Krevní plazma se používá v boji proti rakovině, pomáhá i lidem se ztrátou imunity. Nyní se zkouší její využití v boji s virem Covid-19. První transfuze plazmy má za sebou Čína. Úspěšnou. Nasadit ji chce i New York. Vyloučená není ani v Česku. „Možné zajištění léčby pro potřeby pacientů v Česku je nyní diskutováno na úrovni odborných skupin, ministerstva zdravotnictví a Státního ústavu pro kontrolu léčit (SÚKL),“ uvádí SÚKL na svých stránkách.
Japonský region ignoroval nařízení vlády a porazil koronavirus. Teď je vzorem pro ostatní |
Princip je jednoduchý. Ti, kteří už nemoc prodělali a vyléčili se, by měli mít v krvi protilátky. Ty by se pomocí transfuze dostali i k nemocným - protilátky virus obalí a ten ztratí schopnost napadat buňky. Podobný přístup se zkoušel i u pacientů s ebolou.
„V současnosti je to velmi aktuální a je to jedna z cest, jak ochránit rizikové skupiny nebo těžce nemocné. Použití krevní plazmy ostatně není nic nového, jen je to nové u koronaviru,“ řekl pro Lidovky.cz virolog Ivan Hirsch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Použití metody není vyloučené ani podle náměstka ministerstva zdravotnictví Romana Prymuly. Principiálně je to možné,“ napsal webu Lidovky.cz s tím, že aktuálně se s ní nepočítá. Při současné pandemii se ale věci rychle mění.
V celé Číně proběhla podle SÚKL transfuze u 245 pacientů. U 91 z nich došlo ke zlepšení jejich stavu. Použití plazmy popsal odborný časopis Journal of the American Medical Association. Konkrétně pak případ pěti pacientů v čínském Šen-čenu, u nichž byl průběh nemoci těžký. Během tří dnů od podání plazmy se u čtyř pacientů snížila teplota. Během dvanácti dnů se zlepšily jejich respirační problémy. Tři z pěti zmíněných pacientů byli už propuštěni z nemocnice. Další dva jsou stabilní, stále ale potřebují ventilátor.
Odborný časopis ovšem metodu popisuje i se všemi ale, které má. Všichni pacienti kromě plazmy dostávali také různé experimentální antivirotika a steroidy. Na kolik měla účinek samotná plazma, je tak velmi těžké říct.
Na různé nedostatky upozorňuje i Hirsch. Problém je, že vědecká obec zatím neumí dost dobře otestovat, zda má vyléčený dostatek protilátek, aby bylo možné je extrahovat a přenést na někoho jiného. Samotná transfuze krve od jednoho člověka k druhému je navíc vždy riziková. „Různí lidé jsou kontaminovaní různými choroboplodnými zárodky, o kterých ani nemusí vědět, že je mají,“ upozorňuje Hirsch.
Mělo by se tak posuzovat, kdy převažují benefity. Pro někoho, kdo má pokročilý zápal plic a riziko, že u něj nemoc bude mít těžký průběh, je to cesta. Podobně se používá transfuze plazmy i u lidí, kteří mají nádorové onemocnění a jsou ohrožení i primitivními infekcemi. Hirsch upozorňuje také na to, že každý jsme jiný. Když má jeden člen rodiny chřipku, v rodině chřipka, má druhý těžší průběh, třetímu nic není, a další jen pokašlává.
„Svého času se metoda pasivní imunizace používala plošně. Konkrétně gama globulin, což je v podstatě směs protilátek. Když jsem byl školákem a ve třídě měl někdo infekční žloutenku, všem dětem se píchl gama globulin, aby byly odolnější. Dělalo se to ale naslepo. Časem se od toho upustilo, protože se zjistilo, že by se spolu s protilátkami mohly přenést i zárodky jiných chorob, třeba infekční prionové bílkoviny,“ líčí Hirsch. Metoda přenosu krevní plasmy se podle něj používala i ve válečné chirurgii.
Použití takového „léku“ není ani okamžité ani nekonečné. Odvíjí se od toho, kolik lidí nemoc prodělalo, uzdravilo se a má protilátky proti viru „Dostupnost bude limitována množstvím potenciálních dárců plazmy,“ udává i SÚKL.
