Průjezd hranicí z Albánie do Řecka byl zajímavý hned z několika důvodů. Jednak jsme si tak nějak vnitřně mysleli, že když drogy i lidé jsou pašováni výhradně opačným směrem než kam právě míříme, tak půjde o hranice z těch snadnějších. Za druhé jsme se v posledním navštíveném městě před hranicemi (Girokastritsa, rodiště Envera Hodži) seznámili se skupinou českých policistů a ti se nám pokusili s partou kolegů, co právě držela službu na samotném přechodu, domluvit něco jako průjezd v lehčím režimu kontroly. Když jsme se ale k hranici dostavili, byli jsme poměrně záhy posláni do skeneru. Lehčí režim se nekonal.
Milan za volantem a vedle něho sedící Radek tedy tatru otočili a vydali ke skeneru do prostoru zpět před přechod. Papír od celníka s příkazem ke skenování nicméně zapomněli u pasažérů vysazených za celní kontrolou u stolů určených k prohrabávání zavazadel úředními osobami. Připomínali tak pacienta, který se hrne na rentgen, ale žádanku od doktora s sebou nemá. Petr se za nimi s papírem od lékaře vydal, přičemž zase všem celníkům vysvětloval, proč utíká skrz jejich kontroly zase zpátky a navíc pěšky.
„Tajné schránky”
Rentgenování vozidla vyvolává vždy poněkud křečovité výrazy v obličejích těch, co pod autem pracovali v dobách vrcholících příprav před odjezdem z Česka. Jen oni totiž vědí, jak je podvozek prošpikován množstvím speciálních schránek a boxů plných jinam neumístitelných náhradních dílů. Pracovně jim tato parta začala říkat sklepy. K upřímnému údivu právě této partičky si ale obsluha skeneru vybrala devět podezřelých míst v nástavbě, přičemž ani jedno z nich se ani zdaleka neblížilo obtížně přístupným a hlavně pečlivě díly vyplněným “sklepům”.
  |
Po symbolickém pootevření několika z vyznačených míst celník naznačil, že dovnitř musel spíše pro vykázání činnosti, než že by opravdu věřil, že najde něco jiného než naše stále dokola recyklované fusekle.
Čekala nás tedy ještě strana řecká. Zde se o zábavu postaral Milan, jenž měl za úkol jen s autem - které díky svojí vizáži budí rozruch samo o sobě - poklidně popojet před finální závoru, kde už na nás čekala náruč kolébky evropské civilizace - Řecko.
Na tento úkol ale není vhodné vyslat bývalého punkera a rebela z podstaty. Právě jsme uvnitř u okénka dostávali do ruky poslední vrácené pasy, když se zvenku ozval hromový rachot sporého tlumiče výfuku naší tatry v plném tahu podkreslený kromě vytí našeho turba stejně hlasitým vytím řeckého osazenstva celnice. Když jsme se vyhrnuli ven společně se zbytkem personálu, našli jsme už Milánka v pozoru vedle tatrovky, kde se nad ním tyčila asi o dvě hlavy větší blonďatá žena v uniformě.
Jelikož je ale Milánek majitelem a učitelem autoškoly, ví jak se má chovat i v roli neposlušného žáčka: nechal se paní vzorně pokárat hledíc si spisovně na špičky bot a jen občas jí pokradmu pokukujíc na rozhalenku. Později nám stranou sdělil, co se to vlastně stalo. Poté, co dostal pokyn k přesunu vozidla k oné poslední závoře, se u ní zjevil palubní elektrikář Dan a ředitelka nástavby Růženka. Oba zvednutýma ručičkama s palečky vzhůru ho naoko stopovali. Protože ale Milánek učí v autoškole i motorky, vyložil si to jako jasnou výzvu „chceme wheelie, kámo“ a podle svých slov „start na dvojáka, plnej, pak trojáček, zase plnej, prostě jsem trochu přizvednul čumáček, a už tady ječeli jak když jim vraždím děti“.
Croissanty s nutelou
Po vyplísnění řidiče se paní blondýna v uniformě chtěla ještě podívat do nástavby. Na našich schodech z parní lokomotivy se ale střetla se čtyřletou Kájou, která chtěla projít první a dostala poměrně zvučný hysteráček. Na paní už “útoků” od posádky jednoho jediného auta bylo tak nějak moc. Místo činnosti pro celníka obvyklé (tedy zabavování věcí) začala s provinilým výrazem oběma dětem na palubě rozdávat croissanty plněné nutelou. Z výrazu v povzdálí smutně koukajícího kolegy celníka jsme se mohli dovtípit, že to byla jejich společná večeře, kterou zabavili před námi projíždějícímu albánskému neoplanu.
Pak se závora konečně zvedla, Kája dostala pochvalu za mistrné citové vydírání úřední osoby, Milánek motoru s chechotem zase naložil. Celníkům mizejícím ve zpětném zrcátku se rozlila kafíčka do pasů nebožáků a my vyrazili vstříc dalším zábavným hranicím.
