Jako by mi ochrnulo tělo. Doteď nemám chuť ani čich, říká žena vyléčená z koronaviru

Kateřina Šafaříková Kateřina Šafaříková
30. 3. 2020 5:30
Šestašedesátiletá Italka Alessandra Kustermannová je už týden doma po propuštění z nemocnice a ještě další bude. Pak ji ve sledu čtyřiadvaceti hodin dvakrát otestují na Covid-19, a teprve když i druhý test potvrdí, že v jejím těle nekoluje nový koronavirus, bude oficiálně vyléčená.
Ošetřování pacientů s nemocí Covid-19 v jedné z milánských nemocnic. Ilustrační foto.
Ošetřování pacientů s nemocí Covid-19 v jedné z milánských nemocnic. Ilustrační foto. | Foto: Reuters

Těší se. Obyvatelka severoitalského Milána se bude moci vrátit do práce a život se jí alespoň částečně vrátí do normálu.

Před třemi týdny Kustermannová zjistila, že je pozitivní. Paradoxně to nebylo až poté, co by u ní propukly symptomy nemoci. Nepociťovala žádné změny, bylo jí dobře. Nechala se však testovat, protože sloužila v nemocnici s nakaženým kolegou.

Alessandra Kustermannová s vnučkou Agatou
Alessandra Kustermannová s vnučkou Agatou | Foto: Archiv Alessandry Kustermannové

"Potřebovala jsem vědět, jak na tom jsem. Můj manžel má chronické potíže, má vysokou morbiditu a já jsem věděla, že ho nesmím vystavit riziku nákazy," popisuje gynekoložka z nemocnice na severu Milána deníku Aktuálně.cz. Nečekala proto ani na moment, kdy se výsledek jejího testu objeví v počítači, a rovnou volala do laboratoře. "Potřebovala jsem se připravit," říká.

Připravit znamená, že Italka odstěhovala manžela k rodině své sestry, kde už třetím týdnem bydlí, a jejich psa zase předala na chvíli dceři - aby ho měl kdo venčit, pokud sama onemocní. To se stalo zhruba tři dny poté, co se dozvěděla, že je pozitivní.

Teplota, bolest hlavy a kašel

Lékařka se začala cítit slabá, měla zvýšenou teplotu, bolela ji hlava a pokašlávala. "Bylo mi jasné, že to přišlo, ale nijak mě to nestresovalo. Vnitřně jsem cítila, že tohle ještě není můj čas, byla jsem jinak zdravá. Měla jsem po celou dobu obavy o manžela," říká. V tomhle se na Alessandru Kustermannovou usmálo štěstí. Její muž sice později také onemocněl, ale "jen" zánětem průdušek. 

Zhruba po týdnu víceméně mírného průběhu doma nabyla dojmu, že nemoc Covid-19 ustupuje. Pak se její stav rapidně zhoršil. "Probudila jsem se v noci a nemohla se hýbat. Jako by mi ze dne na den ochrnulo tělo. A začalo se mi špatně dýchat," popisuje Kustermannová. "Ta nečekaná změna stavu mě překvapila, i z medicínského hlediska je takový vývoj onemocnění neobvyklý," pokračuje.

Nechala se odvézt do špitálu, kde pracuje. Umístili ji do oddělení polointenzivní péče určené pro pacienty, jejichž tělo většinu životních funkcí zvládá samo, ale potřebují častější dohled. V místnosti pro dvě byla teď čtyři lůžka, jak se lombardské nemocnice snažily vypořádat s náporem pacientů.

"Ostatní ženy se mnou na pokoji byly vyděšené. Byly starší než já, měly různé potíže, a když zjistily, že jsem doktorka, neustále se mě ptaly, co se s nimi bude dít," říká. "Bylo vidět, že ta nemoc je pro všechny velkou neznámou a zprávy o mrtvých jim naháněly strach," dodává italská gynekoložka.

Vše v ústech chutná jak prach

Ona sama hospitalizaci zvládala podle svých slov dobře. Onemocnění se u ní nerozvinulo do té míry, že by musela být napojená na plicní ventilátor. Několikrát denně ale dýchala s kyslíkovou maskou, aby ulevila plicím. "Tohle pro mě osobně bylo psychicky nejtěžší. Že jsem musela myslet na něco tak automatického, jako je vlastní dech," upozorňuje.

Po týdnu v nemocnici infekce polevila do té míry, že ji pustili domů. Fit se ale Italka necítí. "Skoro nejím, všechno v ústech mi chutná jak prach, protože mám pořád otupělou chuť a čich," zmiňuje Alessandra častý efekt koronavirové nákazy. "A jsem stále unavená. Cítím, že nemám ani polovinu energie co předtím. Odchod té nemoci je velmi pozvolný. Rozhodně to není chřipka, při které jste po deseti dnech na nohou," doplňuje.

Ráda by na nich už ale byla. Nouzový stav zavřel Italy zvyklé na život venku do domovů, což je samo o sobě frustrující, Kustermannová nemohla zatím ani na krátkou procházku se psem.

"Už se mi o tom i zdá, že jdu ven. Tohle není svoboda," říká. Navíc spěchá do práce. Její kolegové slouží téměř nepřetržité služby kvůli rozsahu pandemie a potřebují častěji střídat, protože práce s respirátorem a v celostním ochranném oděvu rychleji vyčerpává. "Už se na ně těším. A těším se, že budu pacientům dodávat naději, že i v mém věku se dá koronavirus přežít," podotýká.

 

Právě se děje

Další zprávy