Další příběhy Čechů v cizině čtěte zde |
Lidovky.cz: Mají v Německu dostatek ochranných pomůcek (roušek, respirátorů, dezinfekce)?
Zdravotnictví se tváří skrze média velmi vybaveně. Němci vnímají svůj systém jako jeden z nejlepších v Evropě a například Berlín v přípravě na epidemii chystá i rychlou výstavbu nové nemocnice. Co se obchodů a lékáren týče, antibakteriální gely a mýdla na ruce bývají v drogeriích naprosto vyprodané.
Lidovky.cz: Jak prožíváte současnou situaci v zahraničí?
Není to nijak dramatické. Pracuji z domova a proto nemám důvod zbytečně chodit do společnosti. Dobrovolně se izolovat je v zahraničí mnohem snazší než v Čechách, kde má člověk například prarodiče, které by mohl ohrozit. Jsem v úzkém telefonním kontaktu s rodinou a s přáteli, s partnerem chodíme na procházky, hodně vaříme, čteme a hrajeme deskovky. Podobně to vnímají i naši přátelé.
  |
Lidovky.cz: Dokázala byste porovnat situaci v Německu a v Česku?
Oproti Česku je místní přístup poněkud volnější. Před zavedením přísnějších pravidel bylo fungování lidí naprosto normální, akorát z obchodů vymizel toaletní papír a těstoviny. Po zpřísnění pravidel jsou ulice o poznání prázdnější, ale není znát žádný pocit paniky ani strachu. Firmy přesunují práci na online platformy a nechávají své zaměstnance pokud možno pracovat z domova. Vzhledem k uzavření škol mají rodiče mladších dětí podobné problémy, jako mají ti v Česku a poctivě se snaží věnovat osnovám, které s nimi školy komunikují.
Lidovky.cz: Jak Němci k opatřením nařízeným vládou přistupují?
Většina podniků pravidla dodržuje. Od zavedení zákazu shromažďování více jak dvou lidí je vidět méně skupinek, ale nikdo se navzájem nevyhýbá obloukem, ani nedodržuje doporučenou vzdálenost na místech, kde je více lidí najednou (potraviny, rušnější ulice). Při čekání ve frontě se poctivě všichni řadí s rozestupem, ale spíše narážíte na případy, kdy hrozbu koronaviru lidé berou s humorem než s vážností.
V ulicích Berlína
Lidovky.cz: Jaká je v Berlíně atmosféra? Jak to vypadá v ulicích?
Zejména v prvních dnech, kdy šlo Česko do karantény, jsem tomu nemohla uvěřit. V Berlíně se zkrátka nic nedělo. Bary a restaurace byly otevřené, obchody kromě toaletního papíru plné, před kavárnami na sluníčku nebylo volné místo k sezení a všichni bez přemýšlení sahali na kliky, madla, nákupní košíky, hotovost, a posléze na své telefony, klíče od bytu, obličeje... Až o víkendu (21. – 22. března) přišla velká vlna omezení a zavírání podniků. Nicméně lidé v parku stále pijí pivo, hrají basketbal, jezdí na bruslích, s rouškou si zatím stále nikdo nedělá starosti. Spíše jsou vidět lidé zahalení do šály či šátku. A když je venku hezky, spousta z nich si zkrátka vyrazí ven.
Lidovky.cz: Plánujete se do Česka vrátit?
O návratu zatím neuvažuji. Mám zde zázemí a vzhledem k nařízení české vlády bych po návštěvě Česka v současné době nemohla opět odjet. Opatření samozřejmě vítám a chápu, že ti, co odjedou, se mohou vrátit zpět nakažení, ovšem takto striktní zákaz vycestování pro všechny české občany je zásadním problémem pro všechny, kteří mají rodiny, obživu či osobní život provázán nejen s Českem.
Lidovky.cz: Pakliže byste se vrátila, čekala by vás karanténa. Jste na ni nějak připravena?
Nemyslím si, že přečkat dva týdny v izolaci je v dnešní době vzhledem k neustálému připojení problém. Spíš bych musela řešit nějakou formu dvoutýdenního pronájmu či hotelu, aby izolace vůbec byla možná.
Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Jak se staví Němci k ohrožení koronavirem?
Politiku nesleduji, ale čtu místní zprávy. Nemyslím si, že by Němci vnímali koronavirus jako obrovskou hrozbu, což jsme ale před měsícem nevnímali ani my v Česku. Místní vědci volají po zpřísnění pravidel, protože se bojí velké vlny nakažených, kterou by systém nemusel zvládnout. Situace se mění každým dnem a proto je třeba jen otázkou dnů, kdy se postoj Němců změní, stejně jako se změnil náš.
