří berete vy osobně jako nejlepší hlavu našeho státu?
Já jsem havlovec nikdy nebyl, až na tu počáteční euforii, kdy jsem byl ochoten v jeho přítomnosti klečet. Z toho jsem velmi rychle vystřízlivěl. V době vlády ODS a Václava Klause jsem byl poslancem, takže vím svoje. Dnes jsem se s Klausem úplně srovnal v názorech a můžu říct, že se pod všechno, co říká, podepíšu. Protože život prošel určitým vývojem, politickým, a kde zakotvil teď, tam stojím i já. A Miloš Zeman je můj přítel, takže ho nemůžu hodnotit docela objektivně. Protože ho dobře znám, hodně o něm vím. Takže, Miloš je prostě Miloš. Zaplať pánbůh, že ho máme!
A v této souvislosti se ještě zeptám, jak se u nás za těch třicet let změnila politika, politická scéna?
My žádnou politiku u nás nevytváříme. Europoslanci stojí u pokladny v Bruselu a mlčí. Máme co dělat, abychom odráželi útoky, abychom se bránili. Proto souhlasím s tím, že Babiš je neústupný, speciálně v otázce migrace. Myslím, že Milion chvilek by ukázal, jak to má správně být. Babiš se možná chová neeticky, já nevím, odsouzený nebyl… Ale každopádně hráz proti migraci to je.
Na závěr by mě zajímalo, jak vidíte vývoj a třeba i vizi pro Českou republiku? Vy sám máte děti, vnoučata, čeká je podle vás radostná budoucnost?
Kdo se zajímá o historii, tak ví, že radostná budoucnost v podstatě neexistuje. A naděje na radostnou budoucnost trvá velice krátce. Kdyby to bylo tak, jak to je, tak bych to bral. Jak to dopadne? Myslím, že podle vývoje nás nic dobrého nečeká. Sami si zaděláváme. Když říkám sami, tak nemyslím Čechy. Myslím EU, Evropu jako takovou. Bezradnou, bezmocnou, bez zahraniční politiky, lítající ode zdi ke zdi. Prostě, nedokážící se ubránit, nemáme vlastní armádu… Je to velmi špatné. Takže z takového prognózy nic dobrého nemůže začít. Ale jak to bude? Jen Bůh to ví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
