Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Koronavirus: proč si myslím, že hromadné testování nedává smysl

Cam Donaldson
Cam Donaldson
2. 4. 2020
 9 139

Cam Donaldson je ekonom zdravotnictví. Promýšlí možnosti, náklady a přínosy hromadného testování na koronavirus ve Spojeném království a říká: Ujel nám vlak.A situace v Česku je pravděpodobně víc podobná Británii než Jižní Koreji, kde se s testováním v relativně velkém měřítku začalo... včas.

Koronavirus: proč si myslím, že hromadné testování nedává smysl

V roce 1974 vyšla klasická kniha Kdo má přežít? (Who Shall Live?) profesora Stanfordské univerzity Victora Fuchse. To byl okamžik, kdy se zrodila ekonomika zdravotnictví (health economics). Přišla právě v době, kdy přestal být poválečný nepřetržitý růst ve veřejných službách udržitelný. Možností léčby neustále přibývalo a veřejnost od zdravotnictví očekávala víc a víc.

Státy a jejich zdravotnické systémy se na to snažily nějak reagovat – a Kdo bude žít? jejich snahám dalo rámec. V osmdesátých letech, kdy jsem studoval na Univerzitě v Yorku, byl slavný a často citovaný příklad dialýza. Veřejnost o tom sice neměla valné povědomí, ale mnohé zdravotnické systémy placené z veřejných peněz ji ordinovaly „na příděl“. Na starší pacienty se občas nedostalo a jejich naděje dožití se o pár let zkrátila.

Takové drastické přídělové hospodářství je dneska naštěstí spíš vzácné, omezilo se zejména na určité drahé léky užívané v posledních stádiích rakoviny. Jenže s koronavirovou krizí přichází změna.

Ekonomové zdravotnictví přemýšlejí o tom, jaký užitek přinese konkrétní jednání: zachráněné životy, zachráněné roky života a něco, čemu říkáme QALY (quality-adjusted life years) – roky života v plné kvalitě. V současné krizi ale vysoce pravděpodobně nebudeme mít data, která by nám umožnila propočítávat tyto parametry, včas. V situaci, kdy je přítomné vysoké riziko a naše (ne)jednání má okamžitý dopad, platí pravidlo záchrany života (rule of rescue), které říká, že rozhodnutí musí přijít okamžitě, s roky života v plné kvalitě si můžeme lámat hlavu později. Tady nabízím svůj pohled ekonoma zdravotnictví na to, jak teď nejlíp postupovat.

Masové testování

Veřejnosti to ještě nikdo otevřeně neřekl, ale lidé, kteří jsou odpovědní za zdravotnickou politiku už udělali mnohovrstevné propočty nákladů a přínosů různých strategií testování. To například vysvětluje, proč je ve Velké Británii prioritou testování zdravotníků: když je udržíme nenakažené, potenciálně tím zachráníme mnoho životů.

Dnes Británie testuje míň než deset tisíc lidí denně, v polovině dubna by podle vlády počet testů měl dosáhnout 25 tisíc za den. Jenže v Národní zdravotnické službě máme dost přes milion zaměstnanců. Otestovat by trvalo ještě pár měsíců. A to nepočítáme další klíčové pracovníky ani pacienty s příznaky, které bychom měli taky otestovat, abychom u nich případně přítomnost viru prokázali a izolovali je.

Kromě toho, že prioritu při testování by měli mít zdravotníci a další klíčoví pracovníci, bychom se taky mohli ptát, jaký má smysl – čistě z hlediska nákladů a přínosů – řídit se mantrou Světové zdravotnické organizace (WHO) testovat, testovat, testovat?  Jižní Korea, o které se mluví jako o zemi, kde se testovalo masově, provedla jen 400 tisíc testů. To odpovídá zhruba třetině počtu lidí, co u nás pracují ve zdravotnictví – a dává nám to perspektivu, čeho se doopravdy dá dosáhnout.

Nicméně v Koreji začali jednat mnohem dřív a testování kombinovali s izolováním nakažených a důsledným dohledáváním kohokoli, s kým mohli přijít do styku. Nic z toho se teď asi v Británii nedá provést. Hromadné testování by nejspíš také znamenalo odklonit zdravotnické a laboratorní zdroje z jiných, naléhavějších aktivit. I to je potřeba při počítání brát v úvahu.

Nejspolehlivější test na koronavir je typu RT-PCR, při kterém se štětičkou provádějí stěry z vnitřku nosu a úst. Vzorky se musí testovat v laboratoři a musí se dělat opakovaně, protože ukazují pouze aktuální infekci, nikoli to, jestli už byl někdo infikovaný dřív.

Zavirovaný svět

I tureckému prezidentovi je 66 let, stejně jako většině lídrů velkých stran. V Turecku se vtipkuje, že jedině Meral Akşener (63) ze Strany dobra bude svým kolegům chodit na nákupy.

Turecko. Jak nemocný je muž na Bosporu?


Pro příští týdny nikdo nevymyslel lepší program než si kupovat čas – než připravíme zdravotnictví, než zjistíme o viru a nemoci víc. Dřív nebo později ale budeme rozhodovat, v jak svobodné, solidární, soudržné a otevřené společnosti budeme žít.

