Hráči NHL netuší, co přijde. Play off v létě? Možná. Mělo by přijít. Nebo se taky všechno odpíská. Udržují se doma v režimu, aby byli schopni sezonu dohrát. A čekají na zprávy. Jistotou pro ně je, že přijdou o peníze, liga stojí a nevydělává. „Teď máme dostat poslední dvě výplaty v sezoně, tak se řeší, jestli je použít na ztráty,“ říká Tomáš Nosek, útočník Vegas. Jeho tým měl formu jak hrom, ale to je teď jen minulost. Jemu po sezoně končí smlouva. Jeho i hráče v podobné situaci čeká hodně divoké léto.
Vybrali si svůj tým z ostatních celků NHL a dostali se s ním do finále Stanley Cupu, začalo se jim říkat „Golden Mistfits“ (Zlatí Zmetci). Tak všechno začalo. Tomáš Nosek patří na seznam, který si Vegas udělali před třemi lety. „Byl to nově vzniklý tým, od začátku, kdy vstoupil do NHL, jsem mohl být u toho. Jsem moc rád, že si mě vybrali a dali mi šanci,“ říká. Pomohl uspat malého syna a pak měl čas na rozhovor pro iSport.cz. Než se sportovní svět zastavil, vytáhli se Golden Knights na špici Západní konference NHL. To teď vypadá jako pravěk.
Celkem vás je devět, kdo v týmu zůstal od úplného začátku. Nepřipadáte si tam už trochu jako veterán?
(usměje se) „Z těch původních ‚Mistfits‘ nás hodně ubylo, to je pravda. Ale zase přišli jiní kluci, kteří taky skvěle zapadli, partu tady máme pořád dobrou.“
V rozhovorech s hráči Vegas často padá, že tenhle klub je rodina, nedávno o tom mluvil Jonathan Marchessault, před ním Marc-André Fleury. Není to jen fráze?
„Nemyslím si, že by to byla fráze. Každý si hned vzpomene na ten první rok, máte ho v sobě, tam jsme byli fakt jak opravdová rodina. Přišli jsme z různých klubů a dali se dohromady. Teď fungujeme třetí sezonu, takže se všechno zaběhlo do nějakého normálu. Ne tedy, že by se to tady změnilo k horšímu, vůbec. Pár hráčů se vyměnilo, už jsme jen klasický klub NHL. Ta první sezona byla ale hodně speciální. Kdo si ji pamatuje, vnímá Vegas třeba ještě jinak než kluci, kteří sem přijdou teď.“
A nebylo tím pádem i zvláštní, když vám teď v lednu vyměnili tátu, tedy vedení odvolalo trenéra Gerrarda Gallanta?
„Všichni jsme na sebe koukali, nikdo nečekal, že se něco podobného stane. Byl to šok, i starší kluci to, myslím, pak nějak řešili s vedením. Mysleli jsme si, že jsme na tom nebyli tak špatně, aby se musel měnit trenér. Ale stalo se. Jenže je potřeba říct, že nás to nakoplo. Bohužel jsme dopustili, že náš trenér ztratil práci. Než se liga zastavila, hráli jsme asi nejlepší hokej od začátku sezony.“
Začali jste vyhrávat, vystoupali do čela divize. Jestli tenhle krok měl s týmem zatřást, splnil se do detailu.
„To je pravda. Generální manažer cítil, že je s námi potřeba něco udělat, říkal nám, že St. Louis to taky před rokem pomohlo, když v lednu vyměnili trenéra. Vyhráli Stanley Cup.“
To pak chtělo ještě vytáhnout i nějakého brankáře z farmy, který v životě nechytal NHL, ne?
„Asi jo, mít svého Binningtona. (usměje se) Ne, bránu máme teď hodně silnou, tam už nic dalšího nepotřebujeme.“
V první sezoně byli lidi z týmu NHL ve Vegas docela paf. Tlačili se na každém tréninku. Povolilo už tohle prvotní nadšení?
