Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

STOPEM SE PSEM: Pomalu, ale jistě. Jak se Íránci učí zacházet s plasty

Cestování

  5:01
Hranice s Turkmenistánem doprovázely brutální byrokratické čachry, což mě vůbec nepřekvapilo. Jelikož už jsem uměl velice slušně rusky, rád jsem pomohl i několika Australanům, co přijížděli z Íránu. Byli to závodníci epické Mongol Rally.

Výhledy foto: Slávek Král

V Íránu
Unavená Corey

Mongol Rally  je asi ten nejbláznivější závod na světě. Vaše auto nesmí být dražší 30 tisíc korun (v přepočtu), sponzoři jsou zapovězení, po cestě se snažíte vydělat minimálně 30 tisíc korun na charitu, nepoužíváte dálnici a váš motor má omezený objem. V praxi platí, že čím bláznivější auto, tím lépe. Startuje se stylově v České republice na postapokalyptickém festivalu Junktown a cíl se nachází se v mongolském Ulaanbaataru. Říká se, že závod dokončí pouze polovina ze závodníků.

O CESTOVATELI

Slávek Král cestuje již 9 let. Dvakrát objel svět stopem a na každém obydleném kontinentu strávil minimálně půl roku. Momentálně cestuje se svojí fenkou Corey. Přednáší a pořádá Travel stand-up festival.

O Íránu jsem slyšel mnoho, ale několikrát mi víza zamítli. Konečně se mi to podařilo s pomocí Vládi Váchala, největšího odborníka na Írán. První stop na hranicích mě velice mile překvapil. Týpek mě dovezl až do Kúčánu, íránské vesnice o 100 tisících obyvatelích. Po patnácti minutách chůze jsem natočil video, kde říkám: „Jsem tady už 15 minut a ještě mě nikdo nepozval na čaj! To je nějaký divný!” 

Tato věta změnila moji cestu, hned nato mě oslovil týpek, který mi poděkoval, že jsem navštívil jeho zemi a pozval mě na kafe. Tak se odehrávala celá moje cesta Íránem. Ti Peršané jsou naprosto úžasní lidi.

Když si ale stále s někým povídáte, tak taky potřebujete občas chvíli pro sebe. Našel jsem si park ve městě Širván, rychle jsem si postavil stan, abych se tam schoval... Což jsem nestihl. 

Kde mě můžete sledovat?

Přišel Said: „Děkuji, že jsi navštívil mou zemi, odkud seš? Dáš si čaj? Chceš poznat moje rodiče?“ A mnoho dalších otázek. Jakožto ‚Yes man‘ odpovídám na všechno „ano“, a i když je to občas velmi náročné, jsou to vlastně ty nejúžasnější zážitky s místními. 

Po hodině se mě Said ptal: „Takže si zabalíš ten stan a budeš spát u mě?“ A už jsme jeli k němu. Další den mi ukázal místní zajímavosti. Jeli jsme na hřbitov, do nádherné mešity, která byla celá vykládaná sklíčky, do oázy, na vyhlídku, na vodnici a mnoho dalšího. V Íránu je zakázaný alkohol, Saidův otec mi tak udělal obrovskou radost, když mi sehnal místní Plzeň. Bohužel pro mě měla 0 % alkoholu.

Má cesta pokračovala přes Golestán National Park, osobně jsem ho ale přejmenoval na Plastic Garbage National Park (= národní park odpadků). V Tabrízu jsem byl naprosto šokován. 

Moc dobře znám postoj Asie vs. plasty. Zjednodušeně je to asi takhle, jakmile se plastový obal dotkne země, tak už není mým problémem. Viděl jsem člověka, co si koupil nanuk a obal za ním spadl na zem. On se normálně vrátil a SEBRAL HO!!! Nevěřil jsem svým očím a hned jsem se zeptal, jestli to není turista, že jsem nikdy nic takového neviděl. Odpověď mě příjemně překvapila: „My vzdělaní Íránci to tak teď děláme normálně, se podívej, že tady odpadky nevidíš, snažíme se učit i ty ostatní, jde nám to pomaleji, než u vás v Evropě, ale pracujeme na tom.“

Další věc, co mě překvapila, bylo obrovské množství ateistů. 

Aktuální přednášky:

Často se na toto téma musím bavit nedobrovolně, protože většina světa ateismus nechápe (převážně tedy Jižní Amerika a některé země Afriky) a tady mě to příjemně překvapilo. Poměrně hodně lidí mi nabídlo alkohol. Dokonce jsem pil v Íránu pálenku častěji než v Rusku! To bylo rozhodně další překvapení, které vám v televizi neřeknou.

Vydat se do Íránu v létě se psem nebyl moc dobrý nápad. Panovalo obrovské vedro, ale místní mě se svým přístupem k pejskovi překvapili potřetí. Ano, na pár míst nás nepustili, ale byli lidé, kteří si Corey pohladili nebo nás dokonce nechali spát uvnitř. To se nám v následující zemi nestalo. Turecko bylo nejnáročnější zemí z celé cesty. 

V Turecku jsem během svých studií na ZČU (Západočeská univerzita, pozn. red.) půl roku bydlel a umím základy turečtiny a ani to mi nepomohlo. Situace v Turecku je teď složitá.

Ty hrůzy příští týden přeskočíme a koukneme do Rumunska, kde budeme vystupovat v české vesnici na českém festivalu Banát. 

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...