Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

NOMÁDI: Útěk ze Sibiře. Naší šancí je dostat se do Estonska a poslat auto po moři, píší čeští cestovatelé

Nomádi

  5:39
Sen projet se autem po zamrzlém Bajkalu si splnili. Teď se cestovatelské duo Po vlastní ose rychle vrací z promrzlé Sibiře do Evropy. Kvůli koronaviru. Na otázky serveru Lidovky.cz podvěděli písemně.

Cesta po zimníku po řece Léně foto: Po vlastní ose

Lidovky.cz: Vracíte se právě teď z expedice na zimní Sibiř. Kde přesně jste?
Před pár dny jsme po dvou měsících v Asii překročili hranice zpátky do Evropy. Teď jsme v Tatarstánu, jedné z autonomních republik Ruské federace.

videa můžete sledovat zde

Lidovky.cz: Jak moc komplikuje návrat pandemie koronaviru?
Pandemie koronaviru se nás zatím dotýká především díky uzavírání hranic mezi jednotlivými státy. Situaci okolo koronaviru jsme začali sledovat už na samotném začátku cesty. Po vypuknutí pandemie v Číně Rusko uzavřelo pozemní hranice s Čínou a částečně i s Mongolskem. Podél ruských hranic s Čínou totiž vedla i část naší trasy. Na hranicích s Mongolskem jsme se setkali i s prvními lidmi s rouškami. Nebylo jich ale mnoho, jednalo se jen o ojedinělé případy. Dalších několik týdnů jsme se pohybovali v oblasti pólu chladu, kde se nám při teplotách okolo mínus 40 stupňů zdál koronavirus na míle vzdálený. Mezitím ale stihla pandemie propuknout naplno i v Evropě. Během naší zpáteční cesty z Magadanu začaly přicházet zprávy o uzavírání hranic v Evropě a my jsme si uvědomili, že to může ovlivnit a vážně ohrozit naši cestu domů. Hranice zavřela Ukrajina a Polsko, přes které jsme plánovali návrat. Země s uzavřenými hranicemi každý den přibývaly: Kazachstán, Bělorusko, Gruzie, Řecko, Bulharsko… To už nám bylo jasné, že se plánovaného 26.3. vrátit nestihneme. Poslali jsme proto naše dva kamarády domů už z Novosibirsku. Nasedli tehdy do posledního letadla, které bylo odtud vypraveno do Prahy. Na palubě byli jen oni dva a ještě jeden člověk.

Prapodivná kupole nad Magadanem
Rybáři na Ochotském moři

Pro nás je v současnosti zřejmě jedinou možností, jak se dostat po zemi i s autem domů, přechod z Ruska do Estonska. V Estonsku se pak pokusíme auto naložit na trajekt, který převáží kamiony z Estonska do Německa, a zajišťuje tak nákladní přepravu mezi Pobaltím a západní Evropou.

Cesty Po vlastní ose můžete na facebooku sledovat zde:

Lidovky.cz: Kontrolují vás nějak výrazněji ruské úřady? Daly vám nějaké pokyny?
Úřady nás nekontrolují. Akorát nám měřili teplotu v jednom hotelu a policista, se kterým jsme řešili dopravní nehodu, se nás ptal, jestli náhodou nejsme nemocní. Většinu lidí, se kterými se ale v posledních dnech dostaneme do kontaktu, dost uklidní, když jim řekneme, že už jsme v Rusku dva měsíce.

Lidovky.cz: Jak to vypadá z auta? Nosí lidé roušky?
Roušky tady lidé nenosí. Viděli jsme je ale třeba u pracovnic v lékárně, u obsluhy v Megafonu a u pár lidí na ulici, ale jsou to výjimečné případy. Několikrát jsme se snažili roušku si koupit, ale vždycky se nám dostalo odpovědi, že roušky vykoupili už dávno Číňané. Údajně se jich nedostává ani zdravotníkům. Oficiálním statistikám ohledně počtu nakažených v Rusku se zřejmě nedá moc věřit. Statistiky na jednu stranu uvádějí, že například v Omsku mají dva nakažené, na druhou stranu se pak člověk v novinách dočte, že v jeden den přímo na ulici v Omsku zemřelo pět lidí, na kterých nebyly žádné stopy po násilí.

