[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kojení je sice přirozený proces, ale to neznamená, že jde vždycky snadno a samozřejmě. I ženy, které hladce porodily, mají mléka dostatek a své děti plně kojí, přiznávají, že je to mnohdy těžké a klidně i bolestivé. Co pak teprve prožívají maminky, které měly těžký porod, utrpěly nějaké trauma, mají fyzické nebo psychické potíže, jejich děti se narodily s nějakou zdravotní komplikací? Pro ně bude kojení velmi náročné. Často dokonce nemožné. A protože si samy kladou už tak dost velkou vinu, nikdy jim neříkejte věci jako:
No a co? Jen proto, že ve středověku neexistovala umělá výživa, nelze tvrdit, že se dnešní matky pokoušejí kojení vyhnout. Mimochodem, v historii se mnohokrát objevil model, kdy ženy žily komunitách a péče o děti byla společná. Tato odpovědnost se rozšířila i na kojení, kdy jedna žena svým mlékem krmila více dětí. A bohaté rodiny si často rovnou zaplatily „kojnou“, která vzala veškerou výživu miminka na sebe.
Ano, složení mateřského mléka je jedinečné a kojení je pro každé miminko optimální výživa. Ale pro některé maminky je podání umělé stravy jedinou možností, jak své dítě dostatečně nasytit nebo ho udržet zdravé. Přestaňme jim tedy naznačovat, že nabízejí „méně kvalitní“ jídlo, nebo dokonce že „prso je nejlepší“. Nejlepší je syté zdravé dítě.
Ano, to obvykle říkají ti, kteří dítě nemají, nebo ti, kdo to zažili a šlo to snadno. Jenže takové věty vedou k tomu, že maminky, které objektivně kojit nemohou, se o to snaží i za cenu velké bolesti a třeba i následných zdravotních komplikací. Někdy zkrátka můžete navštěvovat kliniky, semináře, zkoušet bylinky, farmaceutické prostředky, odsávačky, nahřívačky a všechno, co vás jen napadne – ale když není co nasávat, nic z toho vám nepomůže. Vůle a odhodlání zkrátka občas nestačí.
Tahle věta je skvělý způsob, jak vystresovanou prvorodičku vyslat do úplné deprese. Žena, která se s velkými potížemi snaží nakojit své dvoutýdenní miminko, opravdu nepotřebuje slyšet, že o totéž se musí pokoušet ještě dalších šest měsíců nebo dva roky. Potřebuje někoho, kdo jí řekne, že odvádí skvělou práci a že je v pořádku přestat, pokud to jinak nepůjde.
Tak buďte vděčná a nepovažujte se za něco víc.
Osoba, která vám něco takového řekne, nejspíš naváže vyprávěním, že si kupuje výhradně kozí mléko s bioekofarmy s nejvyšším certifikátem, aniž by se zamyslela nad tím, kolik to stojí, kolik vůbec stojí miminko – a jaká bývá finanční situace mnoha žen na mateřské. Pro většinu z nás je běžný obchod s potravinami jediným dostupným řešením co do ceny i dosahu. Je dobré na to nezapomínat a složení kojenecké výživy nekomentovat, pokud ji nechceme dotyčné mamince sami kupovat.
A k čemu taková poznámka kojící mamince bude? Viz bod šest.
Poslední věc, kterou maminka bojující s kojením řeší, jsou nějaká kila navíc. Zajímá ji, jestli se jí podařilo nakojit dítě dosyta. Jestli si může zařídit denní program tak, aby ho nakojila, když bude potřeba. Řeší, proč její miminko nedokáže mléko udržet v žaludku a většinu ho vyzvrací. A navíc, tlačit jí do hlavy, že má zhubnout, je velmi nebezpečné. I proto, že to vede ke snížení tvorby mléka.
Skutečně? Existuje mnoho způsobů, jak si s dítětem vytvořit silný citový intimní vztah. Kojení je jen jedním z nich. Otcové, kteří logicky nekojí, snad se svými dětmi žádné pouto nemají? A co adoptivní děti? Nebo děti, které porodily náhradní matky? Objímání, nošení, mazlení, koupání, krmení z láhve, a především milování dítěte – to jsou krásné a stejně přirozené cesty, jak se s miminkem propojit.
Opravdu si myslíte, že tohle dotyčnou ženu ještě nenapadlo? Je pravděpodobné, že pokud má s kojením potíže, o celou problematiku se zajímá, zná dostupné možnosti a zvažuje je. Ještě pravděpodobnější je, že už je i vyzkoušela a vaše rada je zcela zbytečná. Ideální je, když ji podpoříte v jejím rozhodnutí a místo udílení rad vyčkáte, až o ně budete požádána.