Orel: O politickém realismu aneb Když máš „betla“, nehraj „durcha“

Jaroslav Orel

KOMENTÁŘ | Lednové sjezdy tří parlamentních stran přinesly rozdílná poselství. Zatímco U Pirátů a ODS potvrdily jak lídry, tak dosavadní linii, jinak tomu bylo u KDU-ČSL. Ze známých důvodů došlo k volbě nového předsedy Mariana Jurečky a jen skromný náznak z jeho úst, že dosavadní linie potřebuje korekturu vzbudil neklid na politické scéně.

Nešlo přitom o nic nelogického a neočekávatelného. Strana, která pod vedením Pavla Bělobrádka a následně Marka Výborného začala pomalu ale jistě ztrácet voliče, musí reagovat. Jurečka to vystihl a už před sjezdem sdělil, že chce přicházet s vlastními tématy (do čehož se hned po zvolení pustil) a že chce vystoupit z šedého davu opozice. To v některých kruzích způsobilo málem paniku. Například předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová byla rozladěná, že Jurečka příliš nehodlá tahat její stranu z bryndy, a proto ještě zkouší u jiných členů vedení KDU-ČSL, zda by k ní nebyli vstřícnější.

Z mnoha reakcí mě zaujaly především dvě klidné, stejně rozporné jako realistické: Erika Taberyho v Respektu nazvaná „Hledání vítěze voleb“ a rozhovor v Hospodářských novinách s Karlem Schwarzenbergem, který redakce nazvala „Babiš ještě vyhraje“.

Slučování pravice se vzdaluje. V čele KDU-ČSL je Jurečka, stranu chce vyvést z davu opozice

sinfin.digital