„Není to takové jako při finále Stanley Cupu, kdy lidi po hokeji úplně šíleli. Ale to má logiku. Jen oproti začátku se to moc nezměnilo, fanoušci jsou pořád skvělí, na trénink jich chodí taky dost. Podporují nás, na zápase máme super atmosféru, tady nadšení nepovolilo vůbec. Uvidíme, jestli to opadne časem, nebo kdyby se nám třeba tolik nedařilo, teď ale nic takového nehrozí. Zatím nám to šlape, každou sezonu se držíme v play off, tak musím zaklepat, snad to takhle půjde i dál.“
Říkáte „my“, po sezoně vám ale končí smlouva. Znamená to, že zůstanete i dál?
„Uvidíme, co se mnou bude. Teď vážně nevím. Jsem tady od začátku, takže bych ve Vegas hrál rád dál. Ale to taky není jenom o mně, záleží i na vedení. Platový strop máme bohužel dost našlapaný. Nevíme, jaké má klub v létě plány. To se teprve uvidí.“
Navíc kdo ví, co s platovým stropem bude. Liga vydělávala, měl stoupnout. Ale co když klesne, když se NHL nehraje?
„Právě. Je jasné, že pandemie a stav, že se liga přerušila, bude mít finanční dopad i na nás. Buď nám radikálně zvýší escrow (účet, kam kluby aktuálně odvádí 15,5 procenta platů hráčů), nebo se mluví i o dalších věcech. Teď máme dostat poslední dvě výplaty v sezoně, tak se řeší, jestli je použít na ztráty. Všechno se probírá s hráčskou asociací, nikdo neví, co se opravdu bude dít. Nevíme to my, ani NHL. Jisté je už teď, že my, hráči, o peníze přijdeme.“
Nikdo teď ani neumí říct, jestli se sezona dohraje. Jak se bude vyjednávat o nových smlouvách, jak budou vysoké. Může to být hodně divoké léto pro hráče bez smlouvy?
„Je to tak. Tuhle sezonu to ještě moc nepostihne, ale tu další může pandemie poznamenat hodně. Jen si vezměte, že escrow třeba vyletí hodně nahoru. Kdyby se už, nedej Bože, vůbec nehrálo, tak se mluví o tom, že by mohlo být až přes 30 procent. A teď si k tomu připočtěte daně, agenta, další poplatky... Ve výsledku by některým hráčům v Kanadě, kde jsou vysoké daně, přišlo na účet třeba jen 15 procent z domluvené výše kontraktu. Proto máme zprávy od našeho zástupce, který komunikuje s asociací, že ze všech stran je snaha, aby se sezona dohrála za každou cenu.“
Klidně i v červenci?
„Nebo v srpnu.“
V Itálii se třeba mluví o tom, že se postupně rozběhne fotbalová liga. Jednou z variant pak může být, že hráči zůstanou zavření dlouho na hotelu, aby se eliminovala možnost jejich nákazy. Dovedl byste si představit podobné řešení i u vás?
„Moc ne. Bylo by hodně těžké fungovat v takovém režimu. Když se máme připravovat teď doma, taky to není úplně snadný, nemáme posilovnu, ani činky. Snažili jsme se všichni aspoň narychlo objednat něco z Amazonu, abychom se doma mohli udržovat. Uvidíme, co přijde dál. Je to situace, která tady ještě nikdy nebyla a snad ani nebude. Na druhou stranu, hlavní je zdraví, tak to musíme brát. Naše práce je pořád jenom sport. Je blbý, kdyby se nehrálo a přišli jsme ještě o víc peněz. Ale taky to není to hlavní. Důležité je, aby se podařilo najít cestu, jak s virem bojovat.“
Dokud to půjde, chci ve Vegas zůstat
Pokud se liga ještě opravdu rozjede, nejspíš rovnou do play off. Nebude to zvláštní po pauze hned do série s Winnipegem?
„Před pauzou jsme měli formu, dařilo se nám. Ale zase byli na marodce Stone a Pacioretty, tak se aspoň dají dohromady, to je zase plus. Budeme v plné síle. Mluví se o tom, že bychom měli mít týden před začátkem tréninky, ale nebudeme na ledě třeba tři měsíce. Kdo ví, co to s každým udělá. Určitě bude klíčové, jak se v tomhle období udržujete. Pokud se začne hrát, Stanley Cup vyhraje ten, kdo na sobě dovedl pracovat dobře i teď.“
Je třeba i pro vaši budoucnost důležité, aby se hrálo a mohl jste se ještě ukázat před nejspíš hodně krátkým a divokým podepisovacím obdobím?