Řídit epidemii podle horoskopu


V sobotu 14. března večer oznámil francouzský premiér, že od půlnoci bude zavřené všecko, co není nezbytné pro život země. „A do toho zejména spadají kavárny, bary, restaurace, biografy a diskotéky,“ zdůraznil. Věděl proč.

Francie se smiřuje s tím, že večírek skončil


Exitová strategie pro návrat k normálu je venku. Teď ji zbývá uskutečnit.

Kdy se vrátíme k normálu. Prymula má plán


Mírně řečeno západní státy si v boji s pandemií nevedou dobře. Ostřeji řečeno selhávají. Až to všecko skončí, nikdo je nebude chtít. Ale co přijde místo nich?

V časech pandemie bojuje o přežití i stát, jak ho známe


„Podle mého názoru se jedná o konec finančního systému a globálního rozložení sil tak, jak ho známe v posledních desítkách let,“ říká Josef Tětek.

Virus a budoucnost světa. Kostky jsou vrženy

Jiné testy?

Anglický epidemiolog Julian Peto navrhuje, abychom ustoupili od restriktivních opatření, všechna zařízení na PCR testování v zemi uvedli do režimu 24/7 a každého ve Spojeném království jednou týdně otestovali. Znamenalo by to denně testovat deset milionů lidí, vzorky by se posílaly poštou a každý s pozitivním testem by šel do izolace.

Peto věří, že se to dá uskutečnit. Zařízení na PCR testy ani testovací látky nejsou závratně drahé. Tahle odvážná idea jistě stojí za další promýšlení, ale pochybuju, že by to mohlo fungovat. Peto především úplně zanedbává obrovské náklady na práci a poštovní služby. Vysoké riziko představují také falešné výsledky testů, které by přivedly do karantény mnoho lidí, u kterých by to nebylo nezbytné, a naopak nechaly volnost pohybu mnoha nakaženým.

Vyvíjejí se alternativní testy, při kterých by se odebírala krev z prstu a testovala se přítomnost protilátek, tedy jinými slovy to, jestli člověk byl nakažen. Podle ministra zdravotnictví má Británie objednaných 3,5 milionu testovacích sad a údajně by jich snad v polovině dubna mělo být pětkrát tolik. Dokonce se nabízejí ke koupi pro osobní potřebu – jenže k čemu to je? Jsou levnější, člověk si je může provést sám, ale také jsou mnohem méně spolehlivé než testy RT-PCR.

Znovu je tu hrozivá představa lidí, kterým test vyjde falešně negativní, takže si myslí, že se můžou volně pohybovat na veřejnosti. Každopádně zatím tyhle texty ještě pořád čekají na regulatorní schválení a vyhodnocení příslušnými britskými zdravotnickými orgány.

Obrázek bodání

Dokud nebude navržen laciný a spolehlivý test, znamená to, že nejlepší je vsadit na to, co zatím doporučuje vláda. Ve Skotsku se tomu říká „stayin’ in“. Z prostého hlediska finančních nákladů a nákladů obětované příležitosti nám s hromadným testováním už ujel vlak. Nejlepší využití dalších testů je výzkum nemoci, aby lidé na zodpovědných místech měli víc dat pro rozhodování. „Masové“ testování v Jižní Koreji bylo prostě včasné chytré využití zdrojů; a je vlastně i teď, kdy se Korejci obávají možné druhé vlny nákazy.

Těžší dilemata

Přijdou na řadu závažnější dilemata. Typ Kdo má přežít? Až se dostaneme do stavu, že budeme muset rozhodovat o tom, koho připojíme k ventilátoru. Máme omezený počet ventilátorů i lůžek na intenzivní péči – a  všichni jsme četli ty zprávy z Itálie Španělska, jak se doktoři musí rozhodovat, koho zachrání.

Samozřejmě, vlády pracují na tom, aby počty ventilátorů postačily poptávce, která možná přijde. Ta opravdu těžká rozhodnutí ale budou, doufejme, že jen vzácně, na doktorech v nemocnicích, u lůžek nemocných.

Jako ekonom zdravotnictví jim můžu jen přát všecko dobré. V časech jako jsou tyhle nechce nikdo myslet na ekonomiku, jenže se jí nemůžeme vyhnout, pořád je někde u kořenů našeho rozhodování – jako když přemýšlíme o testování a rozhodujeme se, třebas jen dočasně, že ho některým pacientům odepřeme. Ta nepříjemná věta Victora Fuchse nikdy nebyla tak relevantní jako dneska, když jako společnost musíme rozhodovat, kdo má přežít.

Originál článku najdete na The Conversation. Pro Finmag přeložil Gabriel Pleska

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
11
+

Sdílejte

Diskutujte (27)

Vstoupit do diskuze
Cam Donaldson

Cam Donaldson

Profesor Cam Donaldson je přední světový ekonom zdravotnictví a zakladatel Yunusova centra pro sociální podnikání a zdravotnictví při Kaledonské univerzitě v Glasgow, centrum také šest roků vedl. Dřív... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo