Milan Enčev (40) ze seriálu Slunečná: Na jevišti mu rupla achilovka!
31 fotografií
Hraje snad v každém seriálu. Slunečnou ale točí už třetí týden vsedě. Počátkem února mu praskla na jevišti achilovka. Kvůli hraní se nenechal operovat, takže chodí s ortézou. V rozhovoru Milan Enčev (40) prozradil, proč před dvěma měsíci skončil v Thajsku na operačním sále a jak sbírá životní zkušenosti.
Ve Slunečné hrajete podnikatele. Proč myslíte, že se na seriál pokaždé dívá přes milion diváků?
„Dlouhá léta se točíme v kruhu seriálů, které se odehrávají pořád dokola v jednom prostředí. Nyní René Decastelo vytvořil strašně zajímavý scénář. Byl to samozřejmě risk. Budou se lidé chtít dívat, jak někdo dojí kozy? Risk ale vyšel. Je to osvěžení. Jinak totiž, když zapnete televizi, vidíte nebožtíky a policisty, kteří vyšetřují, nebo se lékaři pro změnu někomu hrabou v břiše. Tady se lidé starají o obyčejné věci, které známe ze života.“
Kde žijete vy?
„Na vesnici, takže je mi to blízké. Nechci Slunečnou srovnávat s Chalupáři, ale je to jistý odkaz na seriály, které lidi bavily. Eva Burešová roli Týny Popelkové pojala skvěle, není to holka z venkova, ale já jí to úplně žeru. Veronika Duchková ten seriál dobře obsadila. Nemáte stres, ale příjemný pocit jemného humoru a pohody. To často nebývá, snad jen občas něco vyprodukuje Česká televize.“
Nedávno vám na jevišti Divadla Radka Brzobohatého praskla achilovka a vy jste se kvůli práci nenechal operovat. Copak to nebolí?
„Bylo to dramatické, obrovská rána – všichni mysleli, že veselý technikář vystřelil v zákulisí z pistole. Já se taky lekl, ale okamžitě jsem na rozdíl od ostatních spadl na zadek. Najednou jsem nemohl chodit, noha nějak divně plandala.“
Předpokládám, že jste skončil v sanitce
. „Přijela sanitka. Přiznávám, že mám kolem sto kilo, takže se pánové ze sanitky, když viděli schody do divadla, teda vlastně z divadla, opotili. Měli teda ale stejnou váhu jako já.“
A pak jste šokoval doktora?
„Ano, na pohotovosti jsem odmítl operaci a pan doktor se trochu zhroutil. Prý jsem za deset let první, kdo nechce okamžitý zákrok. Tak jsem mu vysvětlil, že nemůžu nechat kolegy bez práce a prostředků. Nemám v divadle alternace. Principálka Romana Goščíková by musela rušit představení. To jsem nechtěl připustit.“
Jak to tedy léčíte?
„Pan doktor mi dal ortézu. Já totiž hrál ještě ten večer. Bolelo to, ne nadarmo se říká Achillova pata. Ale člověk si zvykne na všechno a doufám, že mi diváci odpustí, že běhám po jevišti jako Robocop! Už jsem za tu dobu tímto způsobem odehrál několikrát Lakomce. Dokonce mi párkrát diváci přišli poděkovat.“
Co všechno byste udělal pro roli, když dokážete tak trpět?
„Už jsem kvůli roli obětoval vlasy, zhubl asi patnáct kilo a nemám problém sto kilo přibrat. Klidně bych se nechal zavřít do blázince a studoval tam nějakou postavu. Myslím, že pro herce je výhoda, když nemá úplně jednoduchý život a prožije nějaká traumata a trápení.“
Co jste prožil vy?
„Pečoval jsem o prarodiče do poslední chvíle. Oblékal jsem je pak i do rakví. Zažil jsem taky představení po rozvodu. Jsou to momenty, kdy chcete řvát bolestí. Pak s odstupem zjistíte, že se vám ty věci vlastně hodí, a herectví je trochu dál. Než máte právo být slavný, musíte něco obětovat a přijmout bolest. Ale samozřejmě to nikomu nenutím.“
Nebojíte se trvalých následků?
„Bojím. Když jsem odmítl tu operaci, pan doktor řekl, že to povolí, protože jsem už za půlkou života. Kdyby mi prý bylo dvacet, že by určitě nesouhlasil. Neznělo to vůbec povzbudivě. Snad to ale klapne a kulhat nebudu.“
Vy těch zdravotních patálií máte požehnaně. Před dvěma měsíci jste měl bouračku v Thajsku.
„Jel jsem na motorce a auto v protisměru mě smetlo. Měl jsem na noze obnaženou holenní kost. Odvezli mě do nemocnice, deset vnitřních stehů, dvacet venkovních. Nevěděl jsem, jestli přežiju, protože okolo spousta cizokrajných nemocí, neznáte řeč a uspávají vás. Uvědomil jsem si jednu věc, kterou jsem dřív nechápal. Že člověk v tu chvíli chce umřít doma. Nepochopíte to, dokud neležíte na vozíku někde daleko od domova na druhé straně zeměkoule a nevíte, zda se vůbec probudíte.“
Vaše příjmení mi zní cizokrajně. V čem to vězí?
„Příjmení mám po dědečkovi, který byl Bulhar. Mám po něm asi i povahu. Jsem docela energický člověk. Musel jsem se na jevišti dlouho krotit. Dokonce paní Gregorová, bývalá principálka, o mně prohlásila, že jsem tlustý herec prskající až do desáté řady.“
Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!
31 fotografií
