„Co jsi dělal před osmi lety v Íránu?“
„Lezl jsem na Damávand s Tomášem.“
„Kdo je Tomáš?“
„Kamarád z Česka.“
„Kolik mu je let? Máš kamarády Palestince? Máš kamarády v Turecku? Kolik máš peněz? Proč jedeš na kole? Na co vezeš tuhle dlouhou dřevěnou tyč?“
„To je násada od krumpáče!!!“ …Takhle nějak vypadal útržek jednoho z výslechů na hranicích Izraele.
Mou cestu můžete sledovat na: |
Když dálkový cyklista přijede z Jordánska do Izraele, pocítí změnu především v tom, že je všem ukradený. Nikoho nezajímá, že jeho zemí projíždíte jeden Třešňák* (1 třešňák je jeden kilometr) za druhým na kole obtěžkaném batožinou. Málokdo se s vámi dá sám od sebe do řeči. Lidé jsou neteční. Když už si mě nějaký občan Svaté země náhodou všimne, chová se jako kdyby to byl běžný jev, podobně jako kdyby tady potkal člověka s pejzy. Já si tohoto nezájmu o mou osobu po pár měsících v arabském světě docela užívám.
Amid mě našel zmoklého na jeho benzinové pumpě nedaleko od města Afula a hned mi nabídl, že mě přes noc nechá ve zkušebně svých kamarádů. S radostí jsem jeho nabídku přijal, vidina stavění stanu na rozbahněném poli mě nikterak nelákala.
  |
„Tahle kapela musí hrát teda hrozně špatnej bigbít,“ pomyslím si, když mě Amid ukazuje špeluňku deset metrů pod zemí. Je to atomový kryt! Pokud přes noc propukne jaderná válka, měl bych to přežít. I tak si raději zavírám dvojité dveře zevnitř. Člověk nikdy neví…
Tadeáš ŠímaTadeáš Šíma z Prachatic, který přejel v roce 2018 Afriku na jízdním kole Apache, se letos vydal na další cestu. Ovšem původně naplánovaná trasa přes západní pobřeží Afriky se vlivem nepřízně osudu změnila na cestu „Z Ománu do Čech na kole“. Tadeáš na své cestě ujede přibližně 7 tisíc kilometrů na bicyklu. Během cesty Tadeáš také realizuje další projekt „Pohled pro Adama“. Lidé si mohou přes Facebook koupit pohlednici ze států, které projíždí. Výtěžek z prodeje pohledů poputuje rodině Adama, který zůstal po nehodě na vozíku s diagnózou Kvadruplegie. |
Tel Aviv je moderní město s rozsáhlou sítí cyklostezek. Já však balím svého Apache do krabice, neboť Izrael opouštím a letím na nedaleký ostrov Kypr, kde na mě čekají čtyři dny odpočinku s mou drahou polovičkou. Kypr je krásný ostrov na východě Středozemního moře a když sem přijede cestovatel v únoru, s mnoha dalšími turisty se o něj nedělí. Kypr je rozdělen na severní část ovládanou Turky a jižní část, kterou spravuje Kyperská republika. Ostrov se nachází na velmi strategickém místě, jeho historie je tudíž náležitě krvavá. Spory mezi Turky a Řeky o území přetrvávají dodnes. Strategické pozice na ostrově stále drží také Britové.
Na severní části ostrova lze pozorovat divoké osly, kteří si již zvykli na přítomnost zvláštních dvojnožců přijíždějících k nim po zpevněných cestičkách. Není výjimkou, že zastoupí cestu automobilům a žebrají o pamlsky. Ve středozemí ostrova se nachází pohoří Troodos s nejvyšší horou Olympos. Ve výšce bezmála dvou tisíc metrů nad mořem funguje sjezdovka. Při nepříliš častých sněhových nadílkách tady zdejší nadšenci lyžují. Sjedete-li však zpět k moři, můžete si utrhnout zralý pomeranč přímo ze stromu.
Z města Girne na severu ostrova jsem se přes noc trajektem dostal do Turecka. Má cesta vedla přes Ankaru, jelikož mě pozval zdejší český velvyslanec a obchodní rada pro Českou republiku, zda bych jim mohl povědět o svých cestách. Při té příležitosti sezvali výrobce a obchodníky cyklistiky v Turecku a Apache Bicycles se tak mohl prezentovat na tureckém trhu.