NOMÁDI: Írán má špatnou pověst nezaslouženě. Svou výjimečností nám vyrazil dech

Lidovky.cz: Co jste přesně na Sibiři dělali? Která místa jste navštívili?
Na Sibiř jsme se vypravili především kvůli zamrzlému jezeru Bajkal. Přejeli jsme ho z jihovýchodního břehu na břeh severozápadní. Cestou jsme zastavovali u různých termálních pramenů. Je to fantastický pocit vysvléct se venku v minus 35 stupních jen do plavek, po sněhu rychle běžet k prameni a ponořit se do vody, která má teplotu okolo 40-50 stupňů. Mokré pantofle nám přimrzali k zemi, na vlasech se okamžitě dělaly rampouchy…

A druhým velkým cílem bylo v zimě projet silnici Kolyma a navštívit vesnici Ojmjakon, coby nejchladnější trvale osídlené místo na Zemi. Jezdili jsme ale třeba i po zamrzlé řece Léně, nebo jsme podnikli cestu do izolované vesnice Tololinoje, kde žijí pastevci sobů.

Lidovky.cz: Je v Ojmjakonu taková zima, jak se říká?
Ano, mohu potvrdit, že nejnižší teploty jsme skutečně zažívali v oblasti pólu chladu nedaleko vesnice Ojmjakon. Venku nám omrzaly řasy a vlasy. Ten velký chlad je fascinující! Největší zima mi byla na ruce a na nohy.

Ostrov Olchon nedaleko posvátné skály Šamanky

Lidovky.cz: Jaké to bylo křižovat v autě zamrzlý Bajkal? Pocitově…
Byla v tom obrovská svoboda. Když jsme poprvé najížděli na led, tak jsme se trochu báli. Zimník ještě nebyl oficiálně otevřený, ale jeden místní pán nám řekl, že už je bezpečné na led vjet. A tak jsme jeli! Když kolem nás projelo auto, led hlasitě křupal. Šel z toho strach a respekt! Ještě, když jsme si představili, že Bajkal je nejhlubší jezero na celé Zemi! Nakonec ale zvítězila touha vidět průzračný led, modře zbarvené kry a život zdejších rybářů. Navíc, jak si tu jízdu po ledu člověk jednou vyzkouší, podruhé už mu na tom nepřijde vůbec nic zvláštního, a nakonec jsme jezdili s úplnou samozřejmostí i na Ochotském moři u města Magadan, kde ta rizika propadnutí se byla mnohonásobně vyšší.

Lidovky.cz: Jak jste řešili spaní? Přeci jen rčení “Zima jako v Rusku” nevzniklo jen tak…
V autě jsme byli skoro celou dobu ve čtyřech lidech, takže spaní přímo v naší toyotě nepřicházelo v úvahu. Spali jsme tedy v různých ubytováních. Tam jsme měli problém spíš s horkem. Rusové na Sibiři mají uvnitř neskutečně přetopeno!

Nomádská dobrodružství s vozy Toyota

Lidovky.cz: Jsou na Sibiři nějací cestovatelé? Myslím v tomto ročním období…

Na ostrově Olchon u Bajkalu bylo strašně moc Číňanů, tedy aspoň do té doby, než jim Rusové zavřeli hranice. V termálních pramenech jsme potkávali zase ruské turisty a přímo na Kolymě jsme se hned třikrát setkali s jedním bláznivým Italem, který jel z Magadanu do Říma na kole.