„Každý další zápas je šance něco předvést, byl bych za to rád. A taky proto, že kvůli něčemu dřete celou sezonu, bylo by smutný, kdybyste neměli proč.“
Ve statistikách si držíte pořád ta samá čísla, třetí sezonu po sobě jste kolem 67. zápasu na 15-17 bodech. Jen třeba oproti minulému ročníku máte průměrně o minutu na ledě méně. Tenhle časový údaj je detail, drobnost. Ale vnímáte ho jako nějaký rozdíl, že vám chybí?
„Ani moc ne. Spíš je to dané tím, že jsme před rokem hráli s Bellemarem hodně oslabení a chodili tam prakticky pořád. Před sezonou ale odešel, takže trenéři začali na oslabení točit víc hráčů. Dřív jsem během našeho trestu byl na ledě třeba dvakrát, teď tam jsem jednou, to dělá ten rozdíl.“
Je hodně těžké vyskočit do škatulky hráče, který hraje víc jak 15 minut a občas dostane přesilovku?
„Jasně, je to těžký. Každý, kdo v téhle situaci byl, moc dobře ví. Dělám všechno proto, abych ze své škatulky vystoupil. Tady se mi to zatím nepodařilo, tak uvidíme, co přijde. Třeba to bude jinde lepší, třeba podepíšu smlouvu znovu tady a povede se mi to ve Vegas. Tohle je ve hvězdách. Hlavně je to pořád NHL. Dokud to půjde, chci tady zůstat.“
Odehrál jste v ní přes 200 zápasů. Jinými slovy, co byste za tuhle pozici dal, kdybyste ji měl v roce 2014 na začátku v Detroitu?
„Přesně, nebo když si vzpomenu, jak jsem v Pardubicích začínal jako třináctý útočník, nebo hrál čtvrtou lajnu. V tu chvíli jsem si ani nedovedl představit, že bych si zahrál NHL.“
V tuhle chvíli tedy jste doma v bytě, pracujete s činkami z Amazonu a stal se z vás táta na plný úvazek?
„Jo, tohle si hrozně užívám. (usměje se) Mám čas na malýho, narodil se nám na začátku roku a teď jsem s ním pořád. Jsem rád, že vidím, jak se mění, jak roste a že nemusím jezdit na týden pryč. Jsme všichni spolu, ještě s manželkou a se psem, prostě velká rodina. (usměje se) Jinak se snažím udržovat, jak se jen dá. Pomůcky mi nějaké přišly, tak dělám, co můžu. Nejtěžší je asi to, že nevíte, co bude. Jestli se začne hrát za měsíc, za tři, nebo se nezačne vůbec. My jsme v Americe, lety jsou zrušený, hranice zavřený. Navíc malej nemá ještě ani hotovej pas, což je taky komplikace. Na druhou stranu, tohle jsou sice takový ty klasický starosti, ale pořád jde o maličkosti. Hlavně, že jsme zdraví. Všechno přečkáme a bude zase dobře.“
Souhlas, pozitivní myšlení je základ. Takže základní teď je, že uvaříte, přebalíte a jste manžel roku?
(směje se) „Snažím se pomáhat. Jak není hokej, je dost volna, takže si musím najít nějakou jinou činnost. No a jednou z nich je vaření, což mě vždycky bavilo. V normálním režimu to jde těžko, přijdu domů z tréninku hladovej a není nálada něco vymýšlet, takže jsem z kuchyně za poslední roky trochu couvnul. Ale teď se snažím aspoň jednou denně něco vytvořit.“
A máte nějakou perlu, na kterou jste pyšný?
„Nejlepší asi byly krůtí placky plněné cibulí a slaninou. K tomu se podávaly opékané brambory a zelenina.“
Páni, velká gastronomie!
(směje se) „Jo, to bylo asi největší. Navíc jsem si teď zaplatil i online lekce, které se týkají vína a vaření. Tak jsem na to zvědavý. Miluju červené víno a jídlo. Tak na to mrknu, přijde další inspirace. A pak je taky pravda, že s malým se rozhodně nenudíme. Když už spí, tak mám čas na vaření. Ale je hodnej, moc nebrečí, tady si není absolutně na co stěžovat.“ (usměje se)
