Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: S dodávkou za pár tisíc se cestovatel vypravil do Kyrgyzstánu. Kupodivu se i vrátil

Nomádi

  5:00
Rudolf Tisovský je prototyp osamělého jezdce. Na obstarožním pionýru procestoval kus Evropy. Pak stočil řídítka na východ, do bývalých středoasijských republik SSSR. Jenže loni poněkud nečekaně přesedlal na Volkswagen Transporter 4. generace. Co je k tomu vedlo vysvětli v rozhovoru, který vznikl korespondenčně.

Pouštní bouřka před námi foto: Rudolf Tisovský

Lidovky.cz: Jaká síla přinutí vášnivého jezdce na pionýru, aby přesedl do VW Transporteru z devadesátých let minulého století?
Nikdo mě nemusel nutit, vzhledem k tomu, že se pohybuji v cestovatelské komunitě, se mi vozidla se čtyřmi koly dostala pod kůži. Už v roce 2017 jsem věděl, že nezůstanu jen u cestování na pionýru. No a proč VW T4? Pokud nepočítám trabant bez papírů, na kterém jsem brázdil louky za rodnou vesnicí, tak dosud jsem měl vždy jen auta od Volkswagenu. Takže volba značky byla jasná. Model vychází z toho, že mě fascinují „Busíkaři“, tedy lidé vlastnící VW BUS a vyznávající životní styl VAN LIFE). Moje T4 sice není legendární model T1, o kterém sní nejeden „busíkár“ a o kterém sním i já, ale časem snad dojde i na něj.

V roce 2019 se objevila vhodná příležitost vyzkoušet si cestování v autě, když jsem plánoval, jak se dopravím ke svému motocyklu Jawa Pionýr. Ten rok parkoval v Kyrgyzstánu, kam jsem na něm dorazil předloni. Chvíli jsem sice uvažoval, že nejvhodnějším dopravním prostředkem do ruskymluvících zemí bude Lada Niva, ale nakonec jsem ji nekoupil a vyhrála dodávka od VW.

Rudolf Tisovský

Rudolf Tisovský studuje stavební fakultu. Sám sebe označuje za nadšence do veteránů a do cestování. Je mu 25 let. Pochází z kraje, kde se Jawy 50 vyráběly. Jeho cesty můžete sledovat na Facebooku a na Instagramu

Lidovky.cz: Že máš vášeň pro staré stroje se všeobecně ví. Ale proč jsi koupil zrovna T4 zralou na přímou cestu na vrakoviště? Že by hrála roli cena?
Plán byl koupit T-čko s cenovkou do 1000 €, které zvládne zhruba 15 000 kilometrů dlouhou cestu do Kyrgyzstánu a zpět. Jako první jsem se byl podívat na T4 nabízenou romskými spoluobčany. Stála jen 600 euro, ale nešla přepsat. Na druhém autě byla cenovka 750 €, navíc mělo dokonce pohon 4x4. V inzerátu se sice psalo, že vozidlo je „pojízdné, vhodné na stavbu, nebo do lesa“, ale během prohlídky vyšlo najevo, že vůbec nestartuje. Až po třech hodinách, kdy jsem je vlastnoručně opravoval, chytlo. V této euforické chvilce jsem si uvědomil, že toto je to pravé auto pro mě. Ještě mi ani neříkalo pane, a už jsem ho musel opravovat. Cenu jsme usmlouvali na 610 € (při dnešním kurzu zhruba 15 tisíc korun - pozn. red.) a vydali se na noční cestu domů. Měřila 200 kilometrů a během ní auto přestalo dobíjet. Následoval další oprava, tentokrát u cesty se skomírající světly. Podařilo se a já jsem se ujistil v tom, že je to ideální vozidlo pro mě a že s ním bude hodně srandy.

Nikdy jsem se na svoji dodávku nedíval tak, že je zralá na odvoz na vrakoviště. Je to sice auto z roku 1995 v prachbídném stavu, ale v jádru jsou to jen čtyři kola, motor a další spousta železa, kabelů a dalších věcí, které se dají kdykoliv opravit, případně vyměnit. Jednou z ní třeba bude camper podle mých představ.