Lidovky.cz: Museli jste vaši Toyotu Land Cruiser nějak speciálně upravovat pro sibiřský provoz? A kde jste kupovali maziva a chladící kapaliny?
Na nějaké velké úpravy jsme se vykašlali. Ještě v Čechách jsme si koupili ty nejlepší zimní pneumatiky a bufík, u kterého nám stejně hned při prvních větších mrazech přestal fungovat displej, takže jsme ho nakonec nepoužívali. V ruském servisu jsme si nechali vyměnit brzdovou kapalinu a motorový olej za řidší varianty. Poslední úprava spočívala v zastrčení kartonu před chladič a v přikrytí prostoru pod kapotou takovou speciální peřinkou. Ani dvojitá skla jsme nakonec nedělali.

Lidovky.cz: Řešili jste cestou nějaké technické problémy? Převodovka tentokrát vydržela? 
Technických potíží bylo spoustu. Kombinace špatných silnic a mrazu způsobovala velice rychlé opotřebovávání dílů na podvozku. Stabilizační tyčky měly v těch největších mrazech životnost 3-4 dny. Na Kolymě se nám kromě stabilizačních tyček v jeden den zlomily třeba i oba tlumiče.

Lidovky.cz: Jak se na vás dívali místní? Klepali si na čelo a říkali: “Co je to za blázny?”
Je to různé. Jeden pán, který pracoval jako průvodce na ledoborci v Irkutsku, vyvalil oči, když jsme mu řekli, že jsme se právě vrátili z Magadanu a projeli v zimě Kolymu. Koukal na nás nevěřícně z jednoho na druhého, a pak se zeptal, jestli máme nějaký speciální vojenský výcvik. Já jen zakroutila hlavou. Na to chtěl chlapík vědět, kolik nás jelo aut a kdo jel s námi. Když jsem mu řekla, že jsme jeli jen sami v jednom autě, byl překvapený, chválil nás, že jsme „maladci“ a skládal nám poklony, jako kdybychom dokázali něco výjimečného.

Led Bajkalu je naprosto fascinující záležitost

Na druhou stranu jsem ale potkala zase jednoho zlatokopa v Magadanu. Jezdila jsem s ním v autě a sháněla díly na naši Toyotu. Mezitím jsme si povídali a já mu vyprávěla, jak jsme z Čech jeli měsíc na Magadan a cestou se zastavovali na zajímavých místech. On se jen usmál, a pak vyprávěl on. O tom, jak sem na Magadan jel před dvěma lety za prací z Kavkazu. Ukazoval mi svůj starý omlácený sedan na ingušských značkách, se kterým tehdy dokázal na Magadan dorazit za pouhých 7 dní. Jeli tehdy se svým kamarádem non-stop a střídali se v řízení. Jeden vždy řídil a druhý mezitím spal, a tak až do Magadanu!

Lidovky.cz: Kdy a za jakých okolností se zrodil plán na zimní expedici na Sibiř po vlastní ose?
Vidět zamrzlý Bajkal jsem chtěla už v roce 2017, ale časově se nám to do naší tehdejší sedmiměsíční cesty nepodařilo napasovat. Bajkal totiž zamrzá až v prosinci a bezpečně se po něm dá jezdit ještě mnohem později. My se tehdy vraceli na konci listopadu. Nosila jsem tohle své přání v hlavě další 3 roky, než přišla chvíle jeho realizace. A Ojmjakon se k tomu s jistou samozřejmostí přidal, protože to byl takový náš rest z minulé cesty, kdy jsme se tam právě kvůli rozbité převodovce už nestihli podívat.

Lidovky.cz: Jakou nejnižší teplotu jste zaznamenali?
Nejnižší teplotu jsme nakonec naměřili v Tomtoru, a to -52 °C. Bylo to jen nedaleko od Ojmjakonu. Podle místních byla letošní zima oproti těm dřívějším mírnější a navíc jsme se prý těm největším mrazům vyhnuli.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!