Přestávka na chlazení
Pohoda v Kyrgyzstánu

Lidovky.cz: Autem jsi zamířil do bývalých středoasijských republik SSSR. Co bylo potřeba předtím opravit?
Telegraficky: opravili jsme starter, dobíjení akumulátoru, vyměnili jsme komplet brzdy, vyměnili jsme nepředpisově velká offroad kola za předpisové, zavařil jsem pět velkých děr na výfuku, opravil jsem strašně moc věcí od elektriky: světla, klaxon, rádio, také mechanismy otevírání dveří. Vyměnili jsme olej a filtry, k tomu chladící kapalinu, opravili 2 kapající hadice, také snímač tlaku oleje. Vyvařili jsme pár „křičících” děr v karoserii, zastavili zatékání čelním sklem, vyměnili jsme pryžové díly stabilizátoru a také manžetu jednoho homokinetického kloubu. To byl základ, abychom prošli technickou kontrolou.

NOMÁDI: Naivně jsem se domníval, že pionýra znám do posledního šroubku, říká cestovatel

Pak přišly na řadu expediční úpravy: svařil jsem zahrádku, namontoval ochraný plech pod motor, dále jsme měnili podlahu v zadní části auta a také namontovali více autozásuvek a měnič napětí na 220V. Tohle všechno se muselo stihnout za dva týdny před odjezdem. Přiznávám, bylo to trochu narychlo. I tak jsem věřil, že vozidlo je připraveno na 15 000 kilometrů po cestách i necestách.

Lidovky.cz: Vím, že máš rád předcházející generaci transportéru, tedy T3 s tradiční hranatou karoserii a motorem uloženým vzadu. Neuvažoval jsi o koupi tohoto stroje, navíc T3 se vyráběla ve verzi s pohonem všech čtyř kol?
Ano, T3 se mi líbí více než T4, ale situace v peněžence mi nedovolila na T3 ani pomyslet. T3 mají cenovky od 3000 € nebo solidní s pohonem 4x4 7 000 € a více.

Lidovky.cz: Motorkáři jsou skromní lidé, které limituje nosnost jejich strojů. Zabalil sis víc věcí, když jsi měl větší dopravní prostředek? A co přibylo na tvém seznamu?
Jasně, že věcí bylo víc. Kromě nezbytných věcí potřebných k udržení auta při životě přibylo:

- větší kladivo

- více zásob jídla a pití ze Slovenska

- více ponožek a trenek

- velký 30l kanystr na vodu

- vrtačka

- karbobruska

- chladnička

- mobilní bytová klimatizace napájena na 220V z měniče napětí

- inkoustová tiskárna (nebo spíše multifunkční zařízení)

- větší vařič a více kuchyňské nádobí….

Zabalil jsem i spoustu náhradních dílů na pionýra. A nakonec jsem naložil i samotnou motorku Jawa Pionýr, kterou jsem si vezl z Kyrgyzstánu domů.

Lidovky.cz: Čingischán říkal, že nejlepší pohled na svět je z koňského hřbetu. Je lepší pohled na svět zpoza řídítek pionýra, nebo zpoza volantu T4?
Jak kdy. Když je pěkné slunečné počasí a krajina je rozmanitá, tak hezčí pohled je určitě z pionýra. Při průjezdu velkými městy také jednoznačně raději sedím za řidítky motorky. Ale v nekonečné kazašské stepi jsem byl rád, že se dívám zpoza volantu T4 na tachometru, který ukazoval fantastickou rychlost 80 kilometrů v hodině. Někdy i více. U pionýra jsem si zvykl na bídných 45 km/h. Také jsem byl rád, že sedím v T4 během průjezdu pohořím Ural v studeném a sychravém počasí.

Lidovky.cz: Pošilháváš po ještě větším stroji? Vidíš se za volantem expediční Tatry 8x8 valící se pistou k Budapešti, kde v kabině burácí vzduchem chlazený dvanáctiválec?
Větší stroj má mnoho výhod, ale jen dokud jede. Pak přichází větší problémy. Zatím o ničem větším neuvažuji, ale nic nevylučuji. Doma mám ještě historický traktor Zetor 25A z roku 1954 v mírně pokročilém stádiu renovace, na tom bych v budoucnu určitě chtěl také vyrazit někam dál...

Lidovky.cz: Když se v motoru začal míchat olej s vodou a ty jsi absolvoval 200 kilometrů na laně do Narynu, myslel jsi, že jsi definitivně dojel? Že je prostě konec?
Ano, přesně to mě napadlo. Byl jsem rád, že nás auto dopravilo do Kyrgyzstánu. Obával jsem se, že 400 kilometrů, které jsme urazili s velmi poškozeným těsněním pod hlavou, mu určitě velmi uškodilo. Zvažoval jsem dokonce i prodej, nakonec jsme dodávku zatlačili do pronajaté garáže, klukům jsem řekl, ať si koupí letenky domů a já jsem se už viděl, jak jedu domů na pionýru… Prostě konec transporteru, ale vše se nakonec seběhlo jinak. Slovensko-kyrgyzská rodina, kde rok parkoval můj pionýr, mi nabídla garáž zdarma. Takže následoval další, tentokrát 270 kilometrů dlouhý odtah z města Naryn do Tokmoku. V Tokmuku jsem motor rozebral, abych si udělal představu, jaké díly budu potřebovat na opravu. Myslel jsem, že tam auto na rok nechám a vrátím se pro ně až v roce 2020. Po demontování hlavy motoru jsem zjistil, že problém je „jen“ v těsnění a v pár dalších drobnostech. V improvizovaných podmínkách (na „chodníku“) se mi to během týdne kupodivu podařilo opravit a T-čko, sice jen tak tak, dorazilo po vlastní ose domů na Slovensko.

Cesty s VW Transporter

Lidovky.cz: Vzbuzuje větší zájem místních Jawa 50 Pionýr, nebe stará kára z Wolfsburgu? Jaká je tvoje životní zkušenost?
Jednoznačně Jawa! Na obtěžkaný pionýr se dívají jako na podivné zjevení - nechápou a obdivují. Dokonce policisté mi při cestování na pionýru odpouštějí pokuty, což se o VW Transporter nedá říct… V postsovětských republikách jsme platili jako mourovatí.

LIdovky.cz: Ty jsi, alespoň pro mně, prototyp osamělého jezdce. Sám se zoufale pomalou a nemoderní motorkou. Na poslední cestu jsi výrazil ve větší skupině. Jak moc se cestování na vlastní triko liší od cestování „s partyou“?
Podstatně. Ve skupině je to veselejší, opravy se zvládnou rychleji. Navíc tě má kdo roztlačit, když auto nestartuje a dělíš se o náklady. Nevýhody vidím už při plánování cesty: už tehdy vzniká často střet. Na mě jako na “vedoucího” výpravy doléhala “podvědomá odpovědnost” za ostatní. Necítil jsem se tak v pohodě jako při svých sólo cestách na motorce, kde si prostě jedu to svoje.

Lidovky.cz: Využil jsi pohon 4x4 nebo byl pro tuto cestu zbytečný?
Bohužel pohon 4x4 jsme měli funkční pouze prvních zhruba 600 kilometrů. Na Ukrajině jsme se rozloučili se zadním diferenciálem a zadní pohon jsme museli úplně vyřadit (vymontovali jsme poloosy a také část kardanu). Ale v ukrajinských Karpatech jsme si užili se čtyřkolkou dost srandy. Zbývajících téměř 14 000 kilometrů jsme absolvovali jen s „předohrabem“ a věru v Uzbekistánu jsme při vytahování auta z písku nejednou vzpomněli na to, jako by se nám pohon 4x4 hodil.

Je však třeba říci, že o pohon 4x4 jsme jako nezkušení offroaďáci přišli vlastní vinou. Při defektu jsme totiž nahodili dopředu o 5cm větší kola a tak se předek tloukl se zadkem a odnesl si to právě zmíněný zadní diferenciál. Jednou s úprav, kterou v budoucnu na T4 plánuji udělat, bude odpojování pohonu zadních kol. Originálně to má T4 řešeno přes „visko spojku“ a tak je pohon 4x4 zapnutý prakticky stále.